Kull dobyvatel

Na počátku nebylo nic. Pak vznikla Země a na ní království démonů Acherón. Lidé trpěli pod terorem královny démonů Akivashi, ale tu povstal bůh Valka a svrhl peklo do útrob Země. Ponechal jen jediný plamen, aby připomínal prvotní zlo. Osvobození lidé založili království, z nichž nejmocnější byla Valusie. V dobách, kdy Atlantida byla jen územím barbarů, se jeden z nich, Kull, stal králem civilizované Valusie, když v souboji zabil krále Bornu. Měl však mnoho nepřátel, kteří proti němu zosnovali spiknutí, a jedním z nich byla znovuvzkříšená Akivasha, která využila situace a stala se královnou. Pokud by vládla do zatmění Měsíce, Acherón znovu povstane. Je tu však ještě Kull a jeho věrní, aby zastavili peklo na Zemi. /------------/ Kull - předobraz Conana /*/ Když Robert Ervin Howard psal své příběhy o Kullovi, jeho mladšího a slavnějšího „bratra“ Conana ještě nosil v hlavě. Povídku „Touto sekerou vládnu já“, která tvoří základní rámec filmu Kull Dobyvatel, Howard o pár let později přepracoval na první a úspěšnější povídku o Conanovi „Meč s fénixem“. Kull i Conan jsou barbaři, ale v případě Kulla o tom možná čtenáři a vydavatelé nebyli zcela přesvědčeni, protože Atlantidu má každý z nás zafixovanou jako bájnou kolébku lidské civilizace, nikoliv vzor barbarství. Kulla povýšil Howard na krále příliš brzy a pak už nevěděl, co si s ním počít, u Conana tuto chybu už neudělal a nechal ho jako zloděje a žoldnéře poflakovat se po vymyšleném světě mnohem déle. Oba hrdinové mají společné rysy - maximálně vyvinuté svalstvo, velkou až nadlidskou sílu, mrštnost a výdrž a schopnost bojovat různými zbraněmi. /---------/ Image hlavního hrdiny /*/ Ve světě filmu však platí image ze všeho nejvíc - a tady jednoznačně vítězí Conan, jemuž vtiskl svou tvář a tělo Arnold Schwarzenegger, kterému jeho první úspěšný film Barbar Conan předurčil další kariéru. Představitel Kulla Kevin Sorbo však svou slávu založil nikoliv filmem, ale seriálem - antický hrdina a polobůh Herkules se stal jeho životní úlohou a to nemůžeme opomenout ani tehdy, když se díváme na jeho Kulla. Jako Herkules byl obdařen silou magickou a nepotřeboval tak tolik svalů, abychom uvěřili, že může každého přeprat. Jenže jako Kull je jenom člověk a se stejnými parametry už nepůsobí tak důvěryhodně. Navíc ve filmu nevypadá jako barbar, ale spíš jako herec v přestrojení za barbara. Můžete sice namítnout, že on přece herec je, ale jaký je to rozdíl v porovnání s Arnoldem, který si celá léta pěstoval k image svalovce navíc pověst primitiva a to tak důkladně, že si jeho inteligence všimli až tehdy, kdy se skvěle přiženil do klanu Shriverů a Kennedyů. Nemusel pak Conana hrát, ale pouze popustit uzdu své povaze. /---------/ Předloha kontra scénář /*/ Vzorem scénáře - nikoliv námětem - se stala povídka „Touto sekerou vládnu já“, kde se král Kull brání spiknutí a za pomoci šlechtice a otrokyně, kteří se milují, ale nemohou se vzít kvůli prastarému zákonu Valusie, porazí a zabije své nepřátele a nakonec úderem sekery rozbíjí kamennou tabulku s nesmyslným zákonem (částečně z vděčnosti za pomoc, ale hlavně proto, že i jeho samého zkostnatělé zákony omezují). Svou sekeru povyšuje na žezlo a symbol své vlády, nyní absolutní. Scénář k filmu končí podobně, ale zde rozbíjí Kull kamenné desky se zákony také proto, že se on sám hodlá oženit s otrokyní Zaretou, která mu pomohla proti Akivashe. V původní povídce sice nic jako Acherón nebo Akivasha nevystupuje, ale do Howardem vymyšleného světa patří, jeho zařazení do příběhu lze akceptovat, v tomto bodě odvedl scénárista Charles E. Pogue (scénárista Dračího srdce) dobrou práci. Ovšem začátek filmu - Kullův nástup na trůn - postrádá jakoukoliv logiku. Kull je v souboji na meče poražen valusijským generálem Taligarem a je mu jako Atlantiďanovi odepřen vstup do královského vojska, ale v následující scéně v paláci, kde král Borna zabije všechny své syny v domnění, že mu usilovali o život, se Kull zjeví jak deus ex machina a plete se do následnických sporů. Nakonec je přinucen v souboji krále Bornu smrtelně zranit a ten mu v posledním záchvatu černého humoru předává