Zrzavá veverka

Zatím za 3. Pro mě to bylo doposud nejslabší setkání s Julio Medem. Jako jeho trademark ("snová záběry", kamera, fashbacky, s*x) tam je a žeru mu ho pořád stejně, ale po předešlých zkušenostech mě ve Veverce téměř nezaujala dějová linka nebo mi spíš přišla hodně slabá. A proto na první setkání s Juliem doporučuju buď toto profláknuté anebo tento jeho finskej cestopis. (09.10.2009)

Medem je frajer, každý jeho film "žeriem" a nemám na to dať mu plný počet ani za jeho najväčšie pecky, why?!?!:) Každý jeho film je špecifický, porovnateľný jedine s jeho krajanom Pedrom. Na rozdiel od neho je menej vyzývavý, menej explicitný, viac snový a abstraktný, viac lyrický. Pedro je väčší úchylák a viac "tlačí na pílu", čo mi sedí viac, ale Mr. Julio je rovnako nesmierne zručný filmový básnik alebo maliar, ktorého vízie vždy rád vstrebávam... La Ardilla Roja nemá možno "drvivý dopad" Milencov zo Severného Pólu, ani "šokovú terapiu" a lá Chaotická Ana, ani sex a tragiku a lá Sex a Lucia...no stále je to o láske a vzťahoch, opäť INAK, opäť PÚTAVO, opäť ORIGINÁLNE a jedinečne. Espaňa amigos to skrátka vedia ako nikto iný... Každopádne si myslím, že film mohol skončiť pri scéne "v jazere", to vyústenie je pritiahnuté za vlasy...Každopádne Medemove filmy nie sú o "ráciu", ale prioritne o pocitoch, estetike a prežívaní... a preto je táto moja "výčitka" vlastne tak trochu neopodstatnená:) (03.07.2009)

Medemův magický realismus už tu nepůsobí tak uhrančivě a přirozeně jako v Kravách, ale stále si zachovává přitažlivé a provokativní tajemství (jež zde ale nutí k interpretaci, zatímco v předchozím snímku na člověka působilo jako přirozená součást světa, kterou chápe v afektivní rovině) a vytváří cosi víc než pouhou dějovou skládačku. Vyprávění opět plyne samo, staví na postavách, které se nemění v ploché figurky vláčené narativní hrou, ale v plnohodnotně prokreslené charaktery, jejichž motivy a záměry zdaleka nejsou závěrem vyčerpány a nutí k dalším úvahám. Po stylistické stránce je film doslova lahůdka - kamera svými pohyby neustále překvapuje, nachází si nejnemožnější pozice, prolézá větvovím stromů či vysokou travou a podílí se na celkovém oparu tajemna a neznámého napětí. Zrzavá veverka je tak nečekaný odklon od Kravami nastoupené Medemovi cesty, který dokazuje, že jeho "podpovrchové" vnímání světa a jeho nejednoznačnosti výborně funguje i v zábavném filmu s ryze současným a mladým námětem. (09.01.2013)

Existujú "obyčajné" a "neobyčajné" filmy. J.Medem nikdy nenatočil obyčajný film. Točí obyčajné témy neobyčajne. Pracuje s vlastnou "filmovou logikou", vytvára zvláštnu ilúziu nereálnosti na reálnom príbehu, vzťahu, pocite...Proste prekvapuje, symbolizuje, imaginuje tak ako v Lucii, v Chaotickej Anne, tak aj vo Veverke... a vždy sa pristihnem pri tom, ako sa zmanipulovane dívam na jeho réžijnú tvorivosť, v kt. je proste úžasný a ja som po nej až závislá:)!!! Po Veverke mám znova bohatý subjektívny zážitok, len ten dej bol tentokrát trošku plytší v porovnaní s tým, na čo som u Medema zvyknutá. (03.07.2009)

Tri štvrtiny sa Veverička tvári ako jeden z najlepších a najnapínavejších trilerov 90tych rokov, aby v závere prišiel s klasickou vysvetlovačkou, ktorá všetko objasní tak nejak očakávane a neprinesie žiadne prekvapenie. To preto, že hlavná pointa musí napadnúť v priebehu filmu asi každého. Takže sa treba viac sústrediť na Medemov režijný štýl, prácu so symbolmi, na budovanie tajomna a napatia a na premýšľanie viac nad srdcom filmu, ako jeho relatívne priehľadnou logikou. V tom prípade môžete byť dokonca nadšení. Škoda, že sa Medemovi nepodarilo priniesť v závere nejaký poriadny prekvapivý zvrat, potom by som o jeho filme od zajtra rozprával každému, koho by som stretol. Ako som to pred nedávnom robil po zhliadnutí Diabolských žien. Videl som dávnejšie Sex a Luciu, takže nemám s čím aktuálne porovnávať, možno ale po viacerých jeho filmoch a zvyknutí si na jeho štýl uznám, že Veverička je premyslená skoro dokonale. (29.09.2013)