Medvídek Pú: Nejlepší dobrodružství

První dobrodružství žlutého chlupáče. Walt Disney uctíval jeho knižní předlohu a to je na filmu znát v podobě téměř neustálého zobrazování "na papíře". Nevadí mi naivní old-school disneyovky, třeba Kniha džunglí má díky jisté infantilnosti dodnes svoje kouzlo, ale tady už těch písní o oslavách, přátelství a kráse bylo příliš. Kdo chce krásný a vtipný příběh z lesa, ať radši zkusí Bambiho, Pú si body zaslouží jen za králíka a Iáčka. (13.04.2006)

Máme tu další film a tentokrát se to moc nepovedlo. Animace je opět skvělá ale kdo by čekal něco jiného. Největší problém tohoto filmu je to jak je dětský. Za celý film jsem neviděl skoro žádný dospělí nebo dojemný moment. Film je strašně dětský a je to vidět. Na to se váže i humor který je opět naprosto dětinský a místy naprosto trapný. A scény o tom jak Medvídek Pú miluje med začínají ke konci být hodně otravné. Nechci tu psát slohy, 55% (3 hvězdy z 5). (10.04.2017)

Nejlepší dobrodružství medvídka Pú mají jednu velkou a jednu malou chybu. Tou velkou je Pú, nesnáším toho nenažraného vlezlého medvěda s "malým rozoumkem". Malou chybou je přehnané zpívaní a oslavování (obvykle nezaslouženě Půa). No ale Iáček a Králík jsou moc fajn, takže moje hodnocení vytáhli na tři hvězdičky. (20.09.2011)

Medvídek Pú je sice legendární animovaná postava, ale mě se tak nelíbí, jak je uctívaná. A to ani v tomto zpracování od Walta Disneyho. Sice se drželi knižní předlohy, což je vidět na tom, jak ve filmu listují knihou, ale nic extra fascinujícího to není. Jediné co mne zaujalo, byla chvíle, kdy Pú v králíkově noře tak papal med, že tak ztloustnul a nemohl se dostat ven. Ostatní je spíše takové seznamování se s ostatními postavičkami, z nichž se mi nejvíce líbil tygr a to, že tygr toho umí strašně moc, hlavně skákat. [2008. hodnocení, 56. komentář, 78%] (15.03.2019)

Uplynulo již asi přibližně 7 let od doby, kdy jsem tuto starší disneyovku viděl naposledy, a tak jsem se rozhodl tuto skutečnost vyvrátit a podívat se na celý tenhle tradiční filmeček znovu a mohu pronést, že jsem toho tedy opravdu nelitoval. Dnes se již už ani malilinko nedivím, že tato disneyovka byla, stále je a nadále bude mou druhou nejoblíbenější ze všech ipřesto, že jsem disneyho filmy ani seriály nikdy moc nemusel a pořád nemusím. Příběh hodného malého chlapce Kryštůfka Robina a jeho plyšových přátel se také hodně odrazil i v mém dětství. Pamatuji, že jsem si vždy jako malý také hrál s plyšáky a jinými hračkami a prožíval s nimi podobné zážitky jako náš Kryštůfek Robin. Všechny postavičky mě pěkně a vřele pobavily a neustále baví dál, především Tygr, to byl pro mě vždy největší sympat'ák, jenž viděl většinu příhod vždy zvesela a s úsměvem podobně jako Buck z Doby ledové 3. On ten Tygr si podle mého skromného názoru k sobě umí přitáhnout nejen většinu dětských (a nejen těch) diváků, ale také je skvěle pobavit. Např. jeho výborný zpěv, jímž vždy představoval sám sebe nebo jeho ,,slosi a lahvice'' (mimochodem tu písničku o slosech a lahvicích naprosto miluji) či jeho zimní hrátky s klokánkem Rú (mně stejně Tygr připadá jako by byl Rúův otec a Rú jeho syn). Musím nutně podotknout, že je ohromná škoda, že tento krásný a milý film už moc v dnešní době nedávají v televizi, a tudíž není již moc k vidění. Stejně ho budu vždy milovat, případně ho budu velice rád pouštět svým dětem, jestli nějaké budu mít. 100 % (31.01.2020)