Jen 17

Tak tohle je film o tom, jak se baví sedmnáctileta dívka v době svého volna. První sexuální zkušenost měla naše hrdinka s mladým jinochem a asi nic moc, tak se přeorientovala na starý dědky, kteří ji celkem slušně platili i když to vlastně vůbec nepotřebovala, protože vše potřebné včetně nemalého kapesného měla od svých rodičů, kteří ji tak trochu odmalička rozmazlovali. Spíše z rozmaru anebo z fetiše vyhledávat a čuchat staré páchnoucí těla svých zákazníků si tahle malá rozmazlená princezna mohla založit deník mladé nymfomanky. Vše procházelo v pohodě až do doby, kdy jeden dědek doslova nad hrobem jí při jednom šoustu vytuh a to doslova tak, že už se neprobral. A musím přiznat, že to je pro chlapa krásná smrt, co si budeme povídat. Po tomto excesu všechno prasklo a my můžeme sledovat psychologickou hru v nímž hraje hlavní roli její nejbližší příbuzenstvo, které neví, jak se k této malé promiskuitní studentce chovat. Na tomto filmu se mi líbilo, že tvůrci zbytečně nemoralizovali, nic nerozebírali a nechali příběh volně běžet bez sebemenších zádrhelů. Dalo by se říci, že tento snímek je tak trochu malou propagandou, jak přijít snadno k penězům a taktéž věřím tomu, že mnoho studentek místo toho, aby vytírali záchody v Mc Donaldu, tak si místo toho párkrát přivydělají tímto nejstarším řemeslem světa. Za tento mírně komediální počin, který podráždí vaši sexualitu a zejména mužům přivodí divoké sny dávám něco přes 70%. (04.09.2021)

Případ filmu, který se snaží být tak uhlazený, elegantní, nevulgární a rádoby provokativně nejednoznačný/liberální ve svém vyznění, až je bezzubý a plochý jako prkno. Mám ostatně pocit, že naroubovaná epizodka s Charlotte Rampling představuje Ozonovo alter ego, které jejími ústy říká, že nemělo dost odvahy a přesto ten film chtělo natočit, jelikož i poměrně cudně pojatý snímek o sexu neplnoleté dívky s těžce plnoletými muži pořád dokáže poškádlit buržoazní morálku. A být v každé recenzi porovnáván s Buňuelem pověsti režiséra také neuškodí, že ano. (a Marine Vacth je francouzský klon Rooney Mara - tzv. "robotická herečka") (09.09.2014)

Charlotte Ramplingová má ve filmu štěk. Část podzim je pokusem o instantní porno s velkou dávkou emulgátorů. Zima se snaží o dramatickou vyhrocenost a jaro o náznak psychologického dramatu. Jenže jarní podíl na snímku je příliš nepatrný, Ozonovi se nepodařilo rozehrát naznačené tóny, které mohly za něco stát. Film zůstává zajímavým pokoukáním pro milovníky lolitkovské krásy. Ostatním nemá co nabídnout. (31.05.2015)

Schválně jsem si v kině dal za sebou dva provokativní snímky poslední doby, Vlhká místa a Jen 17. A mohu říct, že o co víc mě Vlhká místa zklamala, o to víc mě tento snímek potěšil. Provokace a kontroverze tu naštěstí nestojí v centru, jsou jen doplňkem skvěle vystavěného psychologického příběhu. Zatímco Helen z Míst je podivnou postavou, která vás už po deseti minutách začne šíleně iritovat, Isabelle (jistě i díky neuvěřitelně kouzelné Marine Vacth) je podivnou postavou, která vás zajímá a příjemně provokuje celých 95 minut. V jejím úsměvu je až cosi z Mony Lisy. Proč dělá, to co dělá? Proč jí nikdo nemůže pomoct? Co se to v ní odehrává? A je vlastně až tak velký problém, když mladá dívka dělá společnici starším pánům? Proč nám to připadá tak hrozně nemorální? Ozon natočil příběh v nejlepší tradici evropských uměleckých filmů -tichý, pomalý, ale báječně provokativní. Jeho pohled na ženy zbožňuju už od Osmi žen a stejně jako tam, i zde se vyplatí počkat na nenápadnou, ale o to krásnější pointu. (05.12.2013)

Neškodný film, který jde mimo mě. Nemám rád ty oduševnělé rozjímání o pocitech druhých, které však my běžní smrtelníci nemůžeme pochopit. Zvláště potom pokud jde o křehkou dívku ve vývinu, která se začne bavit běhounstvím a sama neví proč. Pro peníze ne, s maminkou má výborný vztah, v životě jí nic nechybí. Všechno podtrhl dementní závěr bez vyústění. Kdyby to nebylo tak hezky natočené a dobře zahrané, dal bych méně. Aspoň že filmovému řemeslu se tu však rozumělo. (06.11.2014)