královskou korunu, o kterou Kull nestál. Oč logičtější je Kullova cesta k trůnu v předloze, kde se Kull dostává k vojsku jako řadový žoldák a svou odvahou a schopnostmi postupuje až na post velitele valusijské armády, kde využije příležitosti a zabíjí nenáviděného tyrana, veden hlavně touhou zmocnit se trůnu. /-----------/ Další postavy /*/ Jména jako Tü, Enaros nebo Ducalon najdeme jak v povídce tak i ve filmu, ale kromě eunucha a jakéhosi ministerského předsedy Kullovy vlády Tüa mají jiné role. Věrný šlechtic a otrokyně se vyskytují, ale ze šlechtice je Valkův mnich Ascalante, z pouhé otrokyně je navíc věštkyně Zareta a z jejich lásky se stává láska bratra k sestře, nejspíš proto, aby si Kull mohl chvíli zažárlit a pak během filmu dostat zaslouženou odměnu. V souvislosti s milostnou scénou Kulla a Zarety se objevuje jeden z nechtěných vtipů filmu, když Zareta později klečí nahá před Valkovým dechem a říká, že sice už není čistá panna, ale její srdce je čisté. Jiná panna už v dohledu nebyla a tak Valka vzal za vděk i touhle pokleslejší formou panny. Kullův pirátský překupník Juba je typickou komickou figurkou, která nechybí snad v žádném v americkém filmu (Harvey Fierstein si podobnou roli zahrál ve Dni nezávislosti). Všechny tyto důležité vedlejší postavy hrají druhořadí béčkoví herci (i když Karina Lombard jako Zareta není žádné béčko, což dokázala po boku Bruce Willise ve filmu Poslední zůstává), ale roli Kullovy hlavní protivnice Akivashi dostala Tia Carrere, protřelá harcovnice akčních filmů a seriálů (připomeňme jen Pravdivé lži, Vycházející slunce nebo její vlastní seriál Lovec pokladů, napodobující filmové Tomb Raider nebo Indiana Jonese). Různé otroky a kompars všeobecně si zahráli bezejmenní Slováci, jelikož se tento film částečně natáčel u našich východních bratří. /------------/ Efekty, kostýmy a souboje /*/ Výpravou a kulisami tento film vyznívá jako televizní projekt, ale částečně je to způsobeno seriálovým hlavním hrdinou. Vzhledem k tomu, že jde o fantasy, mohli kostyméři popustit uzdu fantazii a nemuseli se ohlížet na historické záznamy a popisy, snad jen na ty v Howardově předloze. Královský palác a jeho blízké okolí je postaveno standardně, ale ani omylem nevzbuzuje dojem, že se nacházíme v hlavním městě nejmocnější říše tehdejšího věku, spíš vypadá jako hrad řadového šlechtice s několika desítkami venkovanů a trhovců. Docela hrozný je pohled na Ledový ostrov, kde se nachází Valkův dech - vypadá jako polystyrenová kulisa, plovoucí na vodě. Možná je to proto, že tím opravdu je. Co se týče choreografie soubojů, nikterak nevybočila z kašírovaných herkulovských a xenoidních eskapád včetně dopadajících úderů pěstí, znějících jako rozplácávané pytlíky od buráků, povinné zpestření stylem kung-fu zajišťoval mnich Ascalante s holemi či kadidlem a nechutí zabíjet bližní padouchy. Zajímavé byly jen okamžiky, kdy Kull úspěšně používal svou dvoubřitou sekeru zároveň jako sečnou a bodnou zbraň, štít a páčidlo proti mužům s mečem. Jediným pořádným speciálním efektem byla démonka Akivasha v době, kdy se vznášela v plameni Acherónu a pomalu se měnila ze sexy ženy do okřídleného vetřelce - a jedna z mála zajímavě nechutných scén pochází z francouzského polibku Kulla a oslizlé démonky. /--------/ Známá jména ve štábu /*/ Producentkou filmu byla Raffaela de Laurentis, která produkovala například oba filmové Conany, Dračí srdce nebo Lynchovu Dunu. Speciálním technickým poradcem filmu byl L. Sprague de Camp, úspěšný spisovatel fantasy a jeden z nejlepších Howardových pokračovatelů v románech o Conanovi. Technického poradce dělal samozřejmě i u obou Conanů. /-----------/ Sečteno a podtrženo /*/ Robert E. Howard se postavě Kulla moc nevěnoval, opustil ji a předělal na zajímavějšího Conana. Ale to, co napsal, je slušná heroická fantasy a Kull si nezasloužil tento pokus o film. Je to v podstatě zbytečný počin, kterému by bylo líp v hlavách fanoušků. Ti by se pak mohli celá léta dohadovat a toužit po jistě skvělém zpracování a nadávat na nevděčné producenty a filmaře vůbec. Tento film rozhodně není jejich splněným snem. (24.03.2006) (méně) (více)