The Invitation

Taková z zpočátku nevinně vypadající hra na to, kdo je vlastně větší debil, magor nebo paranoik, ono to vlastně vyjde nastejno. Několik hostů v uzavřené místnosti a pak už tahle hra nervů může začít. I když se tam celkem dlouho tlachá a vlastně se nic moc neděje, tak závěrečná čtvrtina přinese velmi zajímavé rozuzlení, na které je vlastně zaděláno zhruba po prvním poločase. Pokud půjdete k někomu na návštěvu, dávejte si fakt velkýho majzla. První varování je hodně drahý víno a když začne hostitel potají rozsvěcovat lampičky na terase, vemte rychle nohy na ramena, vymluvte se na cokoliv, nebo třeba vylezte ven komínem. Buď se Vám začne pěnit u huby, což není známka Čechovova rexlexu, ale spíše vykutálenosti pana domácího a když náhodou na konci uslyšíte policejní vrtulník, náhle si uvědomíte, že tohle je vlastně jen začátek. Velmi, ale velmi působivé. (21.04.2016)

70 minut to jede na jen lehce znepokojivé atmosféře, které se ale natolik mísí s paranoií hlavní postavy, že vůbec netušíte, o co tady jde. A ne, není to zábavné, je to velice zdlouhavé a nudné, protože s tou atmosférou se nijak nestaví, jede pořád na stejné úrovni. Když se pak na konci filmu něco stane, trochu to zachraňuje výslednou image, ale The Invitation pro mě je zklamáním. (26.09.2017)

Invitation, jenž není ani tak hororem jakožto spíše tíživou psychologickou hrou, se může směle řadit mezi nejlepší snímky roku 2015. Koneckonců marně na něm hledat něco, co by stálo byť jen za hnidopišské kritické slovo. Ať už se jedná o perfektní režii Karen Kusamy, znepokojivou atmosféru precizně dokreslující hudební doprovod Theodora Shapira či třeba výborně zvládnutý casting v podobě obsazení ústředních i vedlejších postav i s jejich absolutně uvěřitelnými charaktery. Když už za každou cenu něco vytknout, tak snad jen tolik, že The Invitation příchází na scénu v naprosté tichosti a bez fanfár, kvůli čemuž tak unikne pozornosti velké části divácké obce. Myšlenkové rozpoložení diváka v průběhu snímku na chlup odpovídá myšlenkovému stavu hlavního hrdiny. Jak divák, tak Will jsou nuceni neustále upírat svou pozornost k na první pohled bezvýznamným jednotlivostem, jejichž sled však ve výsledku přináší stále sílící tušení, že něco není tak, jak má být. Tato propracovaná hra s myslí zúčastněných je tak intenzivní, že si ji divák bude v hlavě dohrávat ještě hodně dlouho po závěrečných titulcích. Osobně jsem v krátké době přidal i druhou a třetí projekci, protože Invitation zkrátka jen tak nepustí. (13.04.2016)

Jestli jsem se u Naprostých cizinců zapřisáhl odmítat pozvání na večeři od kamarádů, tak po tomhle bijáku nebudu večeřet už ani doma sám se sebou. Já a tenhle film jsme totiž zhruba stejní magoři, pro mě i ty dvě hvězdy jsou někdy hodně. Co si budeme povídat - asi nic, že jo - ono se tady totiž kecalo tak moc, že už stejně není o čem. Oceňuji snahu navodit atmosféru, ale i když je předehra důležitá a chce svůj čas, rozhodně by u ní neměl nikdo usnout... Ke snaze dosáhnout etnické dokonalosti jen tolik, že mně tam chyběl Eskymák. (10.09.2017)

Takřka dokonalý a zatraceně stylově natočený psychothriller, který v divákovi mistrně vyvolává nepříjemný pocit nejistoty, podobně jako si hraje s myslí hlavní postavy - Willa, který je společně se svou novou chotí pozván na slavnostní večeři ke své bývalé manželce a jejímu novému manželovi. Setkání se účastní i další staří přátelé, přičemž v ovzduší už od prvních minut smrdí něco divného. Takhle výtečně stupňovanou paranoiu jsem neviděl ani nepamatuju. Většinu stopáže není vůbec jasné, jestli jsou blázni hostitelé, host, anebo zda jde jen o nešťastné nedorozumění z obou stran. Všechny tyto scénáře jsou reálné, všechny by mohly skončit v souladu s žánrovou škatulkou. A Karyn Kusama to drží v rukách tak pevně, že divák opravdu může jen radostně tápat. Finále ostré jako břitva a poslední záběr pak třešinkou na dortu. (09.04.2016)