Osmy

Fraška z doby normalizace mě překvapila. Nečekala jsem, že někdo u nás dokáže zvolit tenhle žánr pro popsání právě té nejšedivější možné doby. Stalo se. Jenomže mi to úplně nesedlo. Postavy sice byly dobře napsané a charakterizované, nebyly to žádné šablonovité figurky (nejsympatičtější mi byla Stivínová), ale laciný mi připadal příměr, že ta doba stála za hov… a že se všichni museli brodit ve srač… podpořeno prvoplánovým zobrazením prasklé kanalizace a splašků, ve kterých se musí hlavní hrdinové brodit i reálně. Na druhou stranu, na televizní a český počin je to hodně dobré. (21.11.2017)

Kdybyste zkřížili to nejslabší z Pelíšků a to nejlepší, co by se kdy dalo vytřískat z Bakalářů, mohlo by to zhruba odpovídat tomuto TV filmu. Trochu pochybuju, zda ho budou schopni ocenit/docenit generace s porevolučním datem narození, protože hodně tady dělá právě vymazlené retro a normalizační příběh. Prostě lépe se bude film vstřebávat tomu, kdo alespoň jako dítě zažil dobu, kdy i k blbému zubaři nebylo radno vstupovat bez nezbytného úplatkového minima, kdy údržbář bral větší peníze než neurochirurg a na melouchy měl pořadník, v němž figurovat na posledním místě znamenalo dočkat se opravy nejdříve za rok a posun o stránku vpřed oběť v podobě tučného valutového obnosu nebo poskytnutí manželky k felaci. Na druhou stranu ti později narození se můžou těšit na dobré herce a že se jich tu sešlo dost. Osobně jsem jako vždy slintala z Krobota, Trojan perlí skoro stejně dobře jako v reklamě na T mobile a Babčáková umí naprosto dokonalou soudružku. Milé a úsměvné a do toho vám tam sem tam zachrachlá Jirka Shelinger. Duo Strach - Epstein má slibně našlápnuto. (15.05.2014)

Dost možná nejsmysluplnější Epsteinova věc, které škodí pár dost hovězích estrádních "meta-fórů" a tuhý rozjezd. Ve druhé polovině nicméně přijdou solidní (byť dost návodné) scény, v nichž mají Osmy aspoň zárodek depresivní atmosféry. Jasně, tenhle normalizační srandaJob tak trochu dojíždí na efektní stavbu a zbytečné "náhody", ale přinejmenším se aspoň trochu liší od ulepené a neškodné ostalgie. Vlastně by se mu nepochybně dobře dařilo v kině, kde poptávka po "trochu drsnější Hřebejkárně" pořád nemá důstojného zástupce. Pro mě tu pořád přebývá panoptikálnost a sklony lacině se uchechtávat v odporném normalizačním mauzoleu, ale Osmy jsou vlastně snesitelný film o potýkání se s osudem a strachem (Jiřím). Ten mimochodem zase dokazuje, že dovede pro televizi režírovat poměrně tlumeně a elegantně. I upocené milostné etudy se soudružkou kolegyní se dají přežít. Řekl bych smířlivý film o nepříjemných věcech. Možná až moc. Chtělo by to přibrousit hrany a míň toho krasobruslení v hovnech. Ale vlastně jsem to celé dal skoro bez ošívání, to už se mi u televizáku dost dlouho nestalo. Takovej neškodnej bubblegum. Vlastně Pedro. (14.12.2014)

Je hrozně příjemné, když vám zase po dlouhé době nabídne česká produkce něco jiného než Vydru vyprávějícího Lauferovi trapné vtipy, tendenční festivalové lkaní uvědomělé Polky nad flambujícím se psychotickým studentem, po kterém by měl třeba Troška rozhodně vrátit úder a vrhnout se na životopis Walensy či rymejk Pana Wolodyjowského, nebo jiné mementní kňučení, jak nám bylo zle v dobách, ve kterých prakticky neexistoval existenční stres. Nebylo, kurva, nebylo! Já bych tedy raději znovu stál frontu na banány, jezdil ve stodvacítce, walkmana měl jen kam až dosáhne prodlužovačka k Unitře a mohl akorát tak do Jugošky, než abych se musel lopotil kvůli tomu, aby mě Všeobecná zdravotní neodmítla léčit, až mě z toho tady trefí šlak, socka s berňákem mě stáhly o skoro čtyřicet procent úspor na cigoše, vládní výlety, Béma a Metrostav, a s tím zbytkem v solidní bance aby pak nějaký dravě kapitalistický pamrd zmizel na Bahamách. V těch dobách bývala totiž ještě i bezstarostná prdel a já jsem dalek toho, abych tu hřímal nad zcela neseriózním hanobením angažovaných Mejlových mastňáků a chrchlajících dramatiků se směšně krátkými kalhotami jako ten, ve vlastní důležitosti utápějící se, aluzorně neuvěřitelný pyj Ámos99. Toho patrně v sedmaosmdesátém nevzali na pajdák, protože kvůli chabé tělesné konstrukci odmítl Spartakiádu a sysel pro tumor spolu s tou chabou kolektivní pamětí mu ozářili v uranových dolech. Ne, já našel v Pelíšku Občanský průkaz, příjemně naladěn nostalgicky zamáčkl slzu a sehranému trojbobu Strach-Epštajn-Trojan bych bez váhání kryl záda i na swingerspárty, a to nejen před Radkem. Doufám, že strýčka Fida, jakožto jednoho z nejlepších současných českých režisérů, neopustí ucho na fantastické herce a scénáře ani tvůrčí zápal a talent, a až se Danek Hnědý bude rozhodovat, co s Infernem, George Fear bude jasnou volbou. A kdyby to náhodou mé koncesionářské poplatky nepokryly, tak aspoň to Sedmiprdelí, prosím. (16.05.2014)

Nejlepší evropský televizní film Osmy není o zápachu dezinfekce v ordinaci zubaře, ale o smradu normalizace, která nebyla snadná, ač ji scénárista Epstein s režisérem Strachem vyprávějí až moc v absurdní rovině. Pasivní hrdina nalezne nejlepší lék v podobě útoku a vzteku. Rozpadá se mu manželství, pracovní pozice i trubky v koupelně. Navíc po něm zběsile jede kolegyně, StB, o walkman a dvanáctiletou whisky je sakra zájem, syn se spustil při doučování, lidé kolem tiše oslavují, že TO udělal – v opilosti podškrábnul Chartu 77. Epsteinova látka je nekomplikovaná, lehce se podbízí, ale to jí neubírá na atraktivnosti. Herci jsou výborní, Ivan Trojan hraje lehce a přesvědčivě zároveň, Marek Taclík v montérkách jiskří a kouzelně řve na sousedy, ať aspoň chvíli neser.. Co víc si v té naší kotlině přát? (17.12.2014)