Pozor na Harryho

Sám Woody uvádí, že se snažil, aby hlavní postavu někdo jiný a nabídl ji mnoha jiným hercům včetně dokonce Roberta de Nira, ale všichni odmítli, až nakonec Woody rozhodl, že si Harryho zahraje sám. No, předávkovaní frustrovaní neurotici s překombinovavými vztahy? To není u Woodyho nic moc nového a já pro něj mám jako osobitého režírujícího herce obrovskou slabost.  Ale sledovat toto hubené roztomilé brejlidlo, jak vyžaduje od prostitutky aby ho (cituji) přivázala, trochu zbila a vykouřila, je fakt trochu divný pocit. Tady jsem snad poprvé narazil na to, že mi bylo ono brejlidlo občas až nesympatické. Z chaotického  vyprávění, ve kterém k hlavnímu hrdinovi promlouvají postavy z jeho povídek mám možná tak stejně chaotické dojmy. U Woodyho mi vůbec nevadí, že se opakuje. Jsou tady opět ty Allenovske potřebné ingredience. Jenže když si to tak vezmu, tak takové  snové zpracování tvurčí krize mě určitě více zaujalo ve Vzpomínkách na hvězdný prach. Tady už za mě Woodymu ten experiment tak nevyšel.Konfrontace s židovskou vírou coby nástrojem svědomí? To zase lépe fungovalo ve Zločinách a poklescích.  Možná to je i frustrací z tehdejší mediální kauzy okolo údajného zneužití dcery Dylan, ale tenhle film je i na Woodyho moc hysterický. A na Woodyho nezvykle vúlgární.  Tady  jeho schopnost pohybovat se okolo choulostivých témat s oným pověstným  vkusem vyjímečně hapruje. Nevím jestli je to jenom kreativními českými titulky (ano, mé nulové schopnosti angličtiny to moc posoudit nedokážou), ale ten film je na nejrůznější vulgarismy celkem bohatý a neužívají si je jenom Woodyho zhrzené uštěkané milenky, které jsou občas až nesnesitelné, ale tentokrát dokonce často i samotný Woody. V této  uštěkané fuckující jízdy občas probleskne starý dobrý Woody ve své nejlepší formě, který mi připomene, proč ho tak uctívám (absurdní nápad s rozzostřeným chlapem) a závěrečná dvacetimutovka už je vyloženě další Woodyho dalším majstrštykem. Asi tak  momentu, kdy se sám Woody začne mlžit a dojde ke krutému prozření, že se předávkoval sám sebou. Pak se ještě musí vyzdvihnout nápadité vykreslení pekla, které je dle Woodyho rozdělené na pět pater podle různých typů hříšníků. A pasáž, ve které se Woody samotným peklem prochází už se dá (stejně jako vzpomínané Vzpomínky na hvězdný prach) představit vyloženě jako sen a za mě možná nepatří k nejpůsobivějších, co jsem u Woodyho viděl. Hlavně když Harry dokáže odpustit svému otci.  A nakonec jsem možná byl (i přes ty občasné rozpaky) rád, že i tuhle postavu si Woody ztvrátnil  sám, protože kdo jiný  by mohl hrát někoho,kdo dává úmění do psaní, zatímco jiní do života? Chlapíka, který nefunguje v běžném životě, ale dokáže to jen v úmění? Konec dobrý, všechno dobré, a tady byl hladící konec se setkáním všech postav kvůli vzdaní holdu autorovi, určitě dobrý dost. Přesto (a už jsem skoro ani nečekal, že to příjde) tohle byl pro mě tentokrát fakt trochu slabší Woodyho a je sranda, že to furt znamená možná i lehký nadprůměr.:D I když nebýt závěrečné dvacetiminutovky bych byl tentokrát mistře, podstatně méně spokojený než obvykle. (03.06.2024) (méně) (více)