One Direction 3D: This Is Us

Mnohem lepší než podobný dokument o Katy Perry, ač má dvakrát nižší hodnocení. Nehraje si to na něco, co to není. Je to poměrně realistický (nakolik dokážu posoudit) pohled do neobyčejného života skupiny kluků, kteří měli talent, štěstí a uměli to šikovně využít. Nejlepší je kontakt s šílenými fanoušky, se starými známými a s rodinou. Záběry z koncertů jsem přeskakoval. (07.12.2013)

Boybandy mám ráda. Nebo aspoň od hodně z nich si sem tam prozpěvuju nějakou srdceryvnou nebo veselou písničku. Hysterická jsem ale nikdy kvůli žádné skupině roztomilých kluků nebyla, většinou mi stačilo přečíst jeden rozhovor s kterýmkoliv z nich, aby mi bylo jasné, že mají předem naučené odpovědi, a že to jsou namyšlení a nudní lidé. Ale z toho, co jsem do teď viděla o One Direction, mi přijde, že oni jsou všichni docela milí kluci. Kluci, kteří rádi zpívají( i když Niall a Louis ne moc dobře), uvědomují si i v nízkém věku, že měli obrovské štěstí, že mají to, co mají a že celé jejich setrvávání v kapele je především jedna velká zábava. Působí na mě opravdu pozitivně a ani se nedivim, že po nich třináctky šílí. Celý ten film o nich byl fajn, nikdo asi nemohl čekat nic jiného než ukázky z koncertů a rozhovory, tak si myslím, že odpad může dát zkrátka jen takový člověk, který už předem věděl, že skupinu nesnáší, a že film odpadem ohodnotí. Já jsem nahlédla kousek za oponu a uvědomila si, že odehrát tak monstrózní turné, není žádná legrace ani když mají kluci prvotřídní servis a nic moc sami nemusí vymýšlet. (13.04.2014)

Ačkoliv mi One Direction i jejich styl hudby jsou velmi vzdálení, This is Us jako hudební dokument funguje vcelku slušně. Má jakou takous informativní hodnotu, zachovává si jemně černohumorný nadhled (fanynky), a občasné ukrutně strojené dialogy (maminky) vynahrazuje chytře vloženými "meta" scénami (neuropsycholog, Martin Scorsese). Spurlock tedy opět předvádí že jako pop-dokumentarista má rozhodně co říct, hodnotit tenhle film jako Odpad! je čisté pozérství. 55% (15.12.2013)

Já tyhle kluky už od jejich začátků v X Factoru zbožňuju, a dost mě mrzí 'odpady' některých uživatelů bez toho, aniž by se na film podívali. Ale co, závistivci vždycky budou, to člověk nezmění. Myslím si, že film skvěle zachytil, jak se z 5 normálních kluků stalo světové šílenství, ale co hlavně, tak to, že se slávou nezměnili. Že jsou to pořád ti normální kluci, kteří si nic nemusí dokazovat, nebo se povyšovat nad ostatní. Kluci, kteří věnují celý výdělek na singlu dětem v Africe (100 000 000 LIBER), kluci, kteří pořád dávají najevo svým fanynkám jejich lásku a vděčnost za to, co pro ně všechno udělaly. Tohle si nemyslím, že by se dalo říci o mnoha dnešních celebritách. SO STOP THE HATE AND GET A LIFE PLEASE ;) (07.09.2013)

Dopředu musím říct, že jsem kapelu vůbec neznal a nejsem žádným fanouškem takového druhu hudby. Prvních zhruba 15 minut bylo poučných, kdy jsme se mohli dozvědět odkud se tento pro mě nepochopitelný fenomén vzal, ale pak už celý dokument šel z kopce a Spurlock, který se vždy vyhýbal klišé, vrství jedno za druhým, tak vidíme, jak nevychovaní dětinští puberťáci jezdí po koncertech, navštěvují různá města, dělají kraviny, povídají rádoby poučné a naučené fráze, nebo obětují pár tisíc ze svých milionů chudobě. Nic objevného, ale na odpad to taky není. (27.12.2013)