Na vítězné vlně

hořke zklamaní.po pulhodině vypnuto.brutalně šíleným a gay způsobem zfilmovaný americky patos do nejhrubšího zrna. taťka leží po infarktu polomrtvej a plnobledej a syn řekne "...ale tati, budeš mě trenovat ne ? a s brekem odchází".. tohle fakt nežeru..šílenost.nemužu hodnotit protože jsem rád že jsem nedokoukal (15.12.2014)

miluju sportovní dramata a pokud je někdo umí,pak jsou to američané.Žel bohu vyjímky potvrzují pravdilo a When The game stands tall je právě onou vyjímkou.Příběh je sice inspirován skutečností,ale nic to nemění na tom,že jede po zajetých sportovně dramatických kolejích a navzdory tomu co se na plátně děje nedokáže z diváka vyřískat prakticky žádné emoce.Fotbalové zápasy jsou nasnímány dobře,ale to je u podobných filmů samozřejmost.Zbytek je místy nudná a zbytečně ukecaná vata,která se snaží diváka stále někam tlačit..např. si opravdu nemyslím,že 2 prohry po 151 výhrách jsou devastující sérií atd.V rámci žánru průměr...50% (02.01.2015)

Sportovní filmy mám rád a tenhle nebyl špatný. Jenže ať přemýšlím jak přemýšlím, nemám nic, co bych zde zvlášť ocenil a proč bych doporučil právě tento snímek. Jasně, nejdelší šňůra výher. Jenže jak je i ve filmu řečeno- o tu šňůru tady vůbec nejde. Takže co se dílek o sportu týče, napadá mě nejedno, které má narozdíl od tohoto pověstné a staré známé něco navíc. Proto v uvozovkách jen 70 %. Oblíbená část- duel na běžeckém pásu (07.12.2014)

Americký fotbal je jedním z mála sportů, ve kterém se nadšeně slaví zranění soupeře. Avšak dle trenéra Ladoucera je to sport, který dokáže z hráčů vychovávat slušné lidi, což mi moc nesedí. Proto jsem s lehkou nedůvěrou sledoval mudrování o tom, že výhra ani rekord nejsou důležité. Jenže já jsem sportovec, pro kterého není důležité vyhrát, ale zvítězit a prohrát se může jen po podání maximálního výkonu. O tom však tento snímek není a já neumím skrýt lehké zklamání, protože pro sportovní filmy mám obvykle velkou slabost. (20.08.2015)

Nesmírně slabý film, kdy to nejdůležitější je řečeno na začátku. Na Wikipedii o tom také něco najdete, stejně jako o trenérovi. Film se snaží hrát na emoce, ale je tak neskutečně prvoplánový, že to snad ani nemá cenu nějak kladně hodnotit. Laura Dern si tu v podstatě nezahraje, Jim Caviezel nasadil svůj tradiční trpitelský výraz. Filmy o boxu a baseballu jsou většinou skvělé, ale o americkém fotbalu očividně ne. (20.11.2014)