E.A. Poe: Podivný experiment

Po pravdě řečeno jsem po skončení projekce nevěděla, jestli se mně Eliza Graves líbila a nebo ne. Po herecké stránce nemám žádné připomínky, protože Ben hrál ne(psychiatra) výborně, Kate také nelze nic vyčíst. Ale já nevím, buď mně vadilo zpracování a nebo příliš vyhrocené scény a přerody jednotlivých postav např. z příšerné obludy na mírného beránka, prostě to byl hotový blázinec a ne jeden. Určitě je to originální, nenudila jsem se ani chvilku, ale ten kdo má nějaké vzdělání v oblasti psychiatrie si půjde možná po této projekci dobrovolně pro svěrací kazajku. (03.11.2014)

Trochu rozpaky. Filmu nemůžu vytknout technickou stránku věci, ztvárnění viktoriánského blázince a herecké obsazení, přičemž postupně stagnující Kate Beckinsale se zase po delší době ukázala v lepším světle, ačkoliv na Oscara to samozřejmě nebylo. Ale to je tak všechno. Nemůžu říct, že by to byla nuda, ale určitě by si Eliza zasloužila víc šťávy a hlavně vypjatější scény. Navíc vůbec nepomáhala hudba. Pro toho, kdo nečetl Poeův příběh, je navíc děj strašně průhledný a některých scén, jako třeba při odhalení Silasovy slabiny, jsem kroutil hlavou. Naopak jsem spkojen s položenou otázkou, zda je lepší, když blázinec vede šílený humanista, nebo relativně normální tmář. Drobný zlom na konci pak film výrazně nepozvedl, ale, alespoň mě, mírně potěšil. Hodnotím lehce nadprůměrně, ale i tak se jedná o promarněnou příležitost. 60% (27.10.2014)

Přes zajímavé kulisy poněkud nezáživná exkurze do stereotypního blázince. Thrillerová hra sice místama šlape, potenciál nakažlivé bezmoci však zůstal využit jen z poloviny. V posledních pěti minutách se navíc Andersonův snímek jen tak pro legraci divákům sám spláchne do výlevky, a náhle to celé působí jako levný kříženec Dokonalého triku s Prokletým ostrovem... Díky aspoň za tu Káťu, furt jí chci za ženu. (26.01.2015)

Takže tu máme tradičně výborného Kingsleyho (Cainea oproti tomu skoro nevidíme), slušně udělané prostředí a sem tam atmosféru. Přitom tvůrci až příliš střídají polohy mezi thrillerem, moralizováním a romantikou a zároveň chtějí diváka překvapovat novými zvraty a ne moc dobře to funguje. Ten závěrečný sice trochu vysvětlí, proč je hrdina ze začátku takový trouba, na druhou stranu se nehodí ke zbytku. Především toho film moc nenabídne v pohroužení se do lidské mysli, do schopnosti rozpoznat realitu a co ji člověku bere, jako je to v takovém Shutter Island a i dokonce v melodramatické Čisté duši. Nakonec jsem dospěl k názoru, že by se mi víc líbilo, kdyby se autoři vykašlali na zvraty, na thrillerovou stránku i na romantiku a postavili to čistě na dramatu pacient-doktor, realita a blud. Ale šlo to. Update: Jenom poznámka k tomu, co tu vidím v komentářích. Lidi, s Poem to nemá společného prakticky nic. Snad už jste trochu poučení diváci, abyste věděli, že známé jméno je v Hollywoodských adaptacích obvykle jen značka. Poeova povídka Metoda doktora Téra a profesora Péra má asi deset stran a je to mnohem víc komediální/satirický příběh než co jiného. (23.01.2015)

Když točíte o blázinci s podivným tajemstvím, tak a) donuťte scénáristu nadopovat děj funkčními postavami, nebo b) producentům napovězte, že hlavní hrdinka popotáhne peníze z peněženek, ale to její urputné protěžování v ději zabije krom kompaktnosti i věrohodnost; závěrečnou pointu, kdy se chytřejší třetina diváků začala úlevně smát, beru jako Andersonův vztyčený prostředníček (všem). 3 a ½. (27.07.2015)