The Invitation

"Kdekdo smysl žití hledá... Strach ze smrti v hlavách hlodá." Konečně vím, čím chci být až vyrostu. Bude ze mě uctívaný guru. Seženu si stádo nešťastníků a těmto mým suicidálním ovečkám budu tichým, vemlouvavým, leč laskavým hlasem přednášet o strachu ze smrti. Viz výňatek z mé budoucí stěžejní knihy Osvícení jehňátek: "Nepoddávejte se strachu, mé milované ovečky. Neboť strach ze smrti vás sežere zaživa! A jediný lék na něj je najít smysl života. V čem spočívá? Podle DR. Josepha (v našem stádu známý pod přijatým jménem Velký plešoun) je smysl života ve smíření se smrtí. Tím se nám myšlenkový ovcotoč krásně uzavřel do kruhu, hotovo dvacet." Co jsem si ještě odnesl z návštěvy u Bena a Claire? Starou vestu, že Američané kromě barbiturátů nadužívají i rádoby vřelá objetí a že společensky očekávanou odpovědí na otázku "How are you?" je "I am fine, thanks..." a to i v případě, že vám soused ojel starou, sousedka zapálila živý plot a jejich rotvajler vám právě ukousnul ruku. A že, kromě amerického fotbalu, mají středostavovští obyvatelé L.A. v oblibě i americkou vybíjenou. Let's roll! Light up the red lanterns... (05.06.2022)

Tohle může být hodně těžký film. Psychologický parní válec a neutuchající obrovsky nepříjemný pocit prakticky během celého filmu můžou při jeho vnímání způsobit mnoho škody. Na druhou stranu, pokud to dokážete ukočírovat a přijmout, jde o velmi silný kousek. Opravdu. Už během deseti minut filmu, prakticky během pár okamžiků poté, co hlavní hrdinové vstoupí do domu, jsem plně pochopil, proč v USA po sobě lidi tu a tam bez zjevného a jasného důvodu střílí. protože já být hlavním hrdinou, už v patnácté minutě filmu bych prostě vytáhl bouchačku a bezhlavě kolem sebe střílel. Symbolem toho filmu (kromě toho, že je ukázkově a čítankově politicky korektní - je tu Latinoameričan, párek Asiatů i párek gayů) je nepříjemnost. Nepříjemný je příběh, nepříjemná je atmosféra, nepříjemné jsou postavy, nepříjemný je vývoj, vyvrcholení i úplně poslední záběr. Bez něj by to v podstatě byl "jen pouhý" thriller, ale ten závěr to hází až do horrorově tísnivé atmosféry. Jde teď jen o to, zda na to přistoupíte a sedne vám to jako pozivitní stránka filmu. mě to bylo právě místy nepříjemné, ještě pořád nejsem schopen to strávit natolik, abych mohl prohlásit, že je to fajn film. Psychologická stránka filmu jede jako parní válec, vyvrcholení a pointa nejskou vůbec špatné. Možná je problémem fakt, že hned od začátku je jasné, že je něco špatně a divák jen čeká, jak se to vyvine (a nevyvine se to nakonec nijak nečekaně). Prostě jen čeká na startovní výstřel a důvod. Což si zase nemyslím, že by to z toho filmu dělalo něco extra. Kdybych měl použít jen jedno slovo, nepoužil bych slovo dobrý ale zajímavý. (03.08.2016)

Psát komentář k něčemu, co ve mě zanechalo tolik smíšených pocitů, bude hodně složité. Od podobných filmů si často slibuji něco víc a pak jsem zklamán a totéž málem dopadlo aj u Invitation, pač jsem očekával tajemný děj, který se bude rozvíjet po celej film. Teď, aby mě nikdo nechápal špatně - mám pocit, že jsem byl svědkem dvou vynikajících filmů, které se vzájemně doplňují. Netuším, zda to bylo účelem, ale nasmál jsem se opravdu hodně, padlo i spoustu slz a pokoušelo to moje nervy, mnohdy jsem ani nedýchal. Na jednu stranu jsem sledoval psychopatickou, ujetou komedii kde se majitelé domu chovaj jako naprostý šílenci, přetvařují se a jejich "uvědomělé" dialogy jsou jak od Sokratese a pak zde bylo ukázkové drama, ve kterém exceloval Logan Green v každým záběru, za doprovodu prvotřídního ambientního soundtracku a často se nacházel mimo byt, v krásných nočních záběrech na město. Sakra, uvědomuji si jak mi bude chybět Quarry!!! A některé dialogy se mi tak zavrtali do hlavy, že před spaním si je ještě promítnu v hlavě. Některé záběry, kde Logan projevuje emoce, na mě zapůsobily svojí bezmocností, protože je podbarvují flashbacky, ve kterých bylo ještě všechno dobré. Poslední záběr mě zděsil a rozesmál zároveň, protože mě to utvrdilo v tom, že lidi musej bejt skutečně vypatlaný a je smutné, děsivé a zároveň k pobavení, že se něco takového ve světě děje. Posledních 15 minut je nařachaná, akční a bizardní jízda, kde se střílí ze zbraně, krev stříká, kouše se, bodá nožem a zdrhá po bytě. Dodal bych ještě něco, to by se však neobešlo bez spoilerů... (19.08.2017)

Celou dobu se filmu daří minimálními prostředky budovat dokonalý pocit hrůzy, a i když dlouho oddalované vyvrcholení mohlo být možná ještě o něco lepší, v podstatě tu není moc nač si stěžovat. Kvalitních horrorů je dnes jak šafránu - tenhle mě do svých spárů chytil poměrně rychle, a až do konce nepustil. Srovnám-li s Hvozdem (The Woods) ze stejného roku, nelze než hodnotit velmi vysoce. Zatímco Hvozd, v němž se to hemží slizem a monstry, se marně pokouším dodívat už celé měsíce, na The Invitation, kterému stačí psychologické hrátky při oslavě v domě na kopci, mi stačila hodina a půl. Spokojenost pak ještě jistí úplně poslední zneklidňující záběr. (27.04.2016)

Od Jennifer's Body jsem považoval Karyn Kusamu za neschopnou krávu, která nikdy nedokáže natočit atmosférický film... Spletl jsem se... The Invitation je skvěle natočený konverzační thriller, se silně znepokojující atmosférou plnou paranoi, postupně gradující až k hororovému konci... I když je děj lehce předvídatelný a 80 minut se prakticky nic neděje, režisérka díky mnoha různým náznakům dokáže spolehlivě udržet divákovu pozornost až do konce... Poslední záběr je pak opravdová lahůdka... Jsem nadšen... (03.06.2016)