Adios Django

Filmík vyzerá na prvý pohľad sviežo a s chválitebnou atmosférou, k čomu sa pridávajú početné strelecké i päsťiarske súboje. Akurát dopláca na telenovelovský námet o bratoch - poď, ideme do Mexika nájsť vraha nášho otca (po dvadsiatich rokoch); som tvoj otec; vedel som že keď si s mojím synom je v bezpečí; nenávidím ťa - po odkrytí všetkých kariet ide krivku strmo dole. Nemusím extra pripomínať, že mládežník je viac než otravný a dopredu sa dá ľahko predvídať, že bude robiť iba problémy. A neostáva tak nič iné, iba sa spoľahnúť na jediné, čo dobré ostalo - súboje. (22.03.2017)

Tak na tomhle spageťáku je nejlepší Nero a dvě výborné skladby, zbytek je maximálně průměrný. Příběh by mohl být zajímavý, nebýt mizerného scénáře a režisér se taky nevytáhl. Některé přestřelky jsou silně úsměvné, např. hned ta první, dva maníci běhaj po prázdné ulici asi 6 minut jak myši v bludišti a střílej po sobě ostošest, kryjou se na nesmyslných místech atd., Nero střílí z pušky od boku, chtěl bych vidět co by trefil. V jedné osadě je barmanka, odjedou do jiné osady a sotva do ní přijedou, je u nich ta barmanka, odjedou z této osady a po cestě opět potkaj tu barmanku, jak to ta holka sakra dělá? Hudba je nic moc, kromě těch dvou zmíněných skladeb, které jsou naopak super, zvláštní. S Djangem to nemá nic společného, tedy kromě Nera a žánru. (04.12.2009)

Western, ktorý je taký prašný, až je toho prachu priveľa. Taký pomstychtivý, až mi to bolo hlúpe. Keď sa strieľa, mŕtvi padajú ako muchy. Humor? Ak áno, tak len v niekoľkých absurdne vystavaných scénach. Veľa spaghetti, málo western. Nezachránili to ani pekné modré oči Franca Nera. Filmové posolstvo v mojich očiach neposúva k lepšiemu hodnoteniu ani hlavná myšlienka filmu – ako to bolo s otcom Burta Sullivana. (26.09.2023)

Až na ten začátek, který mi přišel tak trochu navíc, ale zřejmě bylo záměrem Sullivana hned zpočátku ukázat jako řádného drsoně, jsem byl vtažen do sice jednoduché ždímačky emocí, ale přesně takhle to mám rád. Až melodramatický příběh o pomstě, kde postavy kupodivu nejsou tak černobílé, jak tomu často bývá, mají svůj příběh a díky tomu jsou i daleko životnější. Franco Nero teda ani ne, to zas bylo prostě ocelové modroočko ( to nebyla výtka, zase mi chutnal:), ale především záporné postavy Cisco Delgado ( José Suaréz, není tady uveden) a Miguel Alcalde ( Livio Lorenzon) se povedly. Akční stránku Baldi zvládl taky na jedničku, exteriéry nádherné a těch pár objevivších ( a umírajících, že by sexista ?:) se děv bylo řádně lepých a já si dovolím bez uzardění napálit plný počet. (26.11.2013)

Průměrná kovbojka, která má vzdor jednomu z alternativních názvů s Djangem společného jen pramálo. Předně jí chybí přesvědčivě napsaný příběh: bezpočet nelogičností se sice vysvětlí porůznu troušenými pointami, přesto podezíravý divák nestačí zvedat obočí. Dále: oba bratři působí jako loutky – ani jejich vztah ani pohyb po světě nemá hloubku a opravdovost. Jako střílejí sice přesně, ale nahodile, zrovna tak nazdařbůh žijí a tratí. Za moc nestojí ani hudba a mexickou atmosféru navozují spíše různé „exotismy“ než bystře vnímaná krajina. (28.02.2024)