Pozor na Harryho

Woody utržený ze řetězu - prasečící, rozepínající i zapínající si poklopec, opakovaně trousící fuck a blowjob, vyjednávající se šlapkami. Není to úplně Tarantino nebo Scorsese, ale blíž k Mean Streets se Woody ještě nikdy nedostal. Vhodně zvolený syžet skýtá příležitost skloubit Allenovy polohy komika i oduševnělého komentátora vezdejší existence. Neurotický spisovatel cestující pro cenu za celoživotní dílo bilancuje prostřednictvím vzpomínek, příznačných úryvků z literárního díla a současných údalostí a zároveň hledá inspiraci pro "román, z něhož už utrácí zálohu". Břitký humor a přisprostlé vtípky závažná témata nemělní, ba právě naopak, když používá vtipem šermující Woodyho postavu jako ilustraci těžké životní krize. Vtipy přirozeně vyvěrají z dialogů, aniž naroubovaně trčí. Řada z nich představuje Woodyho zlatý fond, jiné to nejdrsnější, co lze v prostředí konformní filmové zábavy zažít [Zplynovali 6 miliónů našich! / Je to smutný, ale rekordy jsou od toho, aby se trhaly.] Závěr filmu odkazuje na sentimentální tendenci filmů z rodu Půrpurové růže z Káhiry, které nepatří k mým oblíbenějším, a obrušují hrany jinak břitkého vyznení filmu. Protože je zřejmé, že nejde o kompromis, nýbrž upřímné Woodyho vyznání, smíchem otřesený divák nejlepšímu devadesátkovému filmu rád odpouští. (24.02.2016)

„Přeháníš to.“ – „Nepřeháním! To se s ní čtyři měsíce taháš po hotelích?!“ – „Blázníš?! Jasně, že ne! Najal jsem si byt.“ Pozor na Harryho je velmi vtipný film. Jistě, způsob střihu a přecházení mezi jednotlivými pasážemi (a lidmi) Harryho života nejdřív trochu ruší/mate, ale postupně se na to dá lehce zvyknout a naopak se tímhle stylem i bavit, protože to Woodymu dává svobodu více experimentovat, zapojit větší spektrum postav a vytvořit tak mnoho humorných situací. A tak tu divák dostává menu v podobě „míchání Martini“ před babičkou, náruživce v nepravém čase na nepravém…bytě, rozostřeného Robina Williamse (a samotného Allena), upřímné promluvy otce se synem, židovského modlení nejen před jídlem, filosofického rozhovoru s prostitukou, postaršího židovského páru s temným tajemstvím a pak 2 vůbec nejsilnějších pasáží celého filmu, tedy lehce přerušovanou hádku mezi Harrym a Joan (hláška na hlášce, odbývaný pacient, skvělá hysterka Kirstie Alley), no a již mnohými zmiňované peklo (jeho vizuální podoba, výtah, rozhovor s otcem). Někomu možná může ještě nevonět fakt, že v tomto filmu Woodyho jazyk krapet „zhrubnul“, mě osobně tu naopak vulgarismy vůbec nerušily, a přišly mi jako svěží závan. Silné 4*, film bych si v budoucnu moc rád zopakoval a krom hlášek si ještě více vychutnal ty „švy“. „Chceš přivázat?“ – „Přivázat. Trochu zbít...a vykouřit.“ – „Vykouřit a zbít.“ – „Ne. Zbít, až pak vykouřit. V tomto pořadí, jinak mě to nebaví.“ (09.07.2015)

Rozporuplné komentáre i hodnotenia k tomuto filmu sú absolútne na mieste. Prečo? Dávajte pozor... KLADY: myšlienka, tradičný Allenovský humor, intelekt... ZÁPORY: myšlienka, tradičný Allenovský humor, intelekt... V prvom rade film nepozerajte neskoro večer, alebo keď sa nachádzate v stave psychického, či fyzického, alebo akéhokoľvek vyčerpania. To sa jednoducho uniesť nedá, pretože filmu chýba prostý dej, zápletka, či akákoľvek forma vyvrcholenia. Pripomína mi to posledné žmýkanie veľmi chutného citrónu pred vyhodením do odpadkového koša. Máte chuť??? (07.06.2012)

Většina Allenových filmů jsou do určité míry autobiografické, Deconstructing Harry se mi však zdá být ze všech nejvíc. Starý dobrý Woody se zamýšlí nad tím, čím ty přítelkyně během své kariéry zklamával, jak psát, o čem psát, o tom, že někdo se lépe pohybuje v umění než v životě... I když je to typická allenovská komedie, vyznění je nakonec o dost trpčí, než jeho ostatní filmy... Allen je sám. Na krku má jen rozhádané bývalky a naprosté nepochopení okolím... nebo možná vlastní nechápavost k okolí - a právě toto dilema tu Allen řeší - na čí straně je chyba? Nejsem to já, kdo celý život ubližuje, ač to svádím na vše ostatní? Nakonec mu zbývají jen vlastní postavy, ty ho chápou nejlépe...dokonce líp než vlastní psychiatr, protože tomu říká jen co chce...V Annie Hall říká na konci, když sledujeme jeho hru, která končí happyendem (dívka-Annie se k chlapci vrátí), že hry musí dopadnout dobře, protože život je mnohem těžší a on to musí nějak kompenzovat.... To samé říká i v Deconstructing Harry - postavy jak je napsal jsou lepší než jejich skutečné předobrazy, proto jsou jediní, kteří Harrymu skutečně rozumí... (30.01.2005)

Rozpadávajúci sa Harry by bol lepší slovenský názov pre film a viac by vystihol, čo sa tam deje. Keď sa časť osobnosti spisovateľa prenesie do vlastných románov, tak mu potom chýba v skutočnom živote. Vo filme sa život a román zlieva do jedného chaotického celku a podporuje to aj zvláštny strih, pri ktorom sú vynechané rôzne dlhé pasáže, ktoré akoby chýbali a navodzovali pocit prespatia časti príbehu. Samotný Allen vo filme nie je výrazný, najviac ma zaujala jeho filmová manželka psychiatrička, presnejšie jej záverečný výstup ako prípad na terapiu a samozrejme predstava podoby pekla aj s Luciferom. Harrymu ako nevýraznému týpkovi môžeme závidieť všetky úžasné ženy, ktoré sa v celom filme okolo neho pohybujú. (09.02.2013)