Popelka

Popelka. To je Julia Roberts v Pretty Women, Audrey Hepburn v My Fair Lady, Drew Barrymore ve Věčném příběhu. Popelka. To je tajný sen mnoha dívek zkoušených osudem, které čekají na svého prince. Popelka je příběh starý jako lidstvo samo. Kdo jiný než Disney se mohl koncem 40. let chopit prastarého námětu a natočit animovaný film pro děti? Odpovím si sám. Nikdo jiný by to tenkrát nesvedl. Disney se zhostil díla s důkladnou pečlivostí sobě vlastní. Z různých literárních předloh si vybral francouzskou verzi Charlese Perraulta z roku 1697. Je to ta varianta se skleněným střevíčkem a kouzelné víle, co promění dýni v kočár a myši v koně. (Pozdější adaptace bratří Grimmů je o dost jiná a drsnější.) Zápletka se zlým kocourem Luciferem je nejspíš hozená rukavice populárnímu Tomu a Jerrymu. Na filmu mě mrzí, že v konci hledá Popelku místo prince pouze pomatený sluha. Sice se tím posiluje vedlejší zápletka o despotickém panu králi, co by si přál vnoučátka, ale postava prince je tím pak o ničem. I přes tuto výhradu hodnotím film opravdu vysoko. I díky tomu, že už v dětství byl mým oblíbeným. (03.10.2016)

úplna klasika...videla som ju nespočetne veľa ráz...taktiež možno jediná disneyovka, kde mi nevadili tie spevavé pasáže...myšky boli výborné, nie tak otravne dabované ako iné ukecané zvieratká...tekvičkový song je nezabudnuteľný....jednoducho krásna rozprávka, vždy ju budem mať rada...len ten princ mohol dostať viac priestoru:D (05.06.2009)

Původní disneyovskou Popelku jsem si nechával "ve skříni" celkem dlouho a po zhlédnutí musím bohužel konstatovat, že jsem se až zase tak moc neochuzoval. Kreslená Popelka mě rozhodně oslovila méně než hraný Branaghův remake nebo naše legendární česká verze od Vorlíčka. Překvapilo mě naprosté upozadění prince, který má v této klasické adaptaci jen pár vět a pouze jednu významnější scénu. Zvířátka byla roztomilá, byť mi v závěru přišla trochu otravná (myšky), tvořila však světlý protipól k démonické Lady Tremaine, jejím hloupým dcerám a podlému Luciferovi. Nejvíce mě asi pobavila scéna s Dobrou vílou a jejím chaotickým kouzlením. P.S. Bude to asi znít zvláštně, ale teprve u této verze jsem si uvědomil, že onen ikonický skleněný střevíček měl společně s ostatními přičarovanými věcmi též zmizet po odbytí půlnoci (right?!). (06.09.2020)

"A pretty plot for fairy tales, Sire." Překrásné! Nejspíš je to zapříčiněno tím, že se v ní zúročila práce a zkušenosti animátorů disneyova mladého studia z jejich předchozích projektů, jimiž byly např. "Sněhurka" a "Bambi". "Popelka" působí dojmem bezchybného dílka od chvíle kdy se otevře zlatem vykládaná kniha, v níž se začnou mihat barevnými kresbami zkrášlené stránky, a vypravěč spustí generacemi známý a vřele přijímaný příběh. Příběh krásného děvčete, stiženého trpkým údělem služky ve vlastním domě. Ona se ovšem dílem touhy, štěstí a rovněž dobré vůle, za pomoci svých zvířecích přátel a jedné roztržité čarodějky, k vysněnému objetí s princem časem dopracuje. Popelka je zde vděčně vykreslena jako postava sice zkoušená nouzí a ústrky, ale zároveň si vědoma své vlastní silné osobnosti a vnitřní důstojnosti. Nemá to bezesporu lehké, jelikož soužití s macechou, fůrií před níž blednou i ty nejvyhlášenější potvory z dalekého okolí, zde není líčeno v pravdě domovsky přívětivých barvách. Příběh je veden lehkou rukou tvůrců, kteří si jsou přesně vědomi ladného vyvážení děje mezi prostorem jenž věnují hlavní ose pohádky, kterou tvoří dění okolo Popelky, a neodolatelně hravé animační komice, jíž obstarávají především popelčini myší kamarádi a zlý kocour Lucifer... i Tom a Jerry by si k nim měli zaskočit na povinné školení :). (29.10.2005)

Možná je to tím, že jsem tuhle disneyovskou klasiku viděl až po tom, co jsem si už zamiloval hranou verzi z r. 2015, ale bohužel mě neoslovila tak, jak jsem si původně myslel. Překvapilo mě např., že postava prince je v ději téměř podružná a jeho význam je zcela marginální, děj místy uhání doslova mílovými kroky (např. skleněný střevíček si Popelka nazuje až 73. minutě, aby film vzápětí skončil - o osudu sester a macechy již pak není řečeno nic), aby se jindy pro změnu takřka zastavil kvůli - po mém soudu - poněkud otravným hudebním číslům (z nichž je podle mě nejvíc znát, v jaké době ten film vzniknul), infantilní dabing zvířátek mi přišel doslova hrozný, a celkově mi ten film přišel až protivně rodinný (či spíše příliš úzce zaměřený jen na dětské publikum) a americky optimistický. Přesto se filmu nedá upřít, že mě v některých ohledech dokázal okouzlit - animace je velmi hezká a některé záběry jsou vizuálně přímo úchvatné (příchod Popelky do zámku, detail na zlé oči macechy / kocoura...), a nejpozději od proměny Popelky před královským bálem už mě to hodně chytlo - možná i proto, že - ač to může u animovaného filmu znít zvláštně - mi ta kreslená Popelka přišla hodně sexy (nejvíc asi ve scéně, v níž z ní její nevlastní sestry strhají šaty), a zvláště její hlas nemá chybu - občas jsem měl až pocit, jako by ji nenamluvila Ilene Woods, ale Marilyn Monroe. Mám i takový matný pocit, že se mi Disneyho Popelka líbila již v dětství, kdy se objevovala na nejrůznějších školních batozích, penálech, apod. Marná sláva, kreslená postavička ale na skutečnou Lily James prostě nemá. (21.01.2020)