Hacker

V 95-om bol Mannov Neľútostný súboj neskutočná špička. Jasné, že aj akciou, príbehom, ale predovšetkým si tam vybral hereckú elitu.Tento film mu nesiaha ani po päty.Jasné, že aj akciou, príbehom, ale predovšetkým si sem nevybral hereckú elitu, ale ktovie, či by tento film tá elita zachránila. Nebolo to hrozné, dopozerala som to v pohode do konca, ale ja som čakala (neviem prečo) niečo ďaleko lepšie. (24.04.2015)

Děláte si prdel?! Blackhat je parádní, drsná, odtažitá (s divákem se moc nesere) a příběhově zajímavá krimi (co na tom, že motivace záporáka mohla bejt víc procítěná a logická), kterých dneska vzniká asi tolik, jako kvalitních hororů. Přijde mi, že už se bez laserů, Marvelu a Bayhamu nedokážete obejít a když vznikne něco jako Blackhat, házíte to do odpadu jenom tak z reflexu. Když je film sofistikovanej? Špatně! Když je jednoduchej? Šaptně! A co když je přesně mezi? Špatně! Nevim co jste všichni čekali a co pořád čekáte, ale někdy není špatný se trochu zamyslet. V rámci Mannovi tvorby je to sice - ANO - průměr, ale v rámci americký krimi produkce je Hacker vysoko v nadprůměru. Jediná věc, která člověka může nasrat, je, že Mann použil hudbu složenou pro úplně jinej film (Elysium), což - ačkoliv do filmu padne - kazí celkovej dojem (to ale neni důvod srážet nějak rapidně hvězdy). (03.05.2015)

Ti z nás, kteří si libují v Mannově nezaměnitelném režijním stylu(noční neonová velkoměsta, realistická akce, poetický hudební timing) to rozhodně není průměrná jednohubka. Vizuál je zkrátka i zde precizně vyladěn a rukopis patrný na první pohled. Mann se chopil pravda trochu ošuntělého tématu, neboť snímků, ve kterých mimořádně schopní hackeři prolamují sofistikovaně zaheslované kompjůtry v FBI, jsou tucty. Nicméně v Mannově podání je i tento námět v některých aspektech originální. Nechybí romantické vzplanutí, famózní akce či osudovost. Mysteriózní háv funguje znamenitě. Na scénář už však bohužel pět ódy nemohu. Jednoznačně chybí promyšlenější dialogy, které by učinily z Hackera to, co jsme my fanoušci očekávali. 70% (10.05.2015)

Mann to má i po šesti letech pořád v ruce a sledovat, jak umně ovládá vypravěčský jazyk, kde se v důležitých momentech jde zkratkou a zároveň získává čas rozvíjet osobní roviny hrdinů, je prostě radost. Škoda, že scénář patří k těm, kde tvůrce buďto někdo přitlačil ke zdi, anebo sám proflákal vlastní potenciál. Překvapivá civilnost a uměřenost, kde se hackování neprovádí tak, že kolem hrdiny visí deset monitorů (zamávejme Swordfish), dojíždí na totálně rozbředlou druhou polovinu, v níž opadne zájem o cokoliv (a přitom ten náběh na tvrdé finále je). Nic na tom nespraví ani nekompromisní zlom (Mann se vždy uměl zachovat k vedlejším postavám dost nelidsky) a fakt, že i když jsme takové „chodící“ finále od Manna už viděli, pořád ho dovede natočit tak, aby mělo řádné grády. [Hemsworth je sympaťák, snaží se fest, ale typově je tohle zásadní castingový fail roku, nežral jsem mu to ani vteřinu.] (20.06.2015)

[ČSFD projekce] Jakmile jsem zahlédl vcelku zajímavou upoutávku na film, jehož problematika mne skutečně zajímá, byl jsem u vytržení. Hrozně jsem se těšil na krásné filmové zahájení roku 2015. Bohužel, co čert nechtěl, mrknul jsem i na delší trailer a měl jsem již takový nahnědlý pocit, jako když se silně uprdnete a nevíte, jestli něco z vás neulpělo na vašem spodním prádle jaksi neplánovaně, dokud se nepřesvědčíte. Zážitek z kina bych hodnotil jako silně rozpačitý, až trapný. Film na vás totiž bude působit podle toho, jestli jste srozuměn s tématem, nebo nikoliv. Zatímco ajťák se bude celý film blbě usmívat a bodře se plácat do kolen nad tragickým zpracováním tupého filmu s hercem, který vypadá spíš jako fitness trenér, jenž by neobelstil ani kalkulačku, zbytek publika nebude tušit, co se tam vlastně děje. Podle mého osobního názoru se Chris Worthless vůbec v tomto filmu neměl angažovat. Jeho xicht neskutečného drsňáka se hodí spíše do Marvelovských trapáren, kde promluví jednou za hodinu, takže nemusíte tolik kroutit hlavou nad jeho nepřirozenou interpretací mluveného slova. Připadalo mi, jako bych sledoval syna MacGyvera a Ramba. Zbytek filmu už je téměř nepodstatné hodnotit. Od nukleární katastrofy až po zásahová komanda policejních složek - zkrátka komedie. Nelogické blbosti jsem přestal počítat už asi v polovině a pak se na scéně objevil hrůzný protivník - hacker Postránecký. To už jsem vyprskl smíchy a chtěl odejít z kina. Pokud mohu poradit organismům, které oplývají soudností a smyslem pro logiku, rozhodně bych je od tohoto zážitku odradil, natož aby za to dávali peníze v kině. Hrozitánské zklamání a neskutečná pitomost. 25% (13.01.2015)