Pozor na Harryho

Prášky, několik osudových žen, prostitutky, neurotismus, pesimismus. Woody zase představuje spisovatele, znovu je za neurotika, znovu v těžké psychické dece, znovu se děsí stárnutí. Činorodý tvůrce si prostě tentokrát po několika zkrachovalých vztazích, vystřídání několika psychiatrů a nestálé spisovatelské aktivitě neví rady s tím, jak kočírovat vlastní život. Woody za kamerou se obrací k povídkové formě, prolínající příběhy jsou lehce matoucí a tentokrát tvůrce vyžaduje i krapet bystrosti – samozřejmě skvěle napsané dialogy a solidní herecké výkony zůstávají. Tak trochu jiný Woody, ale pořád v řadě scén zatraceně osvěžující. (20.06.2016)

Woody ve své nejcyničtější, nejvzteklejší podobě. Po náročném rozchodu s Miou Farrowovou a hádkách o svěření dětí do péče si ulevil snímkem, na který leckdo z věrných fanoušků nebyl připraven. Vidět starého dobrého Woodyho, jak vztekle sakruje a mluví o potřebě dobrého vykouření, je asi stejně příjemné, jako přistihnout svého milého, staromládeneckého strýčka, jak si po telefonu objednává sado/maso šlapku. Allen ve svých filmech umí vykouzlit atmosféru, kdy jsou smolaři na Manhattanu sice opuštění a ještě k tomu zmoknou, ale pod vším hraje jazz a je to vlastně takové hořko-sladké, protože cítíme, že svět je přes všechny průsery vlastně krásný a každý nakonec spřízněnou duši potká. V Deconstructing Harry ale nic takového nenastane, všichni na sebe křičí, vtipy spíš bolí, a jediná radost, kterou opuštěný tvůrce na světě má, je ta, kterou si v tvorbě vymyslel on sám. Kdyby tady začalo pršet, hlavní smolař Harry by nejspíš řekl "A ještě k tomu všemu zmoknu, kurva!" Podle mě nejde o film vyloženě skvělý (na to je příliš roztříštěný všemi těmi nápady z šuplíku), ale určitě jde o film důležitý, pokud kontinuálně sledujete autorovu tvorbu. Woody Allen odhodil všechny masky. (24.03.2020)

Ukecaná woodyallenovka s veľmi originálnou naračnou štruktúrou, kde je v prítomnosti prezentovaný lineárny príbeh Harryho cesty za literárnym ocenením druhoradou záležitosťou popri časosled rozbíjajúcim scénkam z Harryho diel a z Harryho skutočného života, ktoré vysvetľujú jeho knihy. Harryho konfrontácia vlastného na fantáziu bohatého umenia so smutným životom plného problematických vzťahov so ženami robí z Deconstructing Harry jedno z najviac autobiografických Allenových diel a my môžme preniknúť do zákulisia tvorby jeho filmov. (09.02.2013)

Ojedinelý prístup Woodyho Allena polemizuje nad jadrom problému jeho nezdarených a väčšinou hekticky sa končiacich milostných vzťahov. Využíva k tomu nadmerne vtipné poviedky plné dobre vybraných postáv prostredníctvom ktorých vyjadruje ťažko pomenovateľné pohnútky svojej mysle. Na spestrenie dialóg s prostitútkou : P: "nejak ti to trvalo". A: "mal som trochu problém sa sústrediť. Potom som ale našiel tú správnu predstavu. Jednu ženu, ktorú som zbadal na 6. Avenue... kríženú so Stalinovou dcérou. Dcérou diktátora. Fungovalo to." Srandy bokom, pretože dochádza k trpkému poznaniu, umelec zostáva sám, nedostáva sa mu pochopenia a neurotické rozpory sa tisnú do popredia. Čo je však príjemným vrátením optimizmu na scénu je náklonnosť svojich vlastných postáv, ktoré autor stvoril, oni ho dokážu oceniť, oni si ho vážia. Záverom odznie citácia: "Poznaj sám seba. Nič si nenahováraj. Zmier sa so svojimi nedostatkami a ži ako vieš." S tým zmierením nesúhlasím, ale aj tak vravím, že napriek menšej kríze Woody, si stále kráľ a máš čo ponúknuť. (08.05.2009)

Deconstructing Harry je pro mě zřejmě nejrozporuplnější Allen. Slyšíte, že to je typický Allenův scénář, ale obohacený o notnou dávku sprostých slov, kterým se Woody ve svých filmech většinou vyhýbal. Ale to mi ani tak nevadilo, nejsem prudérní člověk, kterého by tohle rozhodilo. Jenže… to by hlavní roli nesměl hrát sám Woody. Totiž jemu jsem ty šlapky, kuřby a už si nepamatuju co ještě, vůbec nevěřil. Stejně jako jsem mu nevěřil ta sprostá slova, protože v jeho podání to prostě nepůsobilo drsně či světácky, ale jen vtipně a nedůvěřivě. Tenhle film mohl být skvělým, protože má o čem vyprávět, ale Woody se měl tentokrát vynechat z castingu a zůstat jen za kamerou. Protože když máte problém věřit prakticky cokoliv hlavní postavě, která prakticky nesleze z plátna, tak film, byť jakkoliv kvalitní, je pro vás o ničem a vy jen tiše a (ne)trpělivě čekáte na konec. Budu ještě hodný a za scénu v pekle dám 50 %. (19.12.2012)