Wish I Was Here

Čím jste tomuto "obsahu" blíž, jakýmkoliv rozměrem, tím víc Vás pohltí a v různých částech duše ve Vás bude intenzivněji rezonovat. Perfektní obsazení, příjemně zvládnutá technická stránka a osobité podání s několika hodně silnými scénami.. Já si plně užíval každou minutu a jsem rád, že mne Zach Braff takhle příjemně dostal. 90%. (06.06.2015)

Hodně rozpačitý snímek, co se navíc proklatě pomalu rozjíždí. Přišlo mi, že se tvůrci pořád snažili něco sdělit, ale pořád ne a ne se rozhodnout jak to vlastně celé pojmou. Tak tam nacpou vše co jim přijde pod ruku aby to bylo dostatečně emocionální, procítěné, barvité a "opravdu upřímné". A ještě si pojistí že se vše objeví v tu "správnou" chvíli. Neříkám, že mě některé scény lehce nedojaly a neříkám, že to je jednoznačně špatný film. Ale celý příběh je rozbředlý a všechny ty motivy dohromady prostě nepůsobí reálně, je to moc "americké řekněmě", moc laciné a konec je přímo "sci fi". Po půlce se to dává lehce do pohybu, což jsem nečekala, škoda, že konec je jak z jiného světa- úplně v kontrastu s tím co se objevovalo v těch vážnějších pasážích, čímž je poměrně znehodnocuje. (01.05.2015)

,,BŮH CHCE, ABYSTE SE STARAL O RODINU, PANE BLOOME. BŮH VĚŘÍ V TO, ŽE VAŠE RODINA SI ZASLOUŽÍ JAK MLÉKO, TAK I MED…" /// Dle obsahu jsem čekal… prostě něco jinýho. Máme tady umírajícího tátu, který dva syny měl. Jeden je herec a ten druhej nemakačenko se chystá na Comic Con (někoho vohoblovat – třeba). Bohužel herec rodinu (a parchanty) má. Ale nemá peníze (protože nemá práci – kurva jak to do sebe zapadá…). A tak nechá děcka doma a né že by se dřeli algebru – spíš jen tak vstřebávaj píčoviny. Trochu vtipný, víc drama, pár narážek kolem židovství, ale hlavně o rodiči(čích?), dětech, usmíření… překvapivě víc nuda než aby mě to chytlo u pumpy. Ty lidi mě neberou, nevidím smysl v projížďce Aston Martinem (krom toho, že se chtěl Zach Braff projet), nechápu proč… prostě nuda. Možná kdybych byl v nějaký sektě. Nebo Žid… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umírám a dva syny (nemakačenka) mám. 2.) Na kolegyni mluvím skrz svůj penis. (no ještě abys tak mluvil skrz nějakej cizí!) 3.) Thx za titule ,,VitoThePostman“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.12.2014)

„Můj táta má rakovinu, moje děti vyloučí ze školy a já nemám práci. V čem jsem to vlastně vyhrál?“ A všichni byli šťastní, i ten nadrženej kolega z práce nakonec dostal co proto. Na druhou stranu – proč ne. Snímek, který sice sráží nejedno klišé a hodně se v něm brečí, chápe, hází psí pohledy, klepe na rameno, ale i tak získává sympatie z obyčejných situací. Život jedné rodiny „zkoumá“ skrz několik momentů, jejichž důležitost si lze uvědomit až zpětně. Už debut Zacha Braffa Procitnutí v Garden State byl o umírání a usmiřování v rámci rodiny, jeho druhý tvůrčí počin nabízí vyrovnávání se s rodinnými rolemi, s (ne)plněním snů, s lidskými chybami. Tyhle pocitové kousky, kdy se leckdo ocitá na životní křižovatce, mám docela rád. Herci jsou přesní (Zach Braff, Mandy Patinkin, Joey King, Kate Hudson nebo Josh Gad), soundtrack citlivě zvolený, Braff nezklamává ani jako scénárista. „Slunce, tohle je Noah. Noahu, slunce.“ (04.11.2014)

Před deseti lety pro mě bylo Garden state jako zjevení, od té doby Braffa sleduju a těším se na jeho další film. Zach Braff bohužel není Cameron Crowe nebo Richard Linklater, kteří mají velký cit pro náladu okamžiku. Braff je inteligentní a má velký talent, Wish I was here je příjemný film (pro mě ale bohužel takovým tím vlezlým způsobem). 50% (02.12.2014)