22 Jump Street

První Jump Street mě hodně bavil. Jednou z jeho deviz je nepředvídatelnost - hlavní hrdinové nastoupili na střední a vy jste čekali kopec klišé z takových těch otravných amerických filmů zasazených do střední školy. A ono to bylo úplně jinak! Baculatý trouba Schmidt byl za hvězdu a namakaný Jenko za hovado. Dvojka Jump Street je zasazená do prostředí americké vysoké školy - a bohužel narozdíl od jedničky je plná těch neskutečně otravných klišé z amerkých univerzit. Chlastací party, absence jakéhokoli učení (navzdory tomu, že hrdinové jsou na vysoké), nezávazný sex, vymaštěné ženské postavy, studentské spolky typu Alfa Beta Gama... No prostě neskutečná klišé a z toho pramenící nuda. Ano, parkrát jsem se zasmála, za tímhle filmem stojí stejná parta jako za 21 Jump Street, takže to není žádná katastrofa. Jen - alespoň pro mě - neskutečné zklamání. Aby to nevypadalo, že si jen stěžuju: líbil se mi meta humor ("Už na to nemáme rozpočet, ta honička na začátku nás stála moc peněz."), Tatum a Hill stále mají dobrou buddy chemii a závěrečná ukázka toho, jak by mohla vypadat pokračování, je naprosto parádní! (29.10.2014)

Plakal som od smiechu. Nie vždy, samozrejme, má to aj slabé pasáže (celé to homo-vzťahové klišé je hrozne otravné), ale je tam niekoľko tak zábavných scén (obed s rodičmi je neuveriteľný, záverečný Jonahov fight sa zapíše do dejín a celý ten "dvojkový" meta-humor je úplne božský), že konečný dojem je vysoko pozitívny. A k tomu geniálne záverečné titulky. (24.07.2014)

Miluju zdejší psavce, skutečně! Vždy když se dodívám na podobný film, tak si pak najedu na jeho profil, seřadím si komentáře podle hodnocení a neskutečně si ujebávám nad odpaďákama. A kromě toho si ty lidi v myšlenkách také představuji. Vždy se jedná o forenzního artového kritika s elegancí broušeného diamantu, duší umělce a srdcem romantika, který si libuje v hloubavém přemítání nad skrytými smysly Bergmanových děl, vyprané prádlo si věší zásadně při západu slunce a s výrazem trudomyslného poety každé ráno snídá dietní bio džus obsahující stoprocentní výtažek z brusinek, které při úplňku měsíce natrhaly v lesích pod alpskými horami kouzelné víly bez spodního prádla. Prostě lidé tak zábavní, že v jejich přítomnosti zvažují sebevraždu i neživé předměty. A naproti nim stojím já; totálně kreténský mámvpičista s elegancí pásového oparu, duší od kola a ledvinou neznámé oběti automobilové nehody, který si libuje v hloubavém přemítání nad skrytými bradavkami Kate Upton, prádlo si zásadně nepere, natož věší, a každé ráno snídá cigaretku ranní pro kvalitnější sraní. To si pak bez výčitek večer hodím na ovarem vycpanou vanu laptop, dekou si přikryji své otylé nohy, pustím si podobnou americkou oPičárnu a zatímco si ve výstřihu zlevněného svetru z Lidlu lovím pár zapomenutých hranolek ze včera, tak se chechtám tak burácivě, až mi na monitor prská sopel. Někdy je zkrátka úžasné být normální. Přál bych to zkusit všem. (15.12.2014)

Já ty dva dementy prostě žeru. Phil Lord s Chrisem Millerem (tahle dvojice dementní rozhodně není) se pro mě stávají zárukou dementní kvalitky, které nechybí energie v žádných ohledech. Sebeparodický nášup je de facto přepisem jedničky, přičemž si z tohohle faktu rád utahuje a neláme si hlavu s vědomím, že si kdekdo bude ťukat na čelo. Co víc říct? Snad jen to, že opravdu dobrou dementní buddy komedii dement natočit nemůže. Závěrečné titulky jsou krásně over the top třešničkou na dementním dortíku. (31.10.2014)

HA! Přírodní úkaz, mysteriozní zjevení a událost nevídaná... Tvůrcům se podařilo udělat pokračování komedie podle stejného sižetu podle kterého jel první díl, k tomu si z toho dokáží sami dělají srandu a která je lepší než první díl (smutně pozdravujeme trilogii bolehlavu aka Pařbu ve Vegas). Obzvlášť podvratné a okaté kopání do vlastních řad hrozně pomáhá, akční stránka funguje jen o málo huře, než ta komediální (což je tím, že je tak komediální tak dobrá) a nenapadá mě snad jediná postava, která by byla nevtipná. Pokorně se kaju a padám na kolena do prachu, neb jsem si myslel, že tenhle film bude jednoznačně nejslabším článkem Filmového čsfd víkendu a hle - mýlil jsem se a hned jak náležitě proběhne doba kání (káňata jsou ovšem přípustná též) užiju si udělení silných čtyř hvězdiček. Viděno za velepříjemné společnosti na filmovém víkendu čsfd 2014 (10.08.2014)