The Invitation

The Invitation jsem vskutku podcenil, už jen tím, že jsem trailer nesdílel mým fanouškům na stránce, pač mi přišel nevýrazný,ale samotný film však dopadl lépe. Prvních 30 minut jsem si sice zoufale okousával nehty nudou, ale se začátkem hry " I Want", jsem akutně zbystřil a má pozornost filmu byla získána a oddána až do konce. Lehce sice zamrzí, že je film poměrně čitelný a né příliš šokující, co se týká vývoje děje a samotný závěr byť byl překvapivě akční a napínavý, tak nikoliv brutální a nervy drásající jak tomu bylo například v Mother´s Day či Inside. Velkým plusem jest úplně poslední záběr, který hodnocení zvyšuje snad o 15%. Dobrý film, ale byl zde potenciál se stát peckou dekády s okamžitým kultovním statusem, kdybych seděl za scénářem JÁÁ!!! :D 75% (14.04.2016)

Nevím jak vy, ale já naprosto miluji ty „sleziny“ s dobrými přáteli u kvalitního jídla a fantastického vína. Povídá se o časech minulých a předminulých, dobrou náladou se nakazí i ten smutný pes ležící u krbu a člověku se po půlnoci nechce vypadnout od společensky unavených hostitelů. Horor / thriller The Invitation je orámovaný právě jedním takovým večerem, kdy se partička starých známých sejde v jednom hezkém baráku a vy už jistě tušíte, že se něco zvrtne. Tentokrát za to nemohou duchové ani rozzuřené zfetované Francouzky s motorovou pilou. Kdepak, největším nepřítelem je temná minulost a notně zkoušená psychika zdánlivě obyčejných lidí. The Invitation rozhodně nesedne každému. Hraje se tu na psychiku a opravdu dlouhou dobu se toho moc neděje (kromě toho pití vína a klábosení). Mně tohle hororové drama však velmi sedlo a s klidným srdcem vám ho doporučím. (25.02.2024)

Takhle blbě to dopadne, když se nepříliš talentovaná režisérka pustí do potenciálně zajímavé látky. K filmu si dejte pochutinu, nejlépe chlupatou deku, z níž budete ukusovat sousta, k nimž vás dožene tenhle pičovně zpracovaný/zprasený film, za oříšky, chipsy a jiné rozhodně neutrácejte, nechte si to k lepšímu filmu z kategorie horor. Ostatně tuhle kategorii tak trochu reprezentuje až ve vlažně pojatém finále. Do té doby se jedná o žánrově nezařaditelný film, snad nejvíce se otírá o psychologický žánr, ovšem ani to není příliš markantní. A pokud nemáte uvařeno, uklizeno, nakoupeno, nevadí, během této nekonečně zdlouhavé rapsodie na žvásty u stolu stihnete v pohodě vše. Ve filmu se prakticky nic podstatného neodehraje. Hlavní chlápek má trauma z dávného úmrtí syna, tím jsem si jist, ovšem co přesně se jeho synovi stalo, na to už si povolejte Sherlocka Holmese. Patrně zemřel po úderu Rafaela Nadala, neb v jeho úmrtí svoji roli sehrála tenisová raketa, anebo jsem to prostě nepochopil. Jistě se pobavíte nad relativně zábavným hádáním příčin jeho úmrtí, pokud ovšem sami nezemřete nudou. Nápad přijmout pozvání od bývalky, která nemá zrovna ty nejčistší úmysly, trpí mnoha neduhy. Exotická režisérka Karyn Kusama si s nimi od počátku nevěděla poradit, nedokázala je odbourat. Film se sice zuby nehty drží jakéhosi realistického přístupu, ale selhává ve formě vyprávění, které nemá sebemenší vnitřní logiku, slavné to ani není s technickým zázemím, všude přítomná ponurost, slabé nasvícení, gore je zcela zbabělé, pár slabých úmrtí přijde až v závěru. O hercích se nedá prohlásit, že by byli přímo strašní, ovšem zapadávají dokonale do nevýrazného konceptu. Nudné pojetí si s tímhle filmem vybavím v prvé řadě, určitě si ale nevybavím žádný výrazný moment filmu. Námět určitě měl svůj potenciál, jeho režijní (pře)vedení je ale slabé, nudné. Nedá velkou práci u filmu usnout. Pozvání ke spánku tedy proběhlo úspěšně. 4/10 (20.02.2017)

Atmosfericky hutná a napínavá psychologická hra s divákem, který od začátku tuší nějaký zádrhel, ale tvůrci mu každých pár minut vnucují jiný názor. Tyhle filmy obecně mají plusové body za neustálé napětí a touhu zjistit rozuzlení příběhu a tenhle typ se mi většinou dost líbí. Má to do poloviny hodně pomalé tempo, které ale nahrává žánru a pomáhá filmu v budování základu, na kterém se dá dále stavět. Ti, kteří se přes prvotní menší “nudu” překoušou se ale dočkají nabitého závěru s originální pointou a obrovský plus je i finální minutovka, která pointu ještě zavřsuje. Místy mi film dokonce připomínal Would you Rather, který mám dost rád, takže jsem ve výsledku dost spokojený, protože takhle rozjetou paranoiu jsem dlouho neviděl. (30.05.2020)

Tohle může být hodně těžký film. Psychologický parní válec a neutuchající obrovsky nepříjemný pocit prakticky během celého filmu můžou při jeho vnímání způsobit mnoho škody. Na druhou stranu, pokud to dokážete ukočírovat a přijmout, jde o velmi silný kousek. Opravdu. Už během deseti minut filmu, prakticky během pár okamžiků poté, co hlavní hrdinové vstoupí do domu, jsem plně pochopil, proč v USA po sobě lidi tu a tam bez zjevného a jasného důvodu střílí. protože já být hlavním hrdinou, už v patnácté minutě filmu bych prostě vytáhl bouchačku a bezhlavě kolem sebe střílel. Symbolem toho filmu (kromě toho, že je ukázkově a čítankově politicky korektní - je tu Latinoameričan, párek Asiatů i párek gayů) je nepříjemnost. Nepříjemný je příběh, nepříjemná je atmosféra, nepříjemné jsou postavy, nepříjemný je vývoj, vyvrcholení i úplně poslední záběr. Bez něj by to v podstatě byl "jen pouhý" thriller, ale ten závěr to hází až do horrorově tísnivé atmosféry. Jde teď jen o to, zda na to přistoupíte a sedne vám to jako pozivitní stránka filmu. mě to bylo právě místy nepříjemné, ještě pořád nejsem schopen to strávit natolik, abych mohl prohlásit, že je to fajn film. Psychologická stránka filmu jede jako parní válec, vyvrcholení a pointa nejskou vůbec špatné. Možná je problémem fakt, že hned od začátku je jasné, že je něco špatně a divák jen čeká, jak se to vyvine (a nevyvine se to nakonec nijak nečekaně). Prostě jen čeká na startovní výstřel a důvod. Což si zase nemyslím, že by to z toho filmu dělalo něco extra. Kdybych měl použít jen jedno slovo, nepoužil bych slovo dobrý ale zajímavý. (03.08.2016)