Wish I Was Here

Největším kladem téhle komedie je kromě velmi vydařeného soundtracku také její nepodbízivost. Rozhodně se z ní neposadíte nějak extra na zadek, ale po celou dobu trvání působí mile a rozhodně ne lacině. Při jejím sledování jsem tak trošku upustil uzdu své fantazii a nechal jsem se hned v průběhu sledování několikrát unášet, jako hlavní hrdina. Bylo to opravdu moc fajn, škoda jen, že to tak nejde i ve skutečnosti. Stačilo by jen jednou za den… (19.10.2014)

„Můj táta má rakovinu, moje děti vyloučí ze školy a já nemám práci. V čem jsem to vlastně vyhrál?“ A všichni byli šťastní, i ten nadrženej kolega z práce nakonec dostal co proto. Na druhou stranu – proč ne. Snímek, který sice sráží nejedno klišé a hodně se v něm brečí, chápe, hází psí pohledy, klepe na rameno, ale i tak získává sympatie z obyčejných situací. Život jedné rodiny „zkoumá“ skrz několik momentů, jejichž důležitost si lze uvědomit až zpětně. Už debut Zacha Braffa Procitnutí v Garden State byl o umírání a usmiřování v rámci rodiny, jeho druhý tvůrčí počin nabízí vyrovnávání se s rodinnými rