Sošite čiči ni naru
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrají:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(více)Videa (6)
Recenze (56)
Film Jaký otec, takový syn přistupuje ke zvolenému tématu zamění dětí po narození s poctivou snahou pojmout všechny nabízející se aspekty. Ve stopáži dvou hodin se zaobírá soudním procesem, rozvíjejícím se vztahem dvou postižených rodin, rozpoutanou partnerskou krizí, obtížným vytvářením nového citového pouta ke skutečnému potomkovi. K tomu ještě přidává obecnější konfrontaci dvou rodičovských přístupů a otázky "krevního determinismu", jež úspěšnější z otců těžko překračuje, a tím prohlubuje rozpoutanou krizi. Režisérovi se ovšem podařilo všechna témata a motivy provázat tak, že nejsou podána zkratkovitě, ale naopak vytvářejí soudržné drama se zřejmým vývojem a naplňujícím vyvrcholením. Tradiční humanismus japonských filmů nesází na vypjaté situace a konflikty, ale na lehce plynoucí, dojímavý příběh, v němž postavy spíše hledají uklidnění a pozitivní východiska, přičemž tvůrce je rozhodně na jejich straně. ()
Aký otec, taký syn. Aký režisér, taký film. Zaujímavá dráma z Japonska o zámernej zámene dvoch detí v pôrodnici. Z čoho by Američania urobili slzami pretekajúci drámu, Japonci vytvárajú pomalú, pokojnú, ale pritom scenáristicky komplexnú drámu o dvoch odlišných rodinách (vyššia stredná vrstva VS nižšia stredná vrstva) bez zbytočne sileného sociálneho presahu. Silný príbeh, ktorý však zbytočne netlačí na pílu. Človek asi musí byť trocha zvyknutí na tú umiernenú japonskú povahu, pretože tento film ani tak naliehavú situáciu v akej sa rodiny ocitli nerieši prehnane hystericky. Ale rozvážne, s rozumom a citom, tak ako by to s najväčšou pravdepodobnosťou prebiehalo aj v skutočnom živote. Jednoducho film, ktorý prevažne stavia na dialógoch, než aby psychicky deptal postavy. Citlivá, do určitej miery minimalisticky poňatá dráma, ktorá nemusí prvoplánovane diváka emočne vyžmýkať. Niekomu sa to môže zdať možno až príliš nezáživné, ten pozornejší však v jadre objaví „krásu a silu“ tohto príbehu, ktorý dokazuje, že ľudia nemusia byť len večné svine. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()
,,NECHÁPU, JAK TO, ŽE JSEM SI TOHO NEVŠIML....“ /// Když si takhle v porodnici udělaj prdel, vodvezete si cizího parchanta a je vám to jedno. Ovšem, když po 6ti letech ty kurvy kápnou božskou…, jinak tuhle novinku prožívaj v Itálii, v Česku, nebo třeba v Japonsku. Film o citlivejch věcech, ve kterým nejde jen o výměnu. Najdete tu rozdílnost kultury, výchovy, ale i sociálních vrstev. A co se týče vyjadřování pocitů… tak voni ti žluťáci jsou výborní filmaři. Navíc se můžete něco dozvědět o životě. Ať už jste táta nebo máma (děda, bába, pes). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem všema deseti pro experimenty s děckama. 2.) Páč si potřebuju ujasnit rovnici: 1/3 geny, 1/3 prostředí, 1/3 výchova… 3.) Thx za titule ,,K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Film o otcovství a o tom, co to vlastně znamená. Koreeda opět citlivě poodhaluje emoce a vztahy mezi lidmi, tentokrát právě pouto mezi rodičem a dítětem a rodičovskou lásku. Na pozadí příběhu se stále řeší otázka, jestli ono pouto udává krev (stejná DNA) nebo naopak láska vybudovaná společně stráveným časem. Bohužel český i anglický název je v tomhle ohledu trochu nešťastně zvolený. Původní japonský název, který se dá přeložit jako "A stát se otcem", mnohem více směřuje k tomu, co se nám zde Koreeda snaží sdělit. Divák to ostatně plně pochopí na konci. Každopádně moc krásný film, který má co říct. Jsem ráda, že Koreeda zvolil tuhle tématiku. ~(4,6★)~ ()
Možná a příliš dlouhý bolestivý film. Jak jsem se bavila s lidmi, kteří to viděli se mnou, tak s matkami to pořádně zamávalo. Je to citlivě natočené, herecké výkony jsou japonským standardem, hudba pěkná, příběh drásající duši, pokud soucítíte se situací, což pro leckterého rodiče bude snadné. Všechno tak hezky pluje a vy si pořád stejně nejste jistí, jestli si děti opravdu vymění. Silné lidské drama a silné 3*. ()
Galerie (17)
Photo © IFC Films
Související novinky
Ethan Hawke mezi evropskou špičkou
Nový snímek letošního výherce Zlaté palmy z Cannes Hirokazu Kore-edy (Zloději, Po bouři) se začíná pomalu ale jistě rýsovat. Film La Verite bude vyprávět o ženatém páru, který se vrátí ze Spojených… (více)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (více)
Reklama