Django

Vemte ty nejhorší prvky a žánrová klišé z westernu, přidejte nevinný kukuč Franca Nera a jeho modré oči, zamíchejte, důkladně protřepejte a máte Djanga. Cobucciův Django patří do kategorie filmů, na které by se velmi obtížně dělala parodie, protože je tak špatný, že je nechtěnou parodií sebe sama. Jako guilty pleasure pozitivní reakce chápu, případná obhajoba Djanga jako zásadního westernového filmu je mimo realitu a obyčejnou lidskou soudnost. Na to, abyste pochopili, jak ultimátní brak snímek představuje, by vám měly stačit tak 2 minuty, kdy se začnete pást na přehrávání a zoufalém neherectví představitelů vedlejších rolí, bohužel včetně hlavní ženské role. Na to, aby Django mohl být představovaný za fajn zábavu, mu chybí právě cílevědomá práce s parodickými prvky. Djangovi chybí smysluplný scénář, jakákoliv motivace osvětlující chování postav, chybí mu vlastně všechno. Mimochodem, spagetti western ve své podstatě byl ryze konzumní béčkový produkt italské kinematografie, kterému scházely ambice producentů, a jen genialitě Sergia Leoneho, který dokázal překročit v několika případech bariéry a dát spagetti westernu pozitivní rozměr, vděčíme za to, že spagetti western není synonymum pro filmovou šmíru. Celkový dojem: 20 %. (01.04.2022)

Za sychravého dne do zabláceného městečka na Jihu přichází pistolník v zašlé uniformě Severu, který za sebou táhne rakev. Tak začíná spaghetti western, který je řazen do kánonu žánru hned vedle nestárnoucích klasik Sergia Leoneho. Tvůrcům se podařilo Djanga vymodelovat v ikonického hrdinu a zasadit ho do nelítostného, špinavého světa. Bohužel se až příliš snažili šokovat násilím, bezohledností a krutostí a zapomněli při tom na dramaturgii a vnitřní logiku příběhu, takže celek má podobu nesoudržného shluku impozantních scén. (19.08.2008)

Čo si z tohto westernu pamätám najviac, sú uhrančivé oči Franca Nera a krivé zuby José Terróna. V tomto spahgetti westerne bol Django až príliš neporaziteľný, až to miestami vyznelo ako paródia. Všade plno blata, ale postavy väčšinou dokonale čisté. A ťahanie rakvy za sebou naozaj pôsobí až na komédiu s Terenceom Hillom. Tarantinov Django je ďaleko lepší. (14.03.2022)

Pro mě určitě jeden z deseti nejlepších westernů, jaké jsem kdy viděl. Popravdě, mám ho dokonce v Top 5. Zdejší osamělý pistolník se od svých mnoha kolegů liší tím, že s sebou všude táhne rakev, a na dotaz, co v ní je, odpovídá: "Muž jménem Django." Už tohle, samo o sobě, je za všechny prachy. Jenže Corbucciho mistrovský kousek má na skladě mnohem víc. Zápletka s mexickým generálem Hugem byla o nějakých padesát let později využita ve hře Red Dead Redemption. Fanoušci Heisenberga tu najdou nápad, který dobře znají z Breaking Bad. A aby toho nebylo málo, máme tu taky jednu nechvalně proslulou scénu z Gaunerů. To ale ještě pořád nic není. Krom výše jmenovaných es nás čeká pěkné překvapení někdy v první třetině filmu a naprosto dechberoucí zvraty (zlato, bažina, atd) v třetině poslední. To nejlepší si ale Django schovává úplně nakonec. Finální scéna na hřbitově je totiž rozhodně jedním z nejepičtějších westernových závěrů vůbec. Pokud všechno předtím dnešnímu, mnoha vykrádačkami zmlsanému divákovi, nebude pořád stačit k pěti hvězdičkám, potom už to dokáže snad jenom právě tato scéna a následný pocit euforie, který se dostaví během závěrečného songu. (13.07.2019)

Bezesporu stylový plagiát Leoneho, nicméně právě ta snaha o stylovost za každou cenu z něj činí v mnoha ohledech skoro až otravný zážitek. Šestému dramatickému kamerovému nájezdu už se člověk prostě směje. Stejně tak ultra-tajemný a ultra-drsný Franco Nero je jen Clintem Eastwoodem pro chudé. Rakev každopádně super, stejně tak občasné obrazové nápady a nekompromisní brutalita a špinavost potěší, ikonickou klasiku bych v tom ale nehledal. 60 % (24.11.2018)