Keoma

Ani nudný dabing mi nezkazil zážitek z toho brilantního spaghetti westernu - špinavá syrová a lehce tajemná atmosféra, nápaditě využívaná kamera, skvělé záběry a k tomu ještě úžasná hudba. Ve filmu je poměrně dost zpomalených záběrů, ale narozdíl od dnešních filmů jsou efektní, účelné a mrazivé, nikoliv patetické. Velkou přestřelku ve městě jsem si užíval jako nějakou akční 3D hru. (27.01.2012)

Kvalitný spaghetti western s klasickým mlčanlivým hrdinom v hlavnej úlohe a s plejádou záporákov. Proti Keomovi stoja hneď dve skupiny, za prvé rodina, alebo skôr "rodina", a za druhé typickí jednorozmerní záporáci. Ide o originálny koncept, avšak v tom množstve postáv chýba charizmatický protivník, napríklad v podaní takého Klausa Kinskiho. Všetko je ešte špinavšie ako obvykle a v záverečných pasážach sa dej stáva relatívne nepredvídateľným. Poteší zaujímavá práca s kamerou, zvukom a hudbou a ich kombináciou. Logiku tu nehľadajte, postavy padajú po streľbe na zem ako hrušky (ak neodletia s guľkou v tele 10 metrov do diaľky) nie preto, žeby hrdinovia mali nejaký plán, ale vďaka šikovnému strihu. (20.04.2024)

Pokud si představím věci, které dělají špageťáckej western špageťáckym westernem, tak zde jsou snad všechny a to jak v dobrém, tak v tom nepříliš povedeném (poněkud dřevěnější herectví menších i větších rolí). A ano, je to povedené, zarostlý a vyvlasený Franco Nero hází zadumané pohledy a moc nemluví, přičemž čelí démonům své minulosti (což mi připomíná, měl bych zavolat bráchovi, hm). Děj je sice prostinký, ale funguje, více méně, bohužel ale nedokáže naplnit stopáž a má tak dva vrcholy, z nichž ten druhý je nastavovaná kaše (zdravíme Tarantinovského Djanga, mimochodem). Zkrátka a dobře, je to slušná žánrovka, co má ucházející přestřelky a zádumčivého pistolníka, co dělá pif paf a s brokovnicí zas pchžžrrž. Howgh. (07.12.2015)

Jeden z vizuálně nejpůsobivějších (pozdních) spaghetti westernů s vymazlenými širokoúhlými kompozicemi, které by záviděl i sám Leone. Příjemně netypický western s avantgardním střihem (důmyslně spojujícím minulost s přítomností), s téměř postapokalyptickou atmosférou zaprášeného města zdecimovaného morem (noční scény nasvícené loučemi připomínají středověk), s náboženskou symbolikou a s charismatickým Francem Nerem s vizáží Ježíše. Je to slepenec všeho možného od Shakespeara přes Bergmana po Peckinpaha, ale překvapivě to jako celek funguje. Shazuje to pouze bizarní soundtrack s ukňouranými baladickými písněmi, v nichž dva zpěváci přímo pěvecky komentují, co se ve filmu zrovna děje. (18.03.2018)

Pokus o spaggeti ve stylu shakespearových dramat. Farmář a pistolník měl tři syny (Král Lear), řeč nad jeho mrtvolou (Julius Caesar), no a to ženské ztělesnění Keomova indiánského původu ve stylu Bednarika nebo Morávka - zdá se, že se tu hraje velkolepé divadlo, ale jen vcelku nápaditá režie zakrývá celou tu vesnickou šmíru. Keoma připomíná Ježíše, filosofuje s adoptivním otcem o smyslu svého života, učí obyvatele města bojovat za svobodu a nerozlišovat podle barvy kůže ... a zabíjí a zabíjí. I hudba se snaží drasticky vzbudit v divákovi dojem osudovosti, jenže kde nic není... (18.06.2009)