Keoma

Jeden z vizuálně nejpůsobivějších (pozdních) spaghetti westernů s vymazlenými širokoúhlými kompozicemi, které by záviděl i sám Leone. Příjemně netypický western s avantgardním střihem (důmyslně spojujícím minulost s přítomností), s téměř postapokalyptickou atmosférou zaprášeného města zdecimovaného morem (noční scény nasvícené loučemi připomínají středověk), s náboženskou symbolikou a s charismatickým Francem Nerem s vizáží Ježíše. Je to slepenec všeho možného od Shakespeara přes Bergmana po Peckinpaha, ale překvapivě to jako celek funguje. Shazuje to pouze bizarní soundtrack s ukňouranými baladickými písněmi, v nichž dva zpěváci přímo pěvecky komentují, co se ve filmu zrovna děje. (18.03.2018)

Kdyby se Sergio Leone rozhodl, že zfilmuje Nový zákon s Francem Nerem jako Ježíšem, tak by to dopadlo jako Keoma. Uhrančivý Franco Nero si vyřizuje účty v nekompromisním, ale o to více tíživějším westernu, který nešetří biblickými motivy ani hutnou atmosférou. Závěr, prostředek, konec, jen stěží můžu vypíchnout vrcholnou scénu. Keoma se na vrcholu drží od začátku do konce. (18.09.2009)

Jedním slovem velmi dobré, Franco Nero v roli míšence Keoma výborný. Jenže má tři nevlastní bratry, kteří dělají poskoky místnímu bossovi.No..? atmosféra vykreslená skvěle, kamera vynikající, Franco hodně dobrý, linka ústřední melodie perfektní, vždyť ji mají na svědomí De Angelisové. Ale ten zpěv!! Ta osoba je snad vzor rozpolcené Shakiry, pro mne absolutní hrůza, zkazilo mi to absolutně film. To mám za to, že jsem si spoustu let tak prozpěvovala sólo i se sborem. Tu zpěvačku šoupnout rovnou na začátek děje do spárů a pod kopyta koní řádící bandy. Jinak western za zasloužené čtyři hvězdy. (01.10.2016)

Zas jedna vzpomínka, která zklamala. Už si nepamatuji, zda to běželo našimi kiny, či zda jsem to viděl na rakouské TV, ale pamatuji si jak mi to tehdy připadalo skvělý, drsný, hutný. Nyní mi to ale připadá jen jako na efekt splácaný kus, brakující vlastní žánr a předstírající snad i jakési filosofické hloubky. Jen takovej dobovej, parazitní penězotřískač. (09.11.2010)

Dnes by člověk řekl asi cool. Nevím zda v sedmdesátých letech byl tento termín tak běžně užívaný jako označení pro něco stylového, ale to je jedno, Keoma je prostě cool. Parádní akce vyšperkovaná slow-motion při zásahu sice nemusí každému sednout, ale mě to nijak nerušilo a užíval jsem si dalšího ocelového hrdinu Franca Nera, výbornou hudbu a skvělé padouchy, zejména Keomovi bratři se povedli. Jen ten mystery konec a rodinné zúčtování už mi přišlo trochu navíc. (03.12.2013)