48 hodin (S01E07)

Tak konečně se tu něco děje i v rovině osobní, kpt. Martin Pražák (Filip Blažek) se zajímá o místo na inspekci, akorát že mu to posere jeho bývalý a ten nejméně schopný kolega z vražd, kterého hned na začátku série vyrazili, tak šel kam jinam než na inspekci. A pak tu máme hypermoderní technologie jako posílání povolení k domovní prohlídce faxem. (11.05.2022)

Malinko se tu zatáhlo za ruční brzdu, ovšem jen co se „atraktivity“ toho případu týkalo. Přepadávání důchodců, co si jdou vybrat důchod na poštu (dneska je hlavně chodí pachatelé okrádat přímo do bytu) – nic nového pod sluncem, děje se to pořád a těch hajzlům by měli policajti pořádně napráskat a zavřít až zčernají. Pak jsou tu ještě ti, co se neštítí i vraždit a tihle by neměli dostat směšných 25 let, ale rovnou kulku mezi oči…Docela čumím, že se ten práskač dostal až na „inspekční oddělení“, ale tak svině se dostanou vždycky k teplému místečku… (21.11.2019)

Kája "Pollívka" Plíšek znovu v roli superpoldy, který vyřeší případ jen tak mimochodem z operačního lůžka. Trošku zde svými schopnostmi dosahoval na současného českého Harryho Pottera a supermana v jedné osobě - kariéristického zmrda a bruslského dvorního rozkuřovače Fialu. Tak se mi začíná zdát, že na seriálu je podle pravdy možná tak závěrečné shrnutí v titulcích. Zbytek je dílem čiré dramatizace. Naštěstí, na české poměry velmi zdařilé. Další zajímavý případ s přepadáváním důchodců. Z relativně strohé zápletky velmi příjemný příběh. [73 %] (21.03.2022)

Celkem na blití, oni ty chudáci policajti, musí mít povolení když někam lezou, musí se otravovat se soudcem, a zadržet můžou jen na 48 hodin, nejlépe by bylo na doživotí a my to nějak zatím budeme vyšetřovat. Tyhle podprahovky o chudácích policajtech, kteří makají jak o život, nespí a byrokracie jim hází klacky pod nohy je hnus. (20.02.2018)

"Proč jsi nešel za tím dědou? Nebo chceš říct, že to byl tak rychlej děda, že by ti taky utekl?" Tak tentokrát se 1. oddělení moc nepředvedlo. Je mi totiž záhadou, jak mohl major Plíšek vyřešit případ, se kterým nebyl seznámen a v době vyšetřování ležel na pooperačním. Takže je to prý podle skutečnosti, ale je stále těžší tomu uvěřit. Čemu se naopak uvěřit dá bez nejmenších problémů, tak to je byrokratické házení klacků pod nohy vyšetřovatelů, což se mi líbilo a závěrečné kouření doutníků mě taky celkem pobavilo. (26.09.2016)