Láska, soudruhu

Ano, láska, soudruhu, ovšem co existence? Komorní, těžko uvěřitelný rádoby romantický, rádoby vtipný příběh o emigraci typu zdrhám na zahraniční cestě, který jaksi řeší víc city a vztahy než realitu politické situace, ta působí tak nějak divadelně. Finská strana vylíčena celkem snesitelně, česká taková trapná, zejména ničivé a hloupé je symbolické práskání bičem, bez kterého by scény byly působivější. Nebo vůbec působivé. (29.04.2014)

Upřímně řečeno, nahrál jsem si tenhle kousek tak trochu omylem, ale přesto jsem ho zkoukl, protože jsem viděl příležitost seznámit se se zástupcem české kinematografie, které dlouhodobě nevěřím a spíš se jí vyhýbám. Láska, soudruhu potvrdila všechny stereotypy, které jsem si na základě zkušeností k české produkci vytvořil. Nízký rozpočet, plochý scénář, který by slušel maximálně tak malému neambicióznímu televiznímu snímku. Plakátová historka o tom, jak komunistický synek z prominentní rodiny díky lásce prohlédl a dal vale kariéře v totalitním Československu. Prakticky všechno je mělké, nedotažené a provinční. Z celého filmu mě zaujala jen dvojice mladých finských hereček, ve které prim hrála blonďatá Laura Birn, scéna, kde Jan Budař zdařile paroduje zapálený ideologický projev sovětského mládežníka, a motiv pozdějšího atentátníka na amerického prezidenta Kennedyho coby účastníka festivalu a nápadníka jedné z hrdinek snímku. Jinak netvrdím, že by to celé nemohlo fungovat, ale muselo by se mnohem víc zapracovat na scénáři, dialozích i vtipných pointách komicky laděných scén. Celkový dojem: 35 %. (22.05.2016)

Že láska vládne napříč ideologiemi víme už dávno a tohle koprodukční cosi žánr romantické komedie nikam neposunulo. Předně tu nebylo prakticky nic vtipného. Hádkova postava, která měla asi největší komediální potenciál, zůstala trestuhodně nevyužita a podle mě byla i špatně obsazena. Budař, který se ve filmu také mihl, by na roli pasoval lépe. Lee Harvey Oswald, Gagarin či náměstek ministerstva zamilovaný do hospodyně, což byly prvky, které snad měly rozesmát, působili vyloženě trapně. Prkenný byl i Etzler a jeho vzdychání po Kati Outinen působilo značně nedůvěryhodně. Jediné, co mě trochu zaujalo, bylo sympatický projev Veery W. Vilo, ale to je sakra málo. 30% (06.11.2014)

Jako rozený lingvista, který umí švédsky stejně dobře jako dánsky, jsem si tento snímek pustil ve finštině a skvěle jsem se bavil skoro hodinu. Pak jsem se zbaběle obrátil o pomoc k titulkům a naštěstí se to moc nezhoršilo. Jen ten jazzík skupiny Zmrzlina mohl být o něco svižnější, aby stačil tempu poměrně zábavného útěku z budovatelství do zimy. (02.12.2014)

Láska, soudruhu je takový žánrový paskvil, který se chvíli tváří jako nevážná komedie a vzápětí jako hrozné drama. Nicméně jako celek to funguje a s velkým nadhledem se můžete podívat, jak to asi vypadalo na Mezinárodním festivalu mládeže. Trošku mi vrtá hlavou, co tam dělal padesátiletý saxofonista, ale rozhodně to je méně do očí bijící než opilý Gagarin balící finskou dorostenku. Ono tvůrci si takových hloupostí vymysleli více, až jim uteklo to nejhlavnější a to je hlavní dějová linie, která je tuctová a šíleně předvídatelná. Na druhou stranu film je zasazen do finské metropole v 60. letech a díky zastoupení všech jazyků působí velmi autenticky a má skvělou atmosféru. Pochválit také musím hlavní aktéry, zejména Kryštofa Hádka, který zapáleného komunistického pionýra zahrál skvěle. Připočtu-li k tomu pár povedených vtípků, jakým bylo například vysvětlování swingu, tak se jednalo o celkem slušnou podívanou. Moje hodnocení 60%. (02.09.2014)