Jen 17

Neškodné pošteklenie diváka preňho večne vďačnou témou. Ozon ženám rozumie. A má ich radšej než Trier. Tu sfilmoval pocitovku o sedemnástke, opojenej prvými dotykmi s dospeláckymi záležitosťami. O sedemnástke, ktorá bola zvedavá, akí budú muži, ktorí si ju objednajú kvôli jej telu, aké to s nimi bude v prítmí hotelových izieb či za vône kožených autosedačiek. Slovami Charlotte Rampling, skúsila by to každá, keby mala odvahu. Nie nedostatok sebaúcty, ale odvahu... Jedinou emocionálnou scénou filmu je hádka s plačúcou matkou: "Zlomila si mi srdce!" (09.12.2013)

Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu] (27.11.2013)

Ozona mám rád. Keby to netočil on a po citovej stránke by to nebolo tak civilné, avšak fungujúce a do sveta dievčaťa by nás to nenechalo nazrieť tak povrchne a pritom hlboko a keby nám nedal tú možnosť, utvoriť si vlastný názor, možno by som tam tú tretiu hviezdu nedal. Zo života 17ročnej prostitútky, by človek skrátka čakal niečo zábavnejšie. Ale zlý film to neni a záverečná scéna to (ne)vkusne zaklincuje. 55% (26.01.2014)

S panem režisérem máme takové tiché souznění. Jeho poťouchlý styl vyprávění mě baví, vybírá si témata provokativní, nikoliv však za hranou. Tím se výrazně liší od Larse Tiera, který ve mě vyvolává dojem nemocného člověka, který si vzal diváka jakou rukojmí a háže na něj všechnu vnitřní špínu, s níž se nedokáže vypořádat. Ukazuje zvrácenost nepochopitelnou až nereálnou (Antikrist, Nymfomanka, Prolomit vlny) Oproti tomu Ozon nastolí téma tak přirozeně a lehce, že nastolí otázky, ale nezanechá žádnou pachuť. (11.10.2019)

François Ozon umí točit, o tom žádná, ale nemůžu si pomoct, i přes zajímavé téma, mi opět přijde, že nedošlo k jeho plnému zvládnutí. Na film se docela dobře kouká, je vidět, že má tvůrce rozpracované postavy, ale stejně tak jsem měl pocit, že je to chladné, odtažité a že ten sex s těmi staršími chlápky je pořád takový nablýskaný. (01.08.2017)