Jízlivě tvůj

Staří, vynikající, herci ve staromilském sitkomu, jakoby vypadlém z osmdesátých let. Jen pár lokalit, skoro trapné přehrávání a nahraný smích. Tahle už, jak se zprvu zdá, přežitá stará škola ale umožňuje užívat si infantilní a občas už nekorektní srandu na plné koule. Kvalita se pozná, i když je - zdánlivě - zakrytá v ubohosti. A lehce z toho mrazí: předsudky, prohry, zoufale marná snaha po štěstí a uznání přece stále funguje. V jiných pořadech děsně cool a sexy. V tomhle ne, staromilská fasáda dovoluje zobrazit tyhle odvěké touhy naivně legračně a zároveň děsně smutně. ___ Když toho máte jen velmi málo, ještě to neznamená porážku. Důležité je, jak oslovující a silné to málo je. A tohle dokáže překřičet mraky a mraky seriálů vytuněných penězi a přiblble předstírajících hlubokomyslnost. /24. 11. 13./ (24.11.2013)

Hovory s nesmrtelnou a nic netušící matkou. Neustálé slovní přestřelky, hašteření se a narážky toho nejostřejšího kalibru. Ujišťování se o stavu prastarého domácího miláčka. Opakované představování staré přítelkyně. Takhle bych mohl určitě ještě chvíli pokračovat, s výčtem prvků, které se objevují prakticky úplně v každé epizodě tohoto neuvěřitelně humorného britského sitcomu. Herecké obsazení je naprosto perfektní - McKellen a Jacobi hrají (či "hrají") přesvědčivě, de la Tour je vychlastaná a flirtující komička každým coulem a pro mě doposud neznámý Iwan Rheon mě rovněž mile překvapil. Toto nesmírně sympatické kvarteto je doplněno o další vtipné vedlejší postavy, které baví stejně jako ony hlavní charaktery. Pro někoho to může být opakování toho samého, stále dokola, ale na mě to funguje, protože já se královsky bavím a směju se téměř nepřetržitě. Zkrátka excelentní, nekonečně zábavný a velmi dobře obsazený sitcom, který mi opravdu sedl. (29.03.2014)

Sir Derek Jacobi a Sir Ian McKellen. Mohl by si někdo přát lepší obsazení pro sitcom o dvou životních partnerech, kteří spolu strávili 48 let, a přesto jeden z nich zatím své matce nedokázal přiznat, že je gay? Asi stěží. Oba pánové, kteří se znají už od dob, kdy studovali anglickou literaturu na Cambridge, totiž patří mezi nejuznávanější britské herce své generace a oba se k menšinové sexuální orientaci hlásí i v soukromí; McKellen jakožto mnohaletý bojovník za práva minorit aktivněji, Jacobi, o jehož osobním životě média nikdy mnoho nezjistila, poněkud méně výrazně. První recenze Vicious přesto nebyly zrovna příznivé a třeba The Telegraph sitcom označil za nejméně vtipnou komedií poslední doby. Za sebe musím říct, že ačkoliv jsem si při sledování první epizody na ITV neválela smíchy od začátku do konce, několikrát jsem se s chutí zasmála. Potenciál tu tedy rozhodně vidím, zvlášť vezmu-li si v úvahu, že úvodní epizoda je vždy tak trochu "představovací" a že u ideálního sitcomu se člověk nejvíce baví ve chvíli, kdy začne rozumět charakterům jednotlivých postav. Za sebe tedy zatím dávám palec nahoru. Kdyby za nic jiného, tak právě za oba hlavní představitele. Za Dereka jakožto citlivého, lehce zženštiého Stuarta a za Iana v roli sarkastického Freddieho. (02.05.2013)

To se tak sešli Derek Jacobi a Ian McKellen a řekli si, že bude sranda zahrát si neskutečně teatrální párek "starých" gayů (to starých v uvozovkách...jim stáří sluší). A ono to sranda byla. Záleží ovšem co čekáte. U takových jmen se předpokládají "velké" herecké výkony a přitom já se při prvním díle nemohla zbavit dojmu, že koukám na nějaký Comic Relief. Nu proč ne? Stačí poupravit očekávání, toho co mi v prvním díle vadilo jsem si u druhého už ani nevšimla. Tím, že se snaží házet hlášku za hláškou se jim ne zrovna všechny povedly, ale celkově jsem se u toho nasmála jako už dlouho ne. Těším se na druhou serii, těším se až si některé díly pustím znova a kdyby to tak hráli někde na divadle, už teď bych stála ve frontě na lístek. (26.08.2013)

Už díky obsazení je Vicous tak trochu můj splněný sen. Jde spíš o tradiční komediální divadlo, než o typický sitcom s tempem, na jaké jsme dnes z televize zvyklí. Formát je až staromilsky zastaralý a herci okatě přehrávají, jakoby chtěli proniknout i do nejzazších řad hlediště. Ale vzhledem k danému tématu a charakteru ústředních postav je toto všechno zcela na místě a já si zase jednou plesám nad komedií, která se nesnaží být za každou cenu třeskutá a raději zůstává přívětivě lidská .. i když pořád jízlivě “vicious“. Famózní finále první série je jako mega-třešeň na dortu, který chci mít co nejdříve v hezkém modrém balení v šuplíku. (19.06.2013)