Osmy

,,Budeš mně mít ještě ráda když budu jezdit s multikárou?'' ---- Strach ještě stihl zažít kousek toho hnoje jménem socialismus a tak Epsteinův scénář zručně a autenticky zrežíroval. Pamětníkovo srdce skutečně zaplesá (ano takto psáno je to krapet zvrácené) nad tou neskutečnou přemírou detailně upravených exteriérů či interiérů. Stejně jako u Santiniho nás tu čekají vymazlené průhledy - tentokráte do let osmdesátých se vším co pamatajeme a co nám dnes už připadá až neskutečné... Pravda, někde máte sice pocit, že ten Trabant už v minulém záběru byl, či ten bus Karosa 11 jinde před chvílí projel, ale to bylo spíše tím, že jsem se na to vyloženě soustředil. Ono udělat správné kulisy je totiž důležité. Velmi důležité. Jinak hrozí, že z filmu znázorňující normalizační hnus uděláte syntetické Rebely Renče, navíc přibarvené a aromatizované. To se ale naštěstí nestalo a já opravdu žasl u oživených vzpomínek jak hnusně olezlá naše města byla s popelnicemi před domy, které leckdy celé dekády podepíralo tesané dřevěné lešení. Sázka na Trojana a vůbec na celou tu skvadru zde hrající se skvěle vyplatila. Pravda, Richard v jednom dni zažije tolik katastrof co někdo za celý život, nicméně jak se říká: když je smůla po*erete se i na záchodě a ta doba opravdu nebyla jednoduchá! :-). Ačkoliv je film vtipný, celkově z něj mrazí. Intenzivně jsem to cítil, když za Trojanem přišla sekretářka Babčáková s prosbou o získání magneťáku a větou : ,,Jsem ráda, že jste to podepsal - Držíme vám pěsti! Bojujete i za nás! '' Dnešní mladí asi nepochopí, že film není až tak karikaturou a komedií jako spíš celkem věrným byť krapet koncentrovaným obrazem své doby. Doby tak šílené a neskutečné, že se tomu dneska člověk musí smát. Buďme vděčni za ten luxus svobody a možnosti smíchu... Je ještě celá řada míst, kde jiní Richardové bojují na OPBH za spravení stupaček, či podplácí zubaře lahví chlastu aby mu u vrtačky zapnul i chlazení... ! :-) Souhlas s ostatními. Tohle mohlo jít směle do kin. Já dávám 5 myslivců. * * * * * (22.03.2016)

„Aspoň v tomhle nám nelhali …“ Absurdita totalitního režimu dotažená s vtipem a nahledem do naprosté dokonalosti. Člověk žijící pod neustálou hrozbou toho, že bude potopen v totálních s…ách, je tam nakonec vinou vlastního neuváženého činu skutečně vržen a pak už se to na něj z potrubí valí ze všech stran … Pro půlku národa se okamžitě stává hrdinou, pro tu druhou padouchem. On sám se snaží jen se v tom neutopit. Režisér Jiří Strach opět prokázal svůj cit pro filmařské řemeslo, schopnost dokonale zpracovat jakékoliv téma a vybrat si pro svůj záměr ty nejlepší herce i pro ty nejmenší role. Vynikající černý humor v českém podání: „Vadilo by Ti moc, kdybych jezdil s multikárou? … Tak já jim to podepíšu … - Budou Ti ji půjčovat i na víkendy?“ (15.12.2014)

Jestli má naše národní tradice hořkého smíchu svého mistra v Miloši Formanovi, pak Osmy přivedli na svět jeho tovaryši. Přesně totiž postihují Formanovu metodu: pravda nenudí, pokud se vypráví zábavně, s dávkou rýpavé provokace i zdravé neúcty vůči pomníkům. A kdyby oscarová Americká krása hledala náhradu za Kevina Spaceyho v hlavní roli, našla by ji v Trojanově kouzelném antihrdinovi, jímavě směšném, aniž by však odkládal lidskou důstojnost. A když spadne až na dno, má sebeúcty nejvíce. (17.05.2020)

