Temné kouty

Snímok rotuje na pomedzí nadpriemerný a podpriemerný. Čiže je logicky priemerný? Áno aj nie. Je pravda, že s takouto konšteláciou hviezd sa dal vytvoriť film vysokých kvalít, len keby sa snažilo viac, či už na poli hereckom, scenáristickom alebo režijnom. Niektoré momenty vyskakujú k vyššiemu hodnoteniu len preto, aby ho ostatné ťahali na spodok. Thriller, ktorý je ale predsa len lepší, ako tvrdia recenzie. (17.11.2015)

V Temných kútoch je cítiť kvalitnú knižnú predlohu, aj preto zamrzí, že film pôsobí len ako rutinná dvojepizóda Odložených prípadov. Dojem áčkového projektu navodzujú iba herci a do istej miery aj kamera Barryho Ackroyda, ale skratkovitý scenár a nevzrušivá réžia ho naopak posúvajú na úroveň neurážajúcej a zabudnuteľnej kriminálky. Škoda. (25.08.2015)

Psychologicky osekané až na kost aneb nečtenáři absolutně netuší... Pasáže, které v knize - lepší než Zmizelá! - posílaly do kolen a nutily k nekontrolovatelnému chvění, jsou v lehce nadprůměrném snímku buďto jen okrajově zmíněny, anebo prostě trestuhodně nevyužity. Bez hlubších emocí, pocitově odtažité a natočené jakoby jen tak mimochodem. Vlastně jsem se během promítání nemohl zbavit pocitů, jak zmatečně a narychlo spíchnuté asi musí pro předlohou nepolíbené diváky v sále působit veškeré kruciální scény, a to včetně mrazivého finále. Jako jo, Hollywoode, šlo to lépe. Šlo to rozhodně lépe! Jádro pudla? Měl to být spíše chladnokrevný R-kový thriller s přesahem, nikoli přístupný klon temných severských kriminálek. Čtenáři si to holt hádám užijí méně, no. (09.06.2015)

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)

Detektívka, ktorá by chcela byť psychologickou drámou. Psychologická dráma, ktorá by chcela byť chladnou, temnou detektívkou. Vo výsledku však z každého trochu, ale ani jedno poriadne. Príbeh síce výborný, komplexný a všetky postavy v ňom majú pre svoje činy odôvodnenú motiváciu, to všetko však vychádza z vynikajúcej knižnej predlohy, film tento potenciál nijako výrazne nevyužil. Ako detektívke tomu totiž chýba potrebná dávka napätia, nakoľko línia zo súčasnosti je pomerne obyčajná a ani pátranie po tom ako to celé bolo sa v podstate nekoná. S teóriami podivnej skupiny samozvaných detektívov sa nepracuje a tak postava Charlize Theron iba rutinne navštevuje ľudí zo svojej minulosti, načo je divákovi zobrazovaná línia z jej detstva, až sa nakoniec odhalí celý príbeh. Záver síce nie je očakávaný a predvídateľný, no cesta k nemu je pomerne nevzrušivá, nakoľko na to, aby sa divák s jej postavou dostatočne vžil je celé to psychologické podložie iba veľmi chabo rozpracované. Zaujímavejšou tak ostáva línia z minulosti, v ktorej nechýba niekoľko emocionálne silných scén, avšak Paquet-Brenner to celé podáva úplne neoriginálnou, obyčajnou formou, kde nakoniec Dark Places vyzerajú skôr ako solídnejší televízny film, než ďalší filmový skvost pod ktorým je podpísaná Gillian Flynn. Herci sú bez výnimky skvelí (do detailu presná Charlize Theron, ktorá svoj charakter nemusí nijako hrotiť) a čo postava to precízny výkon (hlavne Chloe Grace Moretz a Nicholas Hoult), takže obzvlášť vďaka nim film drží pútavosť prakticky po celý čas, no chýba tu to najhlavnejšie a to je silný režisér, ktorý by dal príbehu správnu dávku temnej atmosféry, depresívnu náladu alebo aspoň o kúsok zaujímavejší vizuál. Takto to síce nie je vyslovene zlé, len trestuhodne obyčajné a obrovský potenciál predlohy nijako nezužitkovaný. Temné kúty nakoniec vôbec nie sú také temné. CELKOVO: 3* (6/10) (07.08.2015)