Čtvrtá hvězda

Režisér Jan Prušinovský s Petrem Kolečkem k sobě po výborném televizním Okresním přeboru přibrali představitele Pepika Hnátka, hrdinu jeho filmové verze, herce a ceněného režiséra, Miroslava Krobota, symbolicky v duchu rčení, že vítězný tým se nemění, ale posiluje, a s ním i jeho kolegy z pražského Dejvického divadla, z nichž mnozí seriálem kolem vesnického fotbalu také prošli, a ačkoliv tedy převlékli dresy, když z komerční Novy přeběhli k České televizi, přičemž podobné rošády většinou logicky sledujeme spíše opačným směrem, a od seriálu se pokusili zlehka změnit žánr na sitcom, což by jeden přirovnal k přechodu od osobní obrany k zónové s vysunutým presinkem, což v tuzemsku většinou zavání průserem, stejně jsem se opravdu velmi těšil, zda jejich nová hra bude koukatelná, třeba i s potleskem na otevřené scéně !! Nicméně došlo i ke změně prostředí, Čtvrtá hvězda se totiž odehrává v pochybném hotýlku, což se jeví jako velký skok do prázdna, chce se však bavit v podobném duchu, což se jí bohužel zrovna dvakrát nedaří, i když nechci předbíhat ještě v prvním poločase, pár hodin po zhlédnutí premiérové epizody.. Co se tedy zpočátku mohlo jevit jako obrovský mezník, když už se konzervativní Česká televize odhodlala pro čistou žánrovku a rovnou silně nevděčný sitcom, k němuž má však Čtvrtá hvězda v jeho nejčistší podobě asi tak daleko jako Pepik Hnátek k Josému Mourinhovi, zatím v mých očích vyznívá jako silně nevyrovnaný patvar, s jehož konturami ani obsahem si tvůrci nevěděli rady, když totiž v rámci žánru našlapují opravdu jen velmi zlehka !! Co se týká samotné definice a historie sitcomu, netřeba znovu připomínat, podrobněji jsem se pokoušel téma vystihnout v případě komentáře k neuvěřitelně špatnému projektu PanMáma !! Co však tomuto novému projektu, který provází na Kavčích horách od počátku neskutečné nadšení, nelze upřít, je jistě originalita a ryze český pohled na věc, což můžeme samozřejmě jen kvitovat, vezmeme-li v úvahu, jak tragicky většina tuzemských pokusů o sitcom typicky britského či amerického střihu dopadla, navíc dnes, kdy se vlastně točí, až na světlé výjimky, pouze nekonečné variace již osvědčených sitcomů a kdy je přežraný divák za inovaci a novátorství ochoten platit zlatem, by právě tato cesta mohla znamenat konečně úspěch !! Mohla, ale pravděpodobně nebude, nicméně se rád nechám překvapit a přesvědčit o opaku dalšími jedenácti epizodami.. Samotný příběh začíná příchodem nového recepčního Štěpána, jehož si zahrál chvílemi dost bezradný, leč neokoukaný, Václav Neužil, který se za pultem střídá se svým strýcem v podání Ivana Trojana, jehož mi bylo v poloze karikatury českého rádoby mafiána opravdu nesmírně líto !! Štěpán tajně miluje Pavlínu, prozatím snad jedinou sympatickou a věrohodnou postavu, Marthy Isssové, ta však chodí s přisprostlým machrem, údržbářem v podání mě standardně nikterak neurážejícího Davida Novotného.. Miroslav Krobot by měl hrát kuchaře, Simona Babčáková, z níž mám největší obavy, barmanku, Klára Melíšková hotelovou šlápotu, Marek Taclík čtyřprocentního taxikáře, ten se mi zatím taky jeví kupodivu velmi dobře, byť ty fekálně-blicí scénky si tvůrci mohli odpustit, nicméně se setkáme i s dalšími postavami, rozuměj trapnými karikaturami, městské periferie od hluchého zloděje Pavla Šimčíka po místního policistu Lukáše Příkazkého, přičemž právě tyto dvě postavy svojí extrémní schématičností na hranici (ne)vkusu snad ani nezasluhují komentář, nemluvě o zahraničních hostech, kterým tříhvězdičkový hotel, jehož šéfová usiluje o čtvrtou hvězdu, kteří se mohli zdát velmi příjemným zpestřením, zatím však vyznívají spíše jako laciný prvek snahy o jakýsi přesah křečovitě naznačující původní ambice tvůrců !! Zastrčený hotýlek, zde se nejsilněji jako inspirační předobraz jeví samozřejmě britský seriál Fawlty Towers, žije svým vlastním životem, trpí svými náladami, ukazuje divákovi svá zákoutí, vůně, pravidla, rituály, a také mu cpe až pod nos svůj specifický humor, leckdy na hraně humoru černého, nikoli však absurdního, byť tuto snahu ze strany pánů scénáristů zřejmě tuším nejsilněji, která se jim, pokud měla vycházet z dnešní reality a zároveň nekarikovat, a nenutit tak herce přehrávat, však naprosto vymyká z rukou !! Výjimečný způsob vzniku Čtvrté hvězdy, který odráží domovská prkna souboru, na nichž se celý seriál ještě před první klapkou nejdříve po několik týdnů zkoušel, aby pak totéž proběhlo znovu, už o přestávkách mezi natáčeními přímo v kulisách Kavčích hor, jasně naznačuje, že by projektu jistě mnohem více slušelo právě Dejvické divadlo, což by jistě nebylo na škodu, když si uvědomíme, že právě k divadlu má sitcom jako takový nejblíže, nicméně jen za předpokladu, že staví na dobrém dialogu, což mi zde prostě zoufale schází !! Sám Jan Prušinovský, který se spolu s Miroslavem Krobotem posadil na režisérskou židli, přiznává, že si našel zalíbení v zobrazení coenovské trapnosti (!!) na úzké hranici, kdy člověk neví, zda se smát, či spíš brečet, čímž se prostě pouští na tenký led, a to nejen v souvislosti s diváckým vkusem, a tak byť za tu nepodbízivou formu zasluhuje uznání, nemůže čekat, že by v rámci mainstreamového diváka uspěl, ačkoliv o to tentokrát dejvickým určitě nešlo !! (07.01.2014) (méně) (více)