Běž, chlapče, běž

V tomto případě lze pouze konstatovat, že se němečtí tvůrci zase jednou vytáhli a natočili po všech stránkách fungující drama podle skutečné události, u kterého buď budete brečet nebo alespoň s velkým napětím sledovat velmi smutný příběh jednoho židovského chlapce. Překvapily zejména bezchybné výkony dětských hrdinů, atmosféra a vyobrazení přežívání ve strachu, velmi slušně odvedená práce s kamerou, ale rovněž skvělá hudba Stéphana Moucha. Moje hodnocení 75%. (21.03.2016)

Není moc filmů, kdy bychom viděli hrůzy druhé světové války dětskýma očima. Takže každý takový z nich uvítám. Chvilkami mi tenhle příběh přišel nepravděpodobný a těžko uvěřitelný. Chvilkami taky strašně plochý. Ale není černobílý. Jako bych se houpala na houpačce. Měla jsem prostě při sledování zvláštní směsici pocitů a myšlenky se mi honily hlavou jedna za druhou. Po shlédnutí jsem ještě tiše půl hoďky seděla a snažila se to v hlavě srovnat. Téma druhé světové války je nevyčerpatelné. Jen s ním dobře naložit. (10.05.2017)

Na tenhle film jsem se chystal už několik let. Naposledy jsem si ho chtěl pustit předtím než jsem šel do kina na film Nabarvené ptáče. Jenže na to o5 nebyl čas. Včera běžel v TV a já si řekl teď nebo nikdy. Pokud bych měl srovnávat tenhle film a Nabarvené ptáče (oba filmy mají podobnej příběh) tak na mě jednoznačně víc zapůsobilo Marhoulovo Nabarvené ptáče. Podle zdejšího hodnocení je vidět, že divácky přijatelnější je ale tenhle film. (28.11.2021)

Být já osmiletý chlapec, co se má o sebe postarat uprostřed války, nebylo by krom pohřbu co točit. A přesto to byl příběh, který se skutečně stal a který velmi lehce pronikal do srdce. Nějaké ošklivé scény jsou zde vynechány, a tak můžeme sledovat jak osmiletý Srulik s velkou odvahou a vynalézavostí, čelí každodenním nástrahám války. (10.10.2014)

Podobnejch příběhů se za války asi odehrálo stovky, není se čemu divit. Rači bych snad taky zdrhnul hladovět do lesa, než hladovět v ghetu s vyhlídkou na koncentrák. Tohle je narozdíl od "Z Paříže do Paříže" příběh jednoho klučiny, se kterým se osud taky zrovna nepáral. Naštěstí na své cestě potkal jednu moc hodnou paní, která ho naučila jak se správně maskovat. Příběh je to krutej od začátku, ale když ten prcek přijde o ruku, tak to mi už přišlo jako fakt krutá rána osudu. Klobouk dolů před všemi uprchlíky, kteří se tímhle způsobem vzepřeli náckům a vzali osud pevně do svejch rukou, v tomhle případě do jedný ruky (sorry za černej humor) :o) (11.12.2020)