Osmy

Dost možná nejsmysluplnější Epsteinova věc, které škodí pár dost hovězích estrádních "meta-fórů" a tuhý rozjezd. Ve druhé polovině nicméně přijdou solidní (byť dost návodné) scény, v nichž mají Osmy aspoň zárodek depresivní atmosféry. Jasně, tenhle normalizační srandaJob tak trochu dojíždí na efektní stavbu a zbytečné "náhody", ale přinejmenším se aspoň trochu liší od ulepené a neškodné ostalgie. Vlastně by se mu nepochybně dobře dařilo v kině, kde poptávka po "trochu drsnější Hřebejkárně" pořád nemá důstojného zástupce. Pro mě tu pořád přebývá panoptikálnost a sklony lacině se uchechtávat v odporném normalizačním mauzoleu, ale Osmy jsou vlastně snesitelný film o potýkání se s osudem a strachem (Jiřím). Ten mimochodem zase dokazuje, že dovede pro televizi režírovat poměrně tlumeně a elegantně. I upocené milostné etudy se soudružkou kolegyní se dají přežít. Řekl bych smířlivý film o nepříjemných věcech. Možná až moc. Chtělo by to přibrousit hrany a míň toho krasobruslení v hovnech. Ale vlastně jsem to celé dal skoro bez ošívání, to už se mi u televizáku dost dlouho nestalo. Takovej neškodnej bubblegum. Vlastně Pedro. (14.12.2014)

Vážna téma normalizácie ponúknutá sviežim a úsmevným podaním. Ivan Trojan hrá výborne, baví ma a aj keď šlo o "osmičky", jeden bežný deň môže priniesť aj bolestivejšie zážitky akou je nepríjemná návšteva u zubára. Absurdita všedného dňa je podaná s dôvtipom, začínajúc bohémsky, končiac s pokorou.Výborný film alias malý klenot. (19.10.2019)

,,Budeš mně mít ještě ráda když budu jezdit s multikárou?'' ---- Strach ještě stihl zažít kousek toho hnoje jménem socialismus a tak Epsteinův scénář zručně a autenticky zrežíroval. Pamětníkovo srdce skutečně zaplesá (ano takto psáno je to krapet zvrácené) nad tou neskutečnou přemírou detailně upravených exteriérů či interiérů. Stejně jako u Santiniho nás tu čekají vymazlené průhledy - tentokráte do let osmdesátých se vším co pamatajeme a co nám dnes už připadá až neskutečné... Pravda, někde máte sice pocit, že ten Trabant už v minulém záběru byl, či ten bus Karosa 11 jinde před chvílí projel, ale to bylo spíše tím, že jsem se na to vyloženě soustředil. Ono udělat správné kulisy je totiž důležité. Velmi důležité. Jinak hrozí, že z filmu znázorňující normalizační hnus uděláte syntetické Rebely Renče, navíc přibarvené a aromatizované. To se ale naštěstí nestalo a já opravdu žasl u oživených vzpomínek jak hnusně olezlá naše města byla s popelnicemi před domy, které leckdy celé dekády podepíralo tesané dřevěné lešení. Sázka na Trojana a vůbec na celou tu skvadru zde hrající se skvěle vyplatila. Pravda, Richard v jednom dni zažije tolik katastrof co někdo za celý život, nicméně jak se říká: když je smůla po*erete se i na záchodě a ta doba opravdu nebyla jednoduchá! :-). Ačkoliv je film vtipný, celkově z něj mrazí. Intenzivně jsem to cítil, když za Trojanem přišla sekretářka Babčáková s prosbou o získání magneťáku a větou : ,,Jsem ráda, že jste to podepsal - Držíme vám pěsti! Bojujete i za nás! '' Dnešní mladí asi nepochopí, že film není až tak karikaturou a komedií jako spíš celkem věrným byť krapet koncentrovaným obrazem své doby. Doby tak šílené a neskutečné, že se tomu dneska člověk musí smát. Buďme vděčni za ten luxus svobody a možnosti smíchu... Je ještě celá řada míst, kde jiní Richardové bojují na OPBH za spravení stupaček, či podplácí zubaře lahví chlastu aby mu u vrtačky zapnul i chlazení... ! :-) Souhlas s ostatními. Tohle mohlo jít směle do kin. Já dávám 5 myslivců. * * * * * (22.03.2016)

Nejvíc nás bolí strach, stejně jako nás v ČR nejvíc baví Strach... jako divák jsem si dokonale užíval absurditu vykreslených vztahů, zvláště heroický boj dostat do bytu instalatéra skrz kouzelně nemožného Oldu Navrátila. Jako divák jsem se také dostal do osidel hříček tvůrců, vždy, když jsem si řekl, že horší už to být nemůže, tak bylo. Být v kůži kouzelně nemožného Trojana, těžko se budu rozhodovat, kvůli jaké patálii hodit mašli. A tak jsem se nechal volným pádem unášet sérií těch nejdepkovatějších situací, jež mi nahánějí hrůzu a s kardiostimulátorem v levici chápu se po flašce whisky. Gurmánsky jsem usrkával kapičky z poháru hořkosti, který musel Trojan vypít. A trochu škodolibě se bavil a zároveň hodně trpěl s ním. Až se zase budu procházet po Zábrdovicích, kde to smrdí i dnes, vzpomenu si, že může být hůř. A Zuzka Kajnarová je kočka. Zábavné, s nadhledem, s poselstvím (jízda v multikáře je ale vážně utrpení, ačkoli se šikne i o víkendu, to joo). (07.01.2015)

Trefa do černého! Chytře vystavěný příběh, který má nějaký "message", fungující drama, chytré a vtipné dialogy a výborné herecké výkony - obzvlášť se mi líbili Ivan Trojan, který z Richarda udělal zajímavou a vícerozměrnou postavu, a Zuzana Stivínová coby jejich manželka. Jejich vztah je jedním z nějlépe podaných v moderních českých filmech. Ale hvězdou je tu režisér Jiří Strach. Je prostě skvělý jak ve vedení herců, ve vedení příběhu, tak ve vizuální stránce. Jeho režie je sebevědomá a precizní a já nechápu, proč jeho filmy nevidíme častěji v kinech! (20.10.2015)