Kikujiro's Summer
Kikujiro
Kikujiro
Kikujiro
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrají:
Takeši Kitano, Júsuke Sekiguči, Kajoko Kišimoto, Júko Daike, Kazuko Jošijuki, Beat Kijoši, Great Gidajú, Rakkjo Ide, Fumie Hosokawa, Daigaku Sekine (více)Obsahy(1)
Příběh muže, jehož pošle vlastní žena, aby doprovodil devítiletého Masaa na cestě za jeho matkou, kterou nikdy neviděl, je formou road-movie. Stylem je to ovšem opět kitanovsky pomalá, melancholická pouť, jakoby odnikud nikam. Jedním z charakteristických rysů Kitanova režijního rukopisu je totiž uvést diváka do příběhu, vnutit mu nezvykle pomalé tempo v rozvíjení děje i situacích a pak jej překvapit originálním zvratem děje, nečekanou reakcí, či překvapivým charakterem postavy, která podle všech vnějších znaků by měla být někým úplně jiným. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (136)
Když jsem před časem viděl z dílny Takešiho Kitana jeho akční krimi thrillery z přelomu 80. a 90. let, nedovedl jsem si vůbec představit postupný přechod pana režiséra např. až k takto poetické komedii s dětským hrdinou... a ona je tohle (snad až na jednu drsnější příhodu s pedofilem) vážně milá a příjemná záležitost, která se často nenásilně blíží k dojemnému filmu pro celou rodinu. Současně však Kitano v Kikudžirovi nadále zachovává svůj pomalý styl s věčně bloudící postavou a také přímočárým svérázným humorem (který je zde podobně jako v Sonatine přítomný někdy i ve střizích během nečekaného sledu záběrů). Na začátku cesty či seznámení s novými lidmi tu pokaždé figuruje nejistota, váhání, napětí... nenastane-li odmítnutí, z nutnosti pobýt spolu se vyvíjí vzájemné hledání a s typickým „kitanovským“ humorem, ke všemu opět s panem režisérem v hlavní dospělácké roli, se pak nalezení proměňuje v nejednu odzbrojující rošťárnu. Na styl plný pomalých poetických scén (mj. z podmanivého přímořského prostředí), často s náhlými skoky do takto spontánního humoru, jsem si chvíli musel zvykat, ale podařilo se mi naladit, že mi ve výsledku trochu překážely jen ty podivné snové sekvence, které mi až na tu poslední do zbytku atmosféry filmu příliš neseděly (nejvíc ta s opětovně se objevujícím pedofilem). Oproti tomu se mi hodně líbilo uvádění jednotlivých kapitol barevnými obrázky s psaným titulkem z hravého dětského pohledu. Inu, strejda dělá (také) blbiny... Oceňuji, že skrze strýčka Kikudžira coby poutníka na cestách, rovněž strádajícího a hledajícího, vysílá film rovnocenné poselství směrem k dětskému i dospělému divákovi. [85%] ()
V časoch mojej mladosti sa nikto nepozastavoval nad tým, že vo filmoch sa hodne chodí, behá a zobrazujú sa aj ďalšie prozaické činnosti. Dnes mi to prekáža, a nielen mne. Filmári predsa nie sú platení časovou mzdou a tak nevidím dôvod na takéto zbytočné spomaľovanie deja. Sú filmy, v ktorých chôdza, bez a dokonca aj mlčanie majú svoj význam, ale v Kitanovej road movie mi ostal neodhalený. Kitano sa tak ani na piaty pokus nestane mojim obľúbených režisérom. ()
Tohle bylu utrpení servírované za studena. Nelíbilo se mi tady takřka vůbec nic. Nesedl mi ubohý příběh. Přičem jsem neměl problém se samotným nápadem, který je sice milionkrát okopírovaný, ale skrýval potenciál. To by se ovšem nesměl táhnout odnikud nikam. Nesedl mi ubohý humor postavený na tom, že hlavní hrdina je hulvát a rád uráží lidi kolem sebe. Nebylo to moc vtipné ani poprvé, natož to sledovat v podstatě 2 hodiny. Nesedlo mi ani zpracování, které se snaží působit děsně svěžím dojmem, ale v podstatě pouze zhoršuje orientaci v extrémně nezáživném ději. Tuhle sračku bylo třeba zhruba v polovině zrychlit na dvojnásobnou rychlost a zkrátit si tak utrpení. Zcela nesmyslně byl takhle mělký scénář roztahán do 2 hodin, a tak nebylo možné se vyhnout extrémně častému stereotypu. Jediné, co mi zde nevadilo byl hudební motiv, který ovšem nápadně připomínal jiné filmy. [9 %] ()
Slušný film čo má niečo aj do seba ako "road movie" čiže film, ktorý sa odohráva na cestách a v tomto prípade ide o cestovanie zaujímavej dvojice chlapca a jeho "strýčka" či ako to ho pomenovať. Tento film vyhráva na zaujímavej dvojici dvoch hercov Takeši Kitano a Júsuke Sekiguči. Musím teda povedať, že ich výkony sú naozaj skvostom tohto filmu a uveril som im absolútne všetko čo urobili. Chlap je trocha "jednoduchší", ale o to lepšie si rozumie s chlapcom a dokáže odhadnúť jeho city a tak niekedy neviete, že či je vlastne génius, alebo iq nula. Film je dobrý hlavne čo sa týka komediálnej stránky a nebál by som sa ho hodnotiť ako rodinný film pre troška staršie publikum (čo si trocha odporuje, ale nevadí snáď si rozumieme). Kikujirō no natsu má aj vynikajúce emotívne chvíle, aby ste si nemysleli, že to je len komédia. ()
Dojemný příběh chlapce putujícího za svou matkou Takeshi opepřil tím, že do něj přidal sám sebe. Jeho věčně ubrblaný a nadávající strýček je nejspíš poslední člověk na planetě, kterému by kdokoliv svěřil dítě. On je to tak trochu takový japonský KOLJA, který tolik netlačí na city. Jen je hravější (část s motorkáři a spisovatelem u jezera byla jako návrat do dětských let) a možná i neuvěřitelnější. Osobně mi tentokrát trochu nesedli snové sekvence a možná zbytečně zdlouhavý začátek. ()
Reklama