Wish I Was Here

Tak trochu jsem tušil, o co se zřejmě bude Wish I Was Here opírat a bohužel se toho i dočkal. V první řadě humoru, který byl „krapet“ jednodušší a nebýt Parsonsovy kreace (toho nejlepšího na tomto filmu), moc bych se opravdu nepobavil (spíš naopak). Pak jsem se ovšem dočkal podstatně horších věcí, přišlo na řadu hledání cesty k druhým (a také smyslu života), rodina pospolu, plnění snů a další všechny ty „správné/důležité“ hodnoty, díky nimž se snímek stal plným patosu (ano, došlo i na typicky americké „i’m so proud of you“, u kterého jsem se skoro bál, že se ho nedočkám…), moralizujícím (a toho chlápka z práce mi bylo skoro líto), dojímavým až slzopudným (brečím, brečíš, brečíme) a též otravně pozitivním (nemám vůbec nic proti hodně pohodovým filmům, rád si sem tam nějaký dám, ale zase je určitá hranice, za kterou není radno chodit). A to dokonce tak moc, že už jsem jen čekal na moment, kdy skončí všechny válečné konflikty, globální oteplování, pozůstatky krize a další nemilé věci, jak se vše ve filmu začalo stávat úžasným. Jestliže jsem Procitnutí v Garden State přiklepl „jen“ průměr, nejnovější Braffův počin ode mě dostane pouhé 2*, a to ještě s odřenýma ušima, začínám mít nepříjemné tušení, že pan režisér asi opravdu nebude moje krevní skupina. „Ale co moje sny? Nepodporuje snad Bůh mou cestu ke spokojenosti?“ – „Ne! To je Deklarace nezávislosti. Thomas Jefferson se staral o vaši spokojenost.“ (26.10.2014)

Desatrocna odmlka po na rezijny debut vybornom Garden State priniesla na hlavu Zacha Braffa invaziu sedin. Garden State bol prijemnym, nenutenym malym filmom s velkym srdcom. Wish I Was Here mal preto v mojich ociach velke ambicie, ktore zial neboli splnene. Aby sme sa rozumeli Wish I Was Here je dobrym filmom. Chyba mu vsak lahkost a prirodzenost, ktoru sa na rozhodujich miestach snazi zaplnit prvoplanovanym sentimentom, ktory samozrejme spracovavany material automaticky ponuka. Par vybornych scen tak nedokaze zmazat pocit premarnenej sance. (17.07.2015)

A věří si ti Američani všechno, co si navzájem nakdákají podle vzorů, které jim udávají ve filmech, jo? Pak u nich výraz klišé pochopitelně musel již zaniknout... To vyjadřuje, co si o novince Zacha Braffa myslím, a to, že jednou procitnul v Garden State, rozhodně neznamená, že vzápětí zase neusnul... nejspíš na vavřínech. Na obhajobu svého hodnocení se cítím dlužná dodat, že kromě celkově unylého průběhu a trapárny s vesmírným hrdinou jsem už dlouho neviděla příšernější postavu, než vyfasovala Kate Hudson, za permanentní výraz svatořečené za života bych s ní nepromluvila ani přes ten propíraný penis... a k dotažení naprosté idylky mně scházela informace, jaké mety nakonec dosáhl bratr Noah, mimo pochybné výhry na Comic Conu, vzhledem k jeho možnostem to patrně bylo víc, než dost. Každopádně, I'm so proud of you.. (12.12.2014)

Ďalší z vydarených snímkov, ktoré mal pod režisérsko-hereckým patronátom Z. Braff i s jeho osobitým štýlom. Podobne ako v Precitnutí v Garden State (2004) aj tu ma dostala hlavne príjemne melancholická atmosféra snímku, kde sa smutné veci viezli spolu s tými radostnejšími, presne ako v reálnom živote. Odhliadnuc od pár slabších miest ide teda o veľmi dobre namixovanú rodinnú drámu spolu s inteligentným humorom, a ktorá je navyše skrášlená aj sympatickými hereckými výkonmi. Veľká spokojnosť. 75/100 (24.04.2016)

Tak jako u filmu Sprosťárny jsme i zde předem očekával nějakou komediální jízdu (co se týče hlavního hercu tak to k tomu i vybízelo),ale i zde a i dost víc než u filmu co jsem zmínil jsem se dočkal spíš dramatického zpracování o vypořádání se sama sebou.O pochopení co je v životě opravdu důležité a o uchopení života pevně do vlastních rukou.Na snímku je myslím hodně znát,že to bylo pro Zacha Braffa asi důležité téma a dal si na tom záležet.Mihne se tu i jeho parťák z doktůrku :-).Celkově za mě 77% a čtyři hvězdy. (22.10.2014)