Jen 17

Charlotte Ramplingová má ve filmu štěk. Část podzim je pokusem o instantní porno s velkou dávkou emulgátorů. Zima se snaží o dramatickou vyhrocenost a jaro o náznak psychologického dramatu. Jenže jarní podíl na snímku je příliš nepatrný, Ozonovi se nepodařilo rozehrát naznačené tóny, které mohly za něco stát. Film zůstává zajímavým pokoukáním pro milovníky lolitkovské krásy. Ostatním nemá co nabídnout. (31.05.2015)

Civilné, ticho plynúce, Ozon mi nenúti žiaden názor. Sprostredkuje príbeh, na ktorý si utvoríte názor sami. Nezameniteľne jemná atmosféra, na ktorej majú veľký podiel nádherné francúzske piesne a očarujúca Marine Vacth, ktorej vďaka úžasnému nevinnému pohľadom stačili aj tie priemerné herecké schopnosti. Chcela som ísť s hodnotením vyššie, no po 95 minútach som nedostala to, čo som očakávala najviac - drámu, emócie, nejaké silné vyústenie. Ako všetko nenápadne začalo, tak nenápadne aj skončilo. (20.03.2016)

Neotřelý pohled na sexualitu sedmnáctileté dívky. Na můj vkus sice dospěla až moc rychle, ale přiznejme si, která z nás nějakým způsobem neexperimentovala, když byla v jejím věku. Dějový zvrat uprostřed příběhu, způsobený náhlým úmrtím Isabellina klienta přî souloži, mě vytrhl z letargie a začala jsem film daleko pozorněji sledovat, což mi vydrželo až do samotného konce. Kvituji s povděkem, že se François Ozon nesnaží moralizovat a nechává čistě na divákovi, jak se nejenom s poněkud frackovitým chováním Isabelle srovná. (24.04.2020)

Schválně jsem si v kině dal za sebou dva provokativní snímky poslední doby, Vlhká místa a Jen 17. A mohu říct, že o co víc mě Vlhká místa zklamala, o to víc mě tento snímek potěšil. Provokace a kontroverze tu naštěstí nestojí v centru, jsou jen doplňkem skvěle vystavěného psychologického příběhu. Zatímco Helen z Míst je podivnou postavou, která vás už po deseti minutách začne šíleně iritovat, Isabelle (jistě i díky neuvěřitelně kouzelné Marine Vacth) je podivnou postavou, která vás zajímá a příjemně provokuje celých 95 minut. V jejím úsměvu je až cosi z Mony Lisy. Proč dělá, to co dělá? Proč jí nikdo nemůže pomoct? Co se to v ní odehrává? A je vlastně až tak velký problém, když mladá dívka dělá společnici starším pánům? Proč nám to připadá tak hrozně nemorální? Ozon natočil příběh v nejlepší tradici evropských uměleckých filmů -tichý, pomalý, ale báječně provokativní. Jeho pohled na ženy zbožňuju už od Osmi žen a stejně jako tam, i zde se vyplatí počkat na nenápadnou, ale o to krásnější pointu. (05.12.2013)

Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu] (27.11.2013)