The Invitation

On takový sraz po letech může být někdy dost opruz. Vezměte si například takového mě. Zrovna nedávno jsem byl pozván na výroční setkání dosud bezkonkurenčně nejzářivějšího ročníku Hornického učiliště v Orlové Lutyni, tedy mého. A že jsme byli hvězdy! Dvaadvacetihlavý soubor se kvocientně blížil ke krásné sto padesátce, sice v součtu, ale na to sere pes, a to v celé historii ústavu nikdo nepamatuje. A to víte, jeden chce být za šviháka, tak si koupí korzet, na čtrnáct dní vysadí lahváče, schválně parkuje svou vytuněnou felícii až 100 metrů od baráku, aby působil vysportovaně, složitě si vytrhává chlupy z nosu a uší, holí záda, cáká se Pitralonem a pečlivě lepí načechrané tupé sekunďákem, aby mu náhodou neupadlo, až bude na parketě divoce máchat přehazovačkou na Kabáty. Pak nadejde den D a vy s usilovně zataženým panděrem, v nejlepších hadrech od Vietnamců a depilovaným obočím, okázale pašujíc melouny mezi atrofovanými bicáky s povislou kérkou FCB a rachitickým hrudníčkem, ležérně atletickým krokem vplujete do krepovým papírem nazdobeného sálu Kulturního domu Petřvald, načež zjistíte, že celá ta úmorná snaha byla totálně na piču. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že přišla vniveč. Dvě největší a taky jediné mrdny ze třídy mají každá špatně oholené vole, pod námahou sténajícími šaty navlečené tři pneumatiky Myšelín a v náruživé konverzaci o tříselných mykózách, svědivých vaginálních výtocích a pásových oparech na sebe prskají Ostravský kahan. Obklopeny jsou partičkou proplešlých otyloňů, hltajících každé jejich tlusté slovo a slintajících si na fiží ještě z dob, kdy Dýtr Bólen fistulí ojížděl Žeronýmův Kedylek, protože ty vlastní prasnice, co mají doma, jsou trojnásobné. „Co tu, kurva, dělám?“, probleskne vám hlavou, elegantní otočkou nastavíte obdivným pohledům těch dvou, nyní okouzleně ztichlých dojnic vkusnou nášivku Ajronů na zádech, kterou zároveň propalují závistivé oči všech zfotrovatělých papučáků, a vyrážíte rozehrát osvědčeného Oldřicha Nového na nějakou do bezvědomí ožralou dvacítku na Stodolní. *** Tohle rozhodně není ten případ. Partička sympatických lidí včele s Tomášem Tvrdým-y ryloudyt a jedna neskonale odporná obluda s bradavicí mezi očima rozehrávají interesantní, zábavnou a dialogově vycizelovanou psychotaškařici, u níž by se skvěle gradované napětí dalo krájet, decentně vypointovanou roztomilou vybíjenou. Soudným divákům chladně doporučuji jako obvykle ignorovat výtěry zdejších sebestředných teploušů (J*A*K*U*B měl ovšem tentokrát světlou heterochvilku, asi jej opustil gayfriend), upnout se k jedinému prokazatelně objektivnímu, vkusnému a správně orientovanému filmovému kritikovi na internetách, tedy mně, a jít do toho naprudko bez lubrikantu. (06.06.2016)

Celkem dosti ambiciózní variace na slasher, který vyniká zejména formálně. Tematicky už tolik originální není (zavřený dům, postupné odhalování tématu s děsivým závěrem) – v zásadě je skoro od začátku docela jasné, o co jde a co se bude dít. Vzhledem k celkově vysoké úrovni to tolik nevadí, ale přesto jde spíše o naplnění žánrových konvencí, než o jejich přestavbu (tematickou nebo narativní), kterou bych ocenil o něco více. Pokud bych to měl brát jako filmařské cvičení, tak za jedna. (31.03.2018)

Psychologic game s divákom, ktorá sa mi mimoriadne páčila a som rád, že to zväčša rovnako vnímali aj ľudia z mojej topky, pretože keď pozriem na hodnotenia iných užívateľov, sú dosť rozporuplné. Celý čas ma táto dialógová súhra a rozhodovanie sa, či hlavnej postave len prepína, alebo sú jeho podozrenia opodstatnené, skutočne veľmi bavila a záverečné vyvrcholenie s červenou lampičkou môj "wow" feeling ešte len podčiarkol. Väčšinu času vás tvorcovia držia v napätí úplne minimalistickou formou, v ktorej tlačia skôr na vašu fantáziu, psychiku a precítenie daného dejstva, pričom sa vôbec nesnažia využívať klasické hororové klišé, kvôli čomu by som žáner horor možno aj vyškrkol, pretože thriller/psychologický mi na The Invitation sedí omnoho viac. Každopádne veľké prekvapenie a odporúčam každému kto si číta túto moju krátku spoveď plnú nadšenia z filmu. A aj keď podobným druhom snímkov dám málokedy plný počet, cítim, že tento si to naozaj zaslúži. Objektívne za štyri bez pardónu a subjektívne za päť. (06.11.2016)

Asi budu za barbara, ale já tyhle konverzačky zkrátka nedokážu moc ocenit. Ne že by se za těch osmdesát minut nic nedělo, ale těch pár podezřelých ksichtů, či různých náznaků a flashbacků prostě nestačilo pro Bloodyho zmlsanou držku. Poslední čtvrthodinka pak měla být alespoň řádnou satisfakcí, jestli se však povedla, na to už si odpovězte sami. Jo a docela zdatně v tom hraje brácha Toma Hardyho. Jen o čtyřicet kilo lehčí. (50%) (15.04.2016)

Skupinka bývalých přátel, neodpustím si poznámku o jejich korektní rasové vyváženosti, se po letech od čehosi tragického sejde na párty a velmi pozvolna se počnou dít podivuhodné věci. Horory v pomalém tempu mi obvykle vůbec nevadí, ba naopak. Invitation však scénář příliš nenadělil, konverzačka opravdu vypadá jinak, místo vypointovaných rozhovorů se dočkáme jen spousty kradmých pohledů, které na vás řvou, tady není něco v pořádku. Hostitelé na sebe velmi záhy prozradí, že jsou sektářská mešuge, hlavní hrdina trpí zamyšlením, kamera jej při něm ráda nachytává a divák pak s napětím sleduje jeho výraz. SPOILER: Stejný. Pořád. Magoři se zřetelně jako magoři chovají čím dál víc, ale vidíte to jen vy a ten trpící myslitel, který má, po několika hysterických a nikým nepochopených výstupech, pravdu. Pak se odbyde rychlá vybíjená a přeživší odkráčejí k závěru, jenž vám napoví, že by Kusama patrně chtěla hodně peněz na dvojku. A že už nebude jen levná a průměrná. Budu ji držet palec, tady to nevyšlo. (08.01.2017)