The Invitation

|0%| Co tímhle chtěl básník říci, to fakt netuším. Po nedávném videobéčku Female fight club, kterému jsem udělil odpad, jsem si myslel, že následující film mi spraví chut. A ono hovno. Začátek je pro mě dost chaotický. Seznámíme se tu s velkým množství postav. Sotva se orientuju kdo je kdo. Hlavní hrdina je takový kříženec houmlesáka a Ježíše. Vypadá dost zarputile, sklíčeně – nebavil mě. Jeho flashbacky s tragickým úmrtím jeho rodiny mě absolutně nedojali, ani nebyli moc smysluplné. Velká nuda, až když uběhne snad hodina filmu, kdy tu každý podivně konverzuje v domě, se začne něco dít a ani to mi nedávalo moc smysl. Finální vyvraždovačka mi přijde trapná, leccos jsem pochopil, ale stejně se neubráním pocitu, že to bylo celé nelogické. Možná, že je chyba i ve mně – celé jsem to nepobral. No, kurva to jsem si dal, do píči už! (24.08.2017)

Invitation, jenž není ani tak hororem jakožto spíše tíživou psychologickou hrou, se může směle řadit mezi nejlepší snímky roku 2015. Koneckonců marně na něm hledat něco, co by stálo byť jen za hnidopišské kritické slovo. Ať už se jedná o perfektní režii Karen Kusamy, znepokojivou atmosféru precizně dokreslující hudební doprovod Theodora Shapira či třeba výborně zvládnutý casting v podobě obsazení ústředních i vedlejších postav i s jejich absolutně uvěřitelnými charaktery. Když už za každou cenu něco vytknout, tak snad jen tolik, že The Invitation příchází na scénu v naprosté tichosti a bez fanfár, kvůli čemuž tak unikne pozornosti velké části divácké obce. Myšlenkové rozpoložení diváka v průběhu snímku na chlup odpovídá myšlenkovému stavu hlavního hrdiny. Jak divák, tak Will jsou nuceni neustále upírat svou pozornost k na první pohled bezvýznamným jednotlivostem, jejichž sled však ve výsledku přináší stále sílící tušení, že něco není tak, jak má být. Tato propracovaná hra s myslí zúčastněných je tak intenzivní, že si ji divák bude v hlavě dohrávat ještě hodně dlouho po závěrečných titulcích. Osobně jsem v krátké době přidal i druhou a třetí projekci, protože Invitation zkrátka jen tak nepustí. (13.04.2016)

Skvělá psychologická hra, v jejímž středu se odehrává boj instinktů s rozumem. Film je skvěle vystavěn, netrpí logickými dírami, ani patosem, přestože je v jádru docela emocionální. Atmosféra je místy pořádně hustá, i v pouhé konverzací dřímá pořádná dávka napětí. Všechna ta podivnost nakonec vrcholí v působivý závěr. 8/10 (24.07.2018)

Zpočátku to bylo zajímavě tajemný a člověk nevěděl, co má od toho očekávat. Bohužel postupem času to nabralo takový zvláštní vývoj, který mě nijak zvlášť neohromil, takže musím hodnotit průměrně. Konec trochu přepísknutý, finále mělo ohromit, ale výsledný dojem nebyl nikterak valný. Očekával jsem od toho víc, potenciál to mělo slušný. 60% (27.01.2017)

Když jsem si přečetl zdejší děj snímku a viděl veskrze vysoké hodnocení mých oblíbených uživatelů, očekával jsem poměrně hodně, tedy parádní hororově laděnou podívanou. Velká část filmu však pro mě představovala (i přes počáteční povedeně vykreslenou atmosféru) spíše nudnou záležitost. Závěr má sice správné napětí i brutalitu, avšak to již nenapraví znuděnost z předchozích desítek minut. Co ovšem oceňuji a svádí mě k třetí hvězdičce, je snaha o zabřednutí do psychologického žánru a úplně poslední záběr evokující velkou dávku tajemna a nejistoty. (14.11.2016)