Pozor na Harryho

„Přeháníš to.“ – „Nepřeháním! To se s ní čtyři měsíce taháš po hotelích?!“ – „Blázníš?! Jasně, že ne! Najal jsem si byt.“ Pozor na Harryho je velmi vtipný film. Jistě, způsob střihu a přecházení mezi jednotlivými pasážemi (a lidmi) Harryho života nejdřív trochu ruší/mate, ale postupně se na to dá lehce zvyknout a naopak se tímhle stylem i bavit, protože to Woodymu dává svobodu více experimentovat, zapojit větší spektrum postav a vytvořit tak mnoho humorných situací. A tak tu divák dostává menu v podobě „míchání Martini“ před babičkou, náruživce v nepravém čase na nepravém…bytě, rozostřeného Robina Williamse (a samotného Allena), upřímné promluvy otce se synem, židovského modlení nejen před jídlem, filosofického rozhovoru s prostitukou, postaršího židovského páru s temným tajemstvím a pak 2 vůbec nejsilnějších pasáží celého filmu, tedy lehce přerušovanou hádku mezi Harrym a Joan (hláška na hlášce, odbývaný pacient, skvělá hysterka Kirstie Alley), no a již mnohými zmiňované peklo (jeho vizuální podoba, výtah, rozhovor s otcem). Někomu možná může ještě nevonět fakt, že v tomto filmu Woodyho jazyk krapet „zhrubnul“, mě osobně tu naopak vulgarismy vůbec nerušily, a přišly mi jako svěží závan. Silné 4*, film bych si v budoucnu moc rád zopakoval a krom hlášek si ještě více vychutnal ty „švy“. „Chceš přivázat?“ – „Přivázat. Trochu zbít...a vykouřit.“ – „Vykouřit a zbít.“ – „Ne. Zbít, až pak vykouřit. V tomto pořadí, jinak mě to nebaví.“ (09.07.2015)

Woody Allen se předávkoval sám sebou a ještě to drze přiznává. Tenhle film vypadá jako poslední zoufalý výkřik před tvůrčí krizí. Vzhledem k tomu, že znám všechny jeho dosavadní filmy a pak až ty evropské, nemůžu zatím říct, jestli ta krize přijde už příštím snímkem, nebo až některým z dalších (jen vím, že přijde, protože její dozvuky ne-li trvání jsou patrné dodnes), ale to teď není důležité. Zásadní je, že tenhle ještě relativně funkční kus začíná i dost střílet naprázdno mnohem zmatenějí než tomu bylo u Woodyho dosavadních kousků. Nejvíc mi vadí, že Allenova sebekritika nepůsobí upřímně. Něco jako: "Když si své umělecké neřesti nahlas přiznám, musíte mi je odpustit." Nemusíme. (24.08.2012)

Rozpadávajúci sa Harry by bol lepší slovenský názov pre film a viac by vystihol, čo sa tam deje. Keď sa časť osobnosti spisovateľa prenesie do vlastných románov, tak mu potom chýba v skutočnom živote. Vo filme sa život a román zlieva do jedného chaotického celku a podporuje to aj zvláštny strih, pri ktorom sú vynechané rôzne dlhé pasáže, ktoré akoby chýbali a navodzovali pocit prespatia časti príbehu. Samotný Allen vo filme nie je výrazný, najviac ma zaujala jeho filmová manželka psychiatrička, presnejšie jej záverečný výstup ako prípad na terapiu a samozrejme predstava podoby pekla aj s Luciferom. Harrymu ako nevýraznému týpkovi môžeme závidieť všetky úžasné ženy, ktoré sa v celom filme okolo neho pohybujú. (09.02.2013)

Trošku jiný Woody, než ho známe. Sexuálnější, podstatně vulgárnější, přesto stále baví. "A character who is too neurotic to function in life, who can only function in art". Harry Block je úspěšný spisovatel v tom nejbeatnickém slova smyslu. Má problémy z dětství, které neumí řešit pragmaticky - chlastá, spí s kurvama, a ve svých knihách často recykluje svůj vlastní život. Pomocí několika takových příběhů je divákovi (a tudíž i Harrymu) poskytnut náhled do jeho duše a rozhřešení jest dokonáno. Za zmínku stojí rovněž úžasné obsazení, kde se i v nejmenších rolích objevují opravdové hvězdy. (03.05.2017)

Kdepak, v devadesátých letech už byl Woody vyčerpán a tuhle část jeho tvorby proto začínám považovat za nejslabší. Uvidíme za pár dní u další novinky, jestli se nejedná o nějakou pravidelně se vracející křivku. U Pozor na Harryho nevadí několik souběžných existenčních rovin, přeskakování časové osy, typické Woodyho témata nevěry, zakázaného sexu, nadsázky, paranoi, psychiatrů, manželských krizí ani nic jiného, u Harryho vadí, že tohle všechno Woody omílá pořád dokola a tentokrát tomu chybí i jen náznak originality či dílčího nápadu. (10.07.2013)