Kikudžiro

Je to dosť dobrá rodinná komédia od Takeshiho Kitana. Má pomerne dobrý príbeh o malom chlapcovi žijúcom so svojou starou mamou, ktorý veľmi túži vidieť svoju matku, keďže žije ďaleko a už spolu dlho neboli. Práve idú prázdniny a s tým očakávaná nuda, keďže ani kamaráti mu už nezostanú, ale našťastie známa jeho starej mamy pošle svojho muža, aby spolu navštívili jeho matku. A tak sa vydajú na dlhú cestu, počas ktorej si k sebe nachádzajú cestu. So spracovaním som nadmieru spokojný, síce zápletky, v ktorých majú veľký priestor malé deti moc neobľubujem, no toto mi sadlo. Už od začiatku to navodí takú príjemnú atmosféru, ale skutočne si ma to získalo až po tej štvrtine filmu, kedy sa začne štýl road-movie a toto ma už veľmi bavilo. Môže za to samozrejme hlavne samotný Kitano, ktorý tu opäť stvárňuje svoj typický úplne nezodpovedný, arogantný a nevďačný charaker a na týchto cestách sa môže naplno prejaviť, preto hlavne v strednej časti filmu jedna výborná situácia strieda druhú, postupne prichádzajú rôzne zaujímavé epizódne postavy, ktoré to ešte osviežia a síce ku koncu už tomu trochu začne dochádzať dych, ale aj tak ma to už dosť bavilo až do konca, pričom tá príjemná atmosféra z filmu nezmizne ani na okamih. A rozhodne musím tento film pochváliť hlavne po tej komediálnej stránke, tu je množstvo výborných scén, kde som sa skutočne zasmial, práve všetky tie Kitanove prístupy k jednotlivým situáciám ma veľmi bavili a vždy som sa tešil, čo ďalšie zase urobí. A pritom fungujú aj tie dramatickejšie momenty, niektoré na mňa dosť zapôsobili. Herecké obsadenie je na tom dobre, samozrejme skvelý Takeshi Kitano v hlavnej úlohe, postava chlapca mi na moje prekvapenie vôbec nevadila a k tomu mnoho príjemných, skôr epizódnych postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá atmosféra, mnoho zaujímavých obrazových nápadov, tu nemám čo vytknúť. A k tomu ešte veľmi príjemná hudba. Takže filmy s deťmi vo výraznej úlohe a ani road-movie moc neobľubujem, ale v Kitanovom prevedení si nemôžem sťažovať, výborná zábava. 78% (19.09.2013)

Japonci jsou zřejmě z jiné planety. Nebo si snad dovedete představit dva motorkáře, jak dělají rybu či chobotnici, hrajou si na indiány a provádějí šílenosti kvůli jednomu malému klukovi a jeho průvodci, který je dokonalý pošuk, někde jinde než úplně mimo tento svět? Já strávit takovéto prázdniny, bude se mi o tom zdát ještě dneska. Člověk si někdy může připadat totálně ztracený. Cesta může ztratit smysl. A největší kámoš se může vyloupnout i z hulváta. Pokud ano, tak je to všechno vlastně štěstí. (09.03.2012)

Tento film mi přišel jako jakási japonská obdoba Kolji. Motiv chlapce bez maminky, jež se dostane do spárů strejdy antivychovatele je nosný i zde. Není to vysloveně rodinný film, ale dávat na ČT2 v noci je fakt úlet. Doposud mi byl japonský humor zcela cizí, ale při tomto filmu se nešlo nesmát. Kikudžiro je jednou z nejoriginálnějších komediálních postav, které jsem kdy viděl. (02.07.2007)

Tohle není ani tak film, jako vyprávění. Příběh citlivý, úsměvný a lidský s typickou asijskou náturou, která čiší jistým těžko popsatelným druhem energie. Když si vezmete film, dostanete rychlé mihotání děje, rychlé střihy mezi jednotlivými scénami, ale tohle tady neplatí. Jak už jsem zmínil, tady jde spíš o vyprávění, takové jaké si alespoň jednou za život odbudeme, když vyprávíme kamarádům, nebo známým něco, co si naše fantazie nějak poskládala dohromady. Vyprávění protkané jakýmisi nápadnými znaky road-movie. Takeshi Kitano je zručný vypravěč a neméně schopný režisér. S typickým hereckým projevem, kolíbavou chůzí, zabarvením hlasu, dodává svým filmům originální a osobitý ráz a šmrnc. Nevím jestli je Kikudžiro tak zvláštně pojaté, ale tady mi právě ten Takeshiho styl příliš nezapadl do dění, které se na "plátně" rozvíjí. Jasně, tohle není samurajské drama, ani akční gangsterka, ale do obou těhle žánrů si jej dovedu zařadit mnohem lépe. Krom té provázané úsměvnosti, která je spojena s nitek jednotlivých situací, jasně vyniká hudební doprovod skladatele Joea Hisaishiho, který svou poetickou barvitostí pomáhá lidsky citlivé téma dostat na tu správnou úroveň vnímání. Protipól pro Kitanovu osobitost v podobě dětského herce Yusuke Sekiguchiho skvěle podtrhl atmosféru, zvýšil ten už několikrát omílaný citlivostní potenciál. Ale přesto nemůžu dát plný počet. Takže tady to bude za 4 hvězdičky rovné. Těžko říct, jestli mi Kitano opravdu přišel oproti jiným svým snímkům tak málo uvěřitelný, ale to co filmu a hlavně příběhu jako takovému nejde odečíst a co je prostým a holým faktem, to je ta jeho nepředstíraná opravdovost. (24.01.2005)

Velmi milý a příjemný film o cestě malého kluka za svou mámou - společnost z donucení mu dělá postarší nevrlý chlápek, takový ten typ, co jen na všechny řve a na nikom mu nezáleží. Ale přesto se během těch několika dní změní... ___ Film má zvláštní, pro Kitana typickou, poetiku. Je víceméně veselý, ale občas až bizarně a "úchylně". Hudbu má na svědomí Kitanův dvorní skladatel Joe Hisaishi a myslím, že se mu velmi povedla. Za zmínku též stojí, že obrazy, které se filmu objeví, maloval sám Takeshi Kitano. ___Celkově vzato: Ideální film proti depresím a jiným smutkům. (23.02.2004)