Země

Paradoxne Tierra vo mne zanecháva silnejší dojem po dopozeraní, asi ako dobré víno. Stručne a jasne povedané- počas projekcie som sa prvú hodinu nudil a až tú druhú sa postupne dostával do Medemovej rozohratej hry. Ešte, že španielove filmy nie sú tak jednoduché a povrchné, lebo niektoré vrstvy sa mi odkryli postupne a ja som bol v podstate spokojný. Dostal som vizuálne premakané a vypiplané zábery, vzťahové symboly, vášeň a fatalitu - napriek tomu, že tu v podstate nič nechýba je Tierra ako celok v porovnaní s ostatnými autorovými (veľ)dielami akoby nedotiahnutá, trochu rozpačitá a nie tak silne magnetizujúca a elektrizujúca. Pri Medomových filmoch veci zvyknem "prežívať", teraz som sa "len" pozeral... Určite nie slabé, ale laťka je vysoko... (12.04.2011)

Ak by tento film bola moja prvá "medemovka" zaujme ma, no rozhodne nie tak silne ako iné jeho (neskoršie) filmy. Zvádza ma to k porovnávaniu. Tierra má vizuálnu a umeleckú hodnotu, má myšlienku a množstvo symbolov, rovnako však má málo presvedčivého Carmela Gómeza a niektoré samoúčelné dialógy. Silné pasáže striedajú dialógy o ničom a všetkom zároveň. Úvod je málo dôrazný, dosť nudný a skôr si ulietava kade tade, v polke filmu sa konečne napojím na Medemovskú lyriku a emócie, čo sa pri ostatných filmoch stáva úderom prvých scén. Tentokrát mám dosť nevyvážený dojem. (11.04.2011)

LFŠ 2008 Medemova ZEMĚ se snažila do jednoho filmu pojmout toho moc, resp. všechno - jenže problémy všehomíra a k tomu i ty lidské a mezilidské vztahové do jednoho filmu dost dobře nejde pojmout, pokud a) nesvedete natočit žánrovku s přesahem a pokud b) nejste výborným vypravěčem, což Medem ani jedno bohužel není. Náběh na existenciální podívanou vymykající se dramaturgickým zákonnitorstem skončí v žánrové kinematografii a s hezky klenutým dramatickým obloukem, a zprvu pečlivě rytmizované vyprávění s úchvatnou prací s hloubkou ostrosti a mimozáběrovým polem je retardováno voice-overy mimo obraz a přílišnými berličkami v podobě rozpravy se svým druhým Já, které jako diváci vidíme. Medem nedovede dostát žádným závazkům, což je inspirující a vzrušující i provokující, ale na umění je příliš doslovný a na mainstream se dotýká témat, kterých se mainstreamové filmy vyhýbají. Je to provokatér, jehož filmy spoustě lidem chutí kvůli španělskému "espiritu", ale ten není nekonečný a vyprchá celkem brzo, zvlášť při stopáži mírně nad dvě hodiny. (01.08.2008)

Dvě strany jedné mince. Dvě tváře člověka s nadměrnou obrazotvorností, jedna prý andělská, druhá pozemská. Ángel nás svými existenciálními úvahami o životě a smrti bezprostředně vtahuje do děje. Ovce zasažené bleskem, dialog s již mrtvým pastevcem a téma stínek a zemité chutě vína pozvolna stimuluje zvědavost a zájem. Až do doby, kdy se děj začíná komplikovat a materiálu je na jeden film příliš. Pro Medema je příznačná symbolika, jméno hlavního hrdiny je Ángel a první dívky, se kterou se u vinic setkává Angela. S ní by jeho jedna část, ta andělská, ráda zůstala a milovala ji, co na to ovšem pozemská část? Ta si vybírá Marii, ženu posedlou sexem, jakožto symbolem živočišnosti, ženu svůdnou, vonící rozkoší. Typický konflikt. Je snad tématika filmu inspirovaná Biblí a přenesená do pozemského života? Andělé, Marie, beránek, víno a vinice… Nevím, ale film ve mně evokuje velmi zvláštní a jedinečné pocity. (26.08.2010)

Baskický kouzelník a velký interptetátor snů, sice v případě Tierra, natočil film, který je o krapet horší než La Ardilla roja, ale onen krapet je tak nepatrný...Výklad jeho snímků nechám na Sigmundu Freudovi, vlastně nenechám, protože se mezi námi vezdejšími už nenachází, tak tedy někomu jinému a snad povolanému. Osobně se raději nechám unášet dvěmi hodinami atmosféry, pro kterou se hodí snad jen přirovnání k větě z Twin Peaks-Fire Walk With Me: "Žijeme ve snu." (06.08.2007)