Případy 1. oddělení

Tento seriál detektivek polistopadového období obsahuje vše, co se téměř pravidlem míjí s kvalitou v podstatné části televizní tvorby nejen České televize. Týká se to mj. dobového vřazení, vzorného postižení vnitřních poměrů - nejen v rámci pražského městského kraje -, kvalitní režie, ale i hereckého obsazení, jemuž dominuje pětice Vetchý, Stach, Vladyka, Polívka, Blažek, ale také mimořádně zajímavá Petra Hřebíčková. Velmi dobrý je i výběr případů postihující škálu agend, jimiž se pražští kriminalisté z mordparty obírají. Vcelku se jedná o mimořádně příjemné překvapení. (18.04.2022)

,,ZPRACOVÁNO PODLE PŘÍPADU … PACHATEL BYL PRAŽSKÝMI POLICISTY DOPADEN ZA … DNŮ. MĚSTSKÝ SOUD JEJ ODSOUDIL K VÝKONU TRESTU….“ /// Žádný čtení myšlenek ani forenzní nehrajou hlavní roli. Klasická pátračka, Vacátko v mobilu a herci s osobním kouzlem přesvědčit, že sledujete dobrej tým a skutečný případy. A přitom taková klasika – na úvod zločin a pak… až k happy endu. Předpokládám, že se v seriálu nepoznali jen uchyláci a vrazi, ale taky policajti. Voceňuju, že tady nepitvaj soukromý životy, ale lehce a jednoduše se vystihnou charaktery postav. Tohle mě baví a navíc si nepamatuju, kdy naposledy jsem si u českýho seriálu přál pokračování. (Vlastně jo.) 2.SÉRIE: V agitace o náročnosti práce s největším debilem na šéfovský pozici se naštěstí najde dostatek prostoru pro případy a pátrání. Seriál dokazuje, že mít vo čem vyprávět (zločiny podle skutečnosti) je 80ti% záruka úspěchu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fandím policajtům co fanděj Spartě. 2.) Nevím, proč se uděluje Cena Michala Velíška. 3.) Zjistím, že v Praze můžu stále potkat hříšný lidi. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.04.2014)

(Viděny první dvě epizody.) Češi chtějí kriminálky. Pokusy ale selhávají. Kriminálka Anděl se snažila imitovat americkou řadu CSI. Výsledek byl směšný. Film Ve stínu zkoušel oživit noir, na to však byl příliš vyměklý. Cirkus Bukowsky imitoval drsnější školu severských krimi, ale chtěnému dojmu se leda přiblížil. Nyní přichází 1. oddělení s náměty inspirovanými realitou, zaštiťující se ze všeho nejvíc právě autenticitou a "čistotou žánru". Provedení se však na první pohled zdá velmi toporné, jako by si Česká televize „čistý žánr" představovala coby žánr zbavený jakéhokoliv ozvláštnění, kde vše přesně odpovídá nejklasičtějším vyprávěcím vzorcům tak, jak si je diváci pamatují ze svých desítky let vyhasnutých československých seriálů. Případy skutečně vypadají v mnoha ohledech jako ne zrovna modernizovaná verze Malého pitavala z velkého města, díla, jehož úkolem bylo primárně dělat reklamu na vyšetřovatele a ukazovat, jak jsou to všechno féroví a obyčejní chlapi z lidu a jak nakonec vše vyřeší bez ztráty aury hodných strejdů. Kdybyste se náhodou začetli do distribučních materiálů, dozvěděli byste se, jak skvělé je pražské oddělení vražd, jak vše vyšetří, jak prakticky nechybuje. Dojem jedné velké propagační kampaně se jen prohlubuje. Tohle (v žádném případě netvrdím, že jakkoliv politicky motivované) následování normalizačních a starších trendů, vyznačující se bezmeznou důvěrou ve státní složky, směřuje zcela proti standardům moderních amerických kriminálek, kde jsou sice vyšetřovatelé také většinou horliví klaďasové, ale jejich souboj s vlastní institucí bývá leckdy stejně vysilující jako pátrání po pachateli. Jen těžko můžu tvrdit, že dělat policistům a policii za každou cenu dobré jméno se nesluší, rozhodně to ale narušuje myšlenku krimi, tedy špinavého žánru reflektujícího drsný svět. A mě to nudí. (06.01.2014)

Nesouhlasím s názorem, že Češi neumí točit detektivky. Myslím si, že se natočilo spoustu dobrých seriálů i detektivek. Od Dobrodružství kriminalistiky přes pražskou galérku v Hříšných lidech až po Kriminálku Anděl či Cirkus Bukowsky. Dobré byly i jednotlivé filmy s Högrem či Kodetem. Jedna z nejlepších českých detektivek bezpochyby je Nepodepsaný knoflík. Myslím si, že Případy 1. oddělení na tuto tradici navazují. Divoké honičky se nekonají (což odpovídá více české realitě), nejsou tu ani přehnaně přátelské vztahy na oddělení (viz Četnické humoresky), pracuje se v týmu, vyšetřovatel není charismatický ani sympatický, ale normální ustaraný chlap, používají se běžné metody cukr a bič. Ano, chybí nám napínavé zápletky, protože tohle je typické pouze pro psané detektivky. Jenže tohle je spíš o tom, jak to při vyšetřování doopravdy vypadá. Jednotlivé postavy dost sedí, výkony některých herců famózní! 1. Rozčtvrcená: sbalení bezdomovkyně v prvních deseti minutách!! :o) Zadáno pro sympaťáka Petra Stacha. ||| 2. Fantom z Jižňáku: pachatele dostali na to, že mu chtěli vyfotit a zveřejnit jeho ptáčka!! Dobrý psychologický tah!! :o) ||| 3. Doživotní chyba: Modus operandi a mladičký Jan Meduna "Jak to má kola nebo kozy, jsou s tím vždycky problémy."||| 4. Klíčový důkaz: Vyhodnocení stop a důkazů, Stanislav Zindulka v malé roli ||| 5. Laborant: aneb i mistr tesař se jednou utne, přesvědčivá Jana Šulcová ||| 6. Nenávist: Anička Polívková překvapila! :o) ||| 7. 48 hodin: krásný příklad, jak byrokracie maří vyšetřování! Zadáno pro Filipa Blažka a úžasně nechutný Miroslav Hanuš! ||| 8. Policajt na odstřel: "Dělej! Nebo tam ředitel začne vyšetřovat sám!" :o) Dominuje Ondřej Vetchý ||| 9. Totožnost: "Jde nám o čas!" a dvouhodinové jednání s nákupním vozíkem! :o) Tajemný Honey a Braňo Holiček ||| 10. Sladký vyděrač: úžasná herdekbaba Regína Rázlová, pěkný kontrast mezi zadržením nevinného stopaře a pravého viníka, kterému jen vlídně nabídli svezení. Tak si říkám, jak je asi těm omylem zadrženým, když na ně nastoupí? Pro někoho trauma na celý život! ||| 11. Hodinka k dobru: "Co proved? Že mu sem manželka donesla kufry, tak jsem si myslela, že ...? "Myslela jste si dobře! Nechtěl doma mejt nádobí." ||| 12. Důvod k zabití: "Co ty jeho hadry, ty snad vyzvedneš?" "No počkej, vždyť už jsem tam dneska byl!" "Až ti bude jako Plíškovi, budeš si to říkat při každý cestě z hajzlu!" + krásný fórek s DVD na závěr! 13. Smrt novináře Dopadení jednoho zkrachovalce pomocí udání druhého zkrachovalce aneb jak docílit, aby kamarád napráskal kamaráda. Smutné. 14. Klubové barvy: Konečně si Sršeň zasršnil! "Čauky! Mňauky vole!!" Těším se na druhou sérii. (07.01.2014)

Jak jsou předsudky zavádějící, jsem si uvědomil po zhlédnutí několika epizod Případů 1. oddělení. Dlouhá léta jsem na základě zkušeností podléhal dojmu, že vznik kvalitního kriminálního seriálu je u nás stejně pravděpodobný jako natočení vysokorozpočtového sci-fi ve vietnamské produkci. A ejhle, ono se to podařilo. Základem je kvalitní scénáristická práce, která vychází ze skutečných kriminálních případů a taky fakt, že se na scénáři podílel ostřílený kriminalista, který do něj vložil své zkušenosti. Díky tomu je to věrohodné, aniž by to ztrácelo napětí a atraktivitu. Co oceňuju nejvíc, že to jde vlastní cestou a nehledá vzory v zahraničí. Seriálů, které jsou zjevně inspirované severskými detektivními řadami nebo americkými akčními sériemi vyprodukovaly naše televize spoustu s velmi rozpačitým výsledkem. Do určité míry bych snad korigoval bezbřehé nadšení, které seriál vzbudil. Je to velmi solidní, ale výjimečné snad jedině v rámci velmi průměrné české dramatické tvorby, která už druhou dekádu tápe, jak dál a hlavně pokulhává za moderními televizními trendy. Kvalitní herecké obsazení, dokonce i Bolek Polívka si vzpomněl, že umí hrát, a přestal předvádět sebe sama. Snad jedině Sabina Remundová potvrdila, že opravdu nepodědila herecký talent své matky. Celkový dojem: 85 % (07.04.2016)