Je hrozně příjemné, když vám zase po dlouhé době nabídne česká produkce něco jiného než Vydru vyprávějícího Lauferovi trapné vtipy, tendenční festivalové lkaní uvědomělé Polky nad flambujícím se psychotickým studentem, po kterém by měl třeba Troška rozhodně vrátit úder a vrhnout se na životopis Walensy či rymejk Pana Wolodyjowského, nebo jiné mementní kňučení, jak nám bylo zle v dobách, ve kterých prakticky neexistoval existenční stres. Nebylo, kurva, nebylo! Já bych tedy raději znovu stál frontu na banány, jezdil ve stodvacítce, walkmana měl jen kam až dosáhne prodlužovačka k Unitře a mohl akorát tak do Jugošky, než abych se musel lopotil kvůli tomu, aby mě Všeobecná zdravotní neodmítla léčit, až mě z toho tady trefí šlak, socka s berňákem mě stáhly o skoro čtyřicet procent úspor na cigoše, vládní výlety, Béma a Metrostav, a s tím zbytkem v solidní bance aby pak nějaký dravě kapitalistický pamrd zmizel na Bahamách. V těch dobách bývala totiž ještě i bezstarostná prdel a já jsem dalek toho, abych tu hřímal nad zcela neseriózním hanobením angažovaných Mejlových mastňáků a chrchlajících dramatiků se směšně krátkými kalhotami jako ten, ve vlastní důležitosti utápějící se, aluzorně neuvěřitelný pyj Ámos99. Toho patrně v sedmaosmdesátém nevzali na pajdák, protože kvůli chabé tělesné konstrukci odmítl Spartakiádu a sysel pro tumor spolu s tou chabou kolektivní pamětí mu ozářili v uranových dolech. Ne, já našel v Pelíšku Občanský průkaz, příjemně naladěn nostalgicky zamáčkl slzu a sehranému trojbobu Strach-Epštajn-Trojan bych bez váhání kryl záda i na swingerspárty, a to nejen před Radkem. Doufám, že strýčka Fida, jakožto jednoho z nejlepších současných českých režisérů, neopustí ucho na fantastické herce a scénáře ani tvůrčí zápal a talent, a až se Danek Hnědý bude rozhodovat, co s Infernem, George Fear bude jasnou volbou. A kdyby to náhodou mé koncesionářské poplatky nepokryly, tak aspoň to Sedmiprdelí, prosím. (16.05.2014)

No konečně. Epstein se tentokrát dobře vyspal (a vypsal) a je vidět, že Trojanův osvědčený "něžný zmatkař" v úderné "povídkové" formě sedí scenáristovi výrazně líp, než když má tvořit nějaké hlubší příběhové kejkle (Signál bolí dodnes). Rozjezd je trochu žánrově nejasný, ale na pomezí bakalářské etudy a normalizační deprese nakonec nezůstávají Osmy přehnaně dlouho a jasně si vytyčí za úkol vydestilovat ze všech (i těch nejtemnějších zákoutí tehdejšího režimu) aspoň špetku té legrace. Trojan ladně proplouvá situačním humorem a kličkuje mezi povídkovými karikaturami (o nikom nic pořádně nevíme), aniž by se výrazně zaškobrtnul. Do karet mu přitom moc nehraje fakt, že je film pomyslně časově ohraničen a díky tomu se množství náhod a nehod zdá poněkud neuvěřitelné (na jeden den trochu moc!), na druhou stranu to do sebe všechno relativně zapadá a jednotlivé scény dramaticky fungují i bez kontextu těch dalších. Celkově hodně příjemně strávených 80 minut, kterým by slušelo i to plátno. Palec nahoru za oživení Josefa Dvořáka, který s věkem herecky zraje jako víno a odpustíte mu i ten Vodafone. A druhý palec nahoru za scénu s prasklou trubkou a zdevastovaným bytem, kde se hrdinové brodí v normalizačních hov*ech svých a doslova i cizích. 70-80%. P.S. Brainstorm zůstal nepřekonán, na to se bude muset Epstein vyspat ještě líp ;) (25.10.2014)