Navždy svoji

Tato nepovedená veřejnoprávní reality show smutně dokladuje klesající úroveň zpočátku nadějné dokumentaristiky Eriky H. Navždy svoji je naprosto zbytečný projekt, který zřejmě chce rozvíjet "velké" téma svateb; téma, které Hníková poprvé naťukla v Nesvadbově, ale v tomto případě ho rozbředává do bulvární, myšlenkově impotentní a o ničem nevypovídající homevideové slátaniny. Když Navždy svoji srovnáme s koncepčně podobnými Manželskými etudami od Třeštíkové, tak rozdíl je do očí bijící. Zatímco Třeštíková umožňuje náhled k pochopení různých souvislostí a dobového kontextu, a tedy divák je schopen pochopit "proč", "jak" apod., u Navždy svoji to prostě nejde - Můžeme si zde maximálně vytvořit povrchní názor na konkrétní dvojici, a to ještě pouze ze zkreslených a polovičatých informací! Vybrané dvojice nereprezentují vůbec nic obecného, jen sebe - a navíc to vypadá, jakoby byly záměrně vybrány extrémní páry jen s potenciálem "bavit diváka". Kamera zabírá z větší části především konfliktní situace, nebo naopak pro většinovou společnost situace "divné" (modlení); Hníková se ptá na hlouposti a šťourá se v intimitách, neustále opakuje v různých variacích otázku "co se změní, co se změnilo..."; před kamerou se únavně řeší, co se točit bude a co ne (což opět souvisí s konfliktními situacemi)... Navždy svoji nepoloží žádnou zásadní otázku, nepokusí se na žádnou odpovědět, znechutí pohled na institut manželství a ústí v jeden jediný nevyhnutelný cíl: Prázdná bulvární reality show. (24.06.2013)

Velmi zajímavá a místy poměrně mrazivá sociologická sonda do soukromí trojice párů napříč společenskými sférami, která často ani moc neví, proč chce do manželství vlastně vstoupit. Režisérka šestidílného dokumentu Erika Hníková, která se na dokumentárním poli osvědčila hned několikrát (Ženy pro měny, Nesvatbov) však těží hlavně z odlišnosti jednotlivých aktérů. A do osudů párů tu víc mluví ženy. Dva motorkáři, rázní, žijící ze dne na den, dva vesničané, ona energetická a dominantní, on sebou nechajíc vláčet, dva praktikující katolíci, kteří jdou do manželství v naprosté čistotě. Víc než o pečení svatebních koláčků a vybírání bílých šatů je ale tahle série pochopitelně o krizi současného soužití – tvůrci sice zvolili metodu, kdy co nejméně pracují s natočeným materiálem a nechávají šestici co nejvíc prostoru, přesto bych od Hníkové očekával ještě větší zvídavost. Mnohdy je leccos pouze naznačené a divákovi v té či oné scéně vyskočí hned půltucet otázek. Jasně, vyptává se, ale často na situace, které jsou jasně dané a jen podtrhují něco, co už divák dávno vycítil. Rady si ten, jenž se do chomoutu žene, samozřejmě žádné neodnese. Tragikomicky české, jako divák však dávám oba palce nahoru. Jen velká škoda, že dokumentární ambice zůstaly tentokrát spíš za dveřmi!! Slabší čtyři hvězdy a slabší než Čtyři v tom, ale pořád velmi zajímavé. (28.07.2013)

Během prvních dvanácti minut jedna píča, jeden otčenáš, jedna zdrávas maria a překročený limit trapného humoru mladých křesťanů, kteří ty "vtipné dialogy" ještě dorazili cimbáloidním dialektem. Zlatekratkezobaki. Takže tohle svoji šanci neproměnilo a odmítám dokoukat první díl, natož sledovat další. Kopírovat Třeštíkovou se holt může, ale musí se to umět. (02.06.2013)

Ano, páry byly vybrány velmi tendenčně, rozhodně nešlo o nějaký sociologický vzorek a nelze tedy říci: Takhle to dopadne, když se lidi chtějí vzít. Myslím ale, že své si tato dokumentární série (nebo reality show chcete-li) splnila. Často to bylo opravdu zábavné a některé lidi by to mohlo vést i k zamyšlení. (18.07.2013)

Pro ty kteří čekají, že budu kritizovat, nebudu, mě se to očividně líbí. Ani nebudu vytýkat tvůrcům tu skrytou reality show, oni samotní to nazvali dokumentární komedie a to sedí jak poklice na hrnec. Mým nejoblíbenějším párem jsou Isabela a Lukáš, sice vzhledem k italské domácnosti, jim nedávám moc šancí na delší partnerský vztah. Nevadí mi, jako většině, že slečna Isabela, byla pornoherečka, nó a že se uměla ohánět. :))) Navíc pokud dokáže finančně zabezpečit sebe i partnera který nemaká a svoje děti, tak smekám klobouk před touto dcérečkou, no holt kdo umí, umí a zřejmě jí to i dobře vynáší, což se v Čechách neodpouští. Další páreček pod čepec, teda pod pantofel Zdeňka a Ondřej. Nejinteligentnější pár celého dílu, který dostává od toho druhého jedince na svoje názory nějakou zpětnou vazbu. Žel bohu, na mě působí tak chladně a rezervovaně, jako dva robůtci, kteří mají v hlavě čip morálnosti, ale skrz tu svoji morálnost, postrádají absenci citů, jako je šílená zamilovanost, působí chladně, vypočítavě a odměřeně. Nevím, jestli je jejich víra bigotní, nebo není to je ostatně jejich věc. Podle mě jsou všichni tihle novodobí křesťané přehnaně radikální, neodsuzuji je, ale prostě je neumím a ani nechci pochopit, to přiznávám zcela otevřeně. No a třetí podpantoflák, tedy pár jsem chtěla říct Běla a Jaroslav, co dodat klasická česká famílie Homolkovi hadr. Ze svého okolí znám hafo podobných jedinců a už jen z toho důvodu budu věčně single. Hned na začátek se musím zastat Běly je očividné, že jsou si se svojí tchyní podobné jako vejve vejci a proto se tak nesnáší, mamička si mohla svého fouňu dirigovat do sytosti tolik let, tak jí teď holt vadí cizí narušitelka, navíc je to prototyp tchýně, které by vadila i jakákoliv jiná snacha. Na Jardovi je opravdu vidět, že je to rozený podpantoflák a to vedení potřebuje, takže holt stará královna musí předat žezlo mladé královně, aby ta poté mohla do sytosti panovat nad jardovými pozemskými statky. Na vždy svoji se mi opravdu líbí a chápu tvůrce, že se jim v dnešní době nepodařilo sehnat ani jeden normální pár, je to nedostatkové zboží. Svůj komentář bych zakončila krátkou modlitbou, pane bože, nedopusť, abych se v příštím životě narodila, jako bigotní křesťanka a dej ať je ze mě v příštím životě vilná dobře placená porno star. How (31.05.2013)