E.A. Poe: Podivný experiment

Nemám rada horory, ale poviedky E. A. Poe(a) som vždy čítala so zatajeným dychom a napriek svojej znepokojivosti ma bavili. Filmu sa podarilo zachovať presne tento duch jeho poviedok teda nebyť desivým, ale tajomným, znepokojivým a vypointovaným tak, ako sa patrí. Príslovie o tom, že nemáme robiť druhému to, čo nechceme, aby potom robili nám, dotiahnuté takmer do dokonalosti. "Ples príšer" v plnej paráde....áno presne takto si predstavujem sfilmované dielo od E. A. Poa. (04.12.2014)

Žádná adaptace Metody doktora Téra a profesora Péra, kdepak. Tedy alespoň ne tak úplně. Ona povídka totiž filmu slouží jen jako odrazový můstek, jako základ, který, co si budeme povídat, si o rozkošacení přímo říká. A to rozkošacení se povedlo - scenárista dokázal na Poa navázat přesně v jeho stylu, což mi udělalo velkou radost. Navíc díky obsazení (jedna báseň, jen Michael Caine si zase moc nezahrál) a milionově podivné atmosféře (půlnoční bál za doprovodu Saint-Saënsova Danse Macabre!) je Podivný experiment příjemně nepříjemná podívaná, ač nejspíš jednorázová.____P.S. Dlouho jsem u originálního DVD neviděl tak hnusný obraz - velká část filmu se odehrává v tmavých místnostech nebo sklepích osvícených pouze svícemi nebo petrolejkami a na obrazovce to vypadalo vážně velmi škaredě. Černá byla spíše modrá, oranžová zase červená... A tak dále. (16.01.2016)

Natočeno podle námětu E. A. Poa, ale - jak řekla jedna z postav v úvodu filmu, když vyprávěla o svém dětství v sirotčinci: "Nechtěl jsem z toho udělat dickensovský večer." - což však přesně tvůrci udělali. _____Snímek nemá poeovskou ale výlučně dickensovskou atmosféru. Poe se příliš nezabýval prokreslováním svých postav, stavěl spíš na jejich úchylkách a morbiditě. Neměl téměř žádnou víru v dobro a jeho přístup k životu byl krutě ale i mrazivě vtipně cynický. Taky Dickens dokázal vidět krutost kolem sebe, ale věřil, že i na těch nejotřesnějších místech se najdou lidé, kteří navzdory trápení, chudobě a hrůznému zacházení, si uchovávají laskavé srdce a často je za to ve svých románech odměnil šťastným koncem. ____ Historické vyprávění o pacientech a personálu blázince pohřbeného v hlubokých lesích podněcuje zvědavost, jak to bude dál. Kromě atmosféry tušeného nebezpečí, pocitu, že hrdinové jsou v pasti, o které není jasné, kdo ji nastražil, staví snímek také na silném milostném motivu lásky a oběti pro ni. ______ Napínavá, lehce dekadentní nálada (scény novoročního maškarního bálu byly jak od Jakubiska) dostane pořádnou trhlinu v semifinále. KOUSEK DĚJE Vše, co se doposud stalo, bylo silně nadsazené, ale v rámci žánru přijatelné. Ani v tak fantastickém příběhu ale nemůžu akceptovat fyzikální nesmysl. Jednoduše řečeno: když na někoho z výšky spadne metrák uhlí, tak ho to zabije, ať už je to jakkoliv odolný zloduch. Od té chvíle snímek aspiroval na parodii - zejména scény zloduchova "electro dance" . A konec je sice sladký, ale, jak se, kurnik, na ten jih dostali a kdo jim to platí? KONEC KOUSKU DĚJE Napínavý snímek potěší tajemnem i zobrazením temných stránek lidských charakterů, ať už u zdravých nebo šílených jedinců, ale konec tvůrci neukočírovali. /26. 12. 14./ (26.12.2014)

O filmech Brada Andersona se dá říci cokoliv, jedno mají však za všech okolností společné: jsou vždycky tak trochu na palici. Pro Elizu Graves to platí tuplem a se svou úžasně vychcanou pointou (nikoliv originální či chytrou) se mi snadno probourala do škatulky oblíbených guilty pleasure. Třešinkou navíc je výborné herecké obsazení a nezbytná ponurá atmosféra, která místy umně evokuje auru starých brakových cormanovek. Líbilo. (26.01.2015)

Brad Anderson patří mezi zkušené režiséry, takže jsem byl velice zvědavý, jak se popere s povídkou Edgara Allana Poea. Po letmém přečtení průvodního děje jsem měl však obavy, aby se z toho nestala jen další z řady napodobenin osvědčeného tématu. Naštěstí se tak nestalo a já si tento psychologický thriller mohl docela užít. Hned na začátku bych chtěl však říct, že mi trošku vadila dlouhá stopáž, protože některé pasáže mě dost nudily. To je ale jen můj názor – prostě bych pár scén vynechal, nebo zkrátil. Jinak ovšem musím říct, že „vyobrazení“ psychiatrické kliniky a jejího osazenstva bylo vskutku zajímavé. Podobné místa ve mně vždycky vyvolají jistý druh sklíčenosti, ale tady na to šli tvůrci rafinovaným způsobem. Samozřejmě to bylo značně deprimující, ale zároveň i lehce zábavné. Dokud se neodhalí ono „tajemství“ ukryté ve sklepení, tak si divák přijde i na docela slušnou porci „bizarní“ zábavy. Někteří chovanci ústavu vážně stáli za to (kůň) a zvláště mě doslova uchvátilo to jejich „menu“, které dostali, když začaly docházet zásoby. Jakmile však začne fungovat ona „psycho“ atmosféra a na scéně se objeví několik dějových zvratů, kvalita snímku se rapidně zlepší a v tomto duchu se to s námi táhne až do samotného závěru. Dokonce zde našly uplatnění i násilné scény – ovšem o žádné brutalitě se mluvit nedá. V neposlední řadě se nesmí opomenout ani herecké výkony, které jsou rovněž velmi uspokojivé kvality. Kate Beckinsale byla půvabná jako vždy, ale tentokrát ji zcela zastínila dvojice Ben Kingsley a David Thewlis. Oba jmenovaní byli snad o třídu lepší, než hlavní hrdina Jim Sturgess, který mi nebyl zrovna dvakrát sympatický.60% (19.02.2015)