Režie:
Asghar FarhadiScénář:
Asghar FarhadiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Jevgenij GalperinHrají:
Bérénice Bejo, Ali Mosaffa, Tahar Rahim, Pauline Burlet, Sabrina Ouazani, Bábak Karímí, Valeria Cavalli, Elyes Aguis, Jeanne Jestin, Jonathan Devred (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Ahmad se vrací z Teheránu do Paříže, aby dořešil rozvod se svou francouzskou manželkou Marií. Během svého pobytu odhalí, jak konfliktní je vztah Marie s jejich dcerou, a záhy vyplouvá na povrch i tajemství z minulosti.
Ahmad přijíždí po čtyřech letech z Teheránu do Paříže, aby dořešil formality k rozvodu se svou francouzskou manželkou Marií. Během svého krátkého pobytu Ahmad odhalí, jak konfliktní je Mariin vztah se starší dcerou Lucií. Ahmadova snaha vztah vylepšit odhalí tajemství z minulosti.
(HBO Europe)
Videa (5)
Recenze (53)
Přiznám se, že jsem dost dobře nepochopil tvůrce v jejich šíleném dramatu, i když jsem si tu spletitou ságu pouštěl po kapkách (asi na šest dílů, a některé jsem si musel i opakovat). Hlavní ženskou postavu zobrazuje Marie, která působí celkově nevyrovnaným, hysterickým, nervově labilním až psychotickým dojmem, co se výchovy dětí týče, chystající se po třetí provdat. Nepochopil jsem její třetí těhotenství, protože podle všeho to s dětmi vůbec neuměla, nesnášela je a při těhotenství hulila, jak komín za průmyslové revioluce. Její stálá pozice, scéna u otevřeného okna s cigaretou v ruce, byla děsná. Svého nového přítele získá tím, že rozvrátí jeho manželství a jeho manželka následkem toho spáchá sebevraždu, požitím pracího prostředku??!!!!??!!! Nezemře ovšem, nýbrž zůstane po dobu osmi měsíců v komatu . V této situaci za Marií přijede její druhý manžel Ahmed, aby formálně dokončili rozvod. Zjistí, že jeho nejstarší a nevlastní dcera nechodí domů a nebaví se z vlastní matkou. V domě dál potká syna milence exmanželky a pak ještě mladší dceru., se kterými má jeho ex neustálé problémy a šílené výstupy. No nakonec Ahmed domluví nevlastní dceři ta se smíří se svou matkou a s tou se rozejde její nový milenec???!!!! Ten skončí s krabicí voňavek na pokoji své ženy, kde se najednou rozpomene, že to je jeho žena a chce jí pomoct. Ahmed odjíždí a ani pes po něm neštěkne:-) ()
Farhadi variuje to, co velmi dobre umi. Jemne pootacet optikou pohledu na sve hrdiny, naklast na rozchazejici se manzele neprijemnosti (tentokrat jak uz nazev napovida pujde o minulost) a prihodit tam trpici dceru. Stejne jako Rozchod Nadera a Simin to cele tahne kriminalni zapletka. A zenske hrdinky jsou tentokrat jeste protivnejsi nez v jeho predchozim dile. Presto prese vsechno je to ale jiny film, ma v sobe vic intimnejsich a jemnejsich momentu, par lepsich detailu, jiny (a rekl bych lepsi) rytmus, mene schvalnosti a teplejsi barvy. A navic od zacatku napeti, ktere si v leccems nezada se Zvjagincevovym Navratem. Proti nemu ale zustava Farhadi civilnejsi. ()
Dlouhé doznívání Rozchodu Nadera a Simin. Příběhová výstavba Minulosti, s příliš pečlivě odkrývanou historií propletených vztahů, nedokáže zakrýt, že Farhadi myslel předně na to, aby měl diváka neustále čím překvapovat. Postavy kvůli tomu nutí k vyhroceným činům, jejichž melodramatický nádech dost ztěžuje vnímání filmu jako utlumeného psychologického dramatu. Výsledkem je nepřesvědčivé vyjádření známé poučky „minulosti neutečeš“ (v nejvýstižnější metafoře filmu, bohužel použité hned v úvodu, jsou minulostí dešťové kapky na čelním skle automobilu, rovněž bránící ve výhledu a v cestě vpřed). Nejen nepřesvědčivé, ale navíc parazitující na utrpení postav, zejména Marie (příjemně civilní Bérénice Bejo), jejíž život uvízl mezi dvěma muži. Nešťastní jsou ale také všichni kolem ní, snažící se mezi sebou urputně navázat zpřetrhaná pouta, zatímco se divák snaží zorientovat v tom, kdo je vlastně čí vlastní/nevlastní otec/matka/dcera/syn. Pokud se budu chtít dojímat nad osudy nešťastných lidí, můžu si rovnou pustit plnokrevné melodrama, které nepředstírá důležitost a jde k emocionálnímu jádru přímo. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Radko, ScarPoul ()
Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi. Svým postavám vstupuje "dokumentárně" do života jen na určité období, aniž by vysvětloval co bylo a co bude. Zarytě se vyhýbá vyřčení nevyřčeného či nabídnutí (roz)řešení. I přesto (či právě proto) se umí dostat postavám pod kůži způsobem nevídaným. Přijde, zachytí, zdrtí a zase odejde. Největší (a ostatně i jediné) zklamání je, že se Farhadi snaží, ať již cíleně či mimoděk, o takové intimnější navázání na Rozchod Nadera a Simin. Ostatně tohle by klidně z fleku mohlo být volné pokračování "po letech". Stačilo by vyjít ze situace, že Simin s dcerou na západ odešly... ()
Moc hezky a přehledně rozprostíraná až nakonec rozprostřená síť mezilidských vztahů. Obdivuhodně napsaný scénář, jehož postupně odhalované motivy zhušťují atmosféru a otevírají stále větší prostor k herectví. Tíha postav se postupně proměňuje a je to nakonec Samir, jehož účinkování v příběhu je klíčové. Bérénice Bejo sice strašně ječela, ale záleží na vkusu (a nastavení hlasitosti v sále), a ten já pro ní rozhodně mám. Loňský vítězný Rozchod Nadera a Simin jsem odložil na neurčito, ale tvorbu Asghara Farhadido je nutné do budoucna sledovat. Jeden z vrcholů letošního Cinema Mundi, 2014. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (4)
- Ali Mosaffa (Ahmad) sa učil po francúzsky len dva mesiace pred začiatkom natáčania. (Crybaby)
- Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach v Paríži. (MikaelSVK)
- Režisér Asghar Farhadi nehovorí po francúzsky, režírovať preto musel priamo pomocou tlmočníka. Zároveň sa jednalo o jeho prvý film, ktorý nebol v jeho rodnom jazyku - perzštine. (MikaelSVK)
Reklama