Wish I Was Here

65%. Příjemná komedie, která však až příliš často sklouzává k sentimentálnímu melodramatu s nerovnoměrně kombinovanými prvky obou žánrů. Oproti Braffově prvotině Garden State má Wish I Was Here řadu menších trhlin, které na jedné straně nepřekáží, na druhé straně však místy dopouštějí narativní nesrovnalosti a především pak narušují atmosféru, která se tak musí mnohokrát budovat prakticky od nuly. Příběh nábožensky založené rodiny, která se potýká se značnými finančními problémy a jejíž hlava se potýká s krizí středního věku, není zdaleka originální, takže scénář musí nabízet nějakou přidanou hodnotu, kterou Wish I Was Here víceméně postrádá a to z něj dělá zcela obyčejnou komedii, trochu narušenou zbytečným americkým patosem. Naštěstí to zachraňuje celá řada humorných gagů, převážně v první polovině filmu, a charaktery, které jsou napsané svědomitě a relativně uvěřitelně, takže působí přirozeně a díky tomu to jako celek funguje aspoň v rámci možností, zvlášť v tom rodinném smyslu, protože sledovat tak semknutou a funkční rodinu je velmi pozitivní a místy skutečně až motivační. Braff si oproti téměř bezchybnému Garden State po tvůrčí stránce rozhodně nepolepšil, ale ani nelze říct, že by zklamal. Příjemná, ale zapomenutelná rodinná tragikomedie. (04.11.2015)

Tak trochu jsem tušil, o co se zřejmě bude Wish I Was Here opírat a bohužel se toho i dočkal. V první řadě humoru, který byl „krapet“ jednodušší a nebýt Parsonsovy kreace (toho nejlepšího na tomto filmu), moc bych se opravdu nepobavil (spíš naopak). Pak jsem se ovšem dočkal podstatně horších věcí, přišlo na řadu hledání cesty k druhým (a také smyslu života), rodina pospolu, plnění snů a další všechny ty „správné/důležité“ hodnoty, díky nimž se snímek stal plným patosu (ano, došlo i na typicky americké „i’m so proud of you“, u kterého jsem se skoro bál, že se ho nedočkám…), moralizujícím (a toho chlápka z práce mi bylo skoro líto), dojímavým až slzopudným (brečím, brečíš, brečíme) a též otravně pozitivním (nemám vůbec nic proti hodně pohodovým filmům, rád si sem tam nějaký dám, ale zase je určitá hranice, za kterou není radno chodit). A to dokonce tak moc, že už jsem jen čekal na moment, kdy skončí všechny válečné konflikty, globální oteplování, pozůstatky krize a další nemilé věci, jak se vše ve filmu začalo stávat úžasným. Jestliže jsem Procitnutí v Garden State přiklepl „jen“ průměr, nejnovější Braffův počin ode mě dostane pouhé 2*, a to ještě s odřenýma ušima, začínám mít nepříjemné tušení, že pan režisér asi opravdu nebude moje krevní skupina. „Ale co moje sny? Nepodporuje snad Bůh mou cestu ke spokojenosti?“ – „Ne! To je Deklarace nezávislosti. Thomas Jefferson se staral o vaši spokojenost.“ (26.10.2014)

Hodně rozpačitý snímek, co se navíc proklatě pomalu rozjíždí. Přišlo mi, že se tvůrci pořád snažili něco sdělit, ale pořád ne a ne se rozhodnout jak to vlastně celé pojmou. Tak tam nacpou vše co jim přijde pod ruku aby to bylo dostatečně emocionální, procítěné, barvité a "opravdu upřímné". A ještě si pojistí že se vše objeví v tu "správnou" chvíli. Neříkám, že mě některé scény lehce nedojaly a neříkám, že to je jednoznačně špatný film. Ale celý příběh je rozbředlý a všechny ty motivy dohromady prostě nepůsobí reálně, je to moc "americké řekněmě", moc laciné a konec je přímo "sci fi". Po půlce se to dává lehce do pohybu, což jsem nečekala, škoda, že konec je jak z jiného světa- úplně v kontrastu s tím co se objevovalo v těch vážnějších pasážích, čímž je poměrně znehodnocuje. (01.05.2015)

Na tomto filme mi je sympatické, že ho Braff bral skutočne osobne a že si zrejme uvedomoval, že sa jedná o projekt bez čo i len minimálneho komerčného potenciálu. A to aj v zmysle nejakých kritických ocenení a podobných šarád. Je to síce typický americký indie filmík, ale predsa len vďaka Braffovcom autorsky rozoznateľný. Asi som predsa len očakával viac, alebo niečo trochu odlišné, ale možno sa mi bude Wish I was here dlhšie rozležiavať v hlave a možno sa k nemu niekedy aj vrátim. Pre zlepšenie nálady. Som totiž tiež, ako režisér, čiastočne melancholik. No a čo oceňujem na ňom najviac? Zámernú absenciu vyhrotených hádok a že Bloomova žena mohla hysterčiť vzhľadom na rodinnú situáciu koľko by len chcela... (24.04.2017)

Spočiatku príjemne, ale stane sa z toho neukočírovaný bordel. Veľké množstvo tém a motívov, ktoré spolu vôbec nefungujú. Občas je to fajn ale väčšinou iba zmätené a hlavne neúprimné. Herci sa snažia, Braff ako režisér takisto ale nedokáže dať filmu pevný tvar. Následkom toho, to od polovice začína byť strašná nuda a ku koncu je film aj vďaka prepálenej dĺžke takmer na neprežitie. A pritom to začalo tak sľubne a postavy sú veľmi sympatické. Slabších 4/10 P.S. Pripomínalo mi to mnohými nenávidený Elizabethtown, ktorý mám tak strašne rád a po tomto sa v mojich očiach stáva majstrovským dielom. (29.10.2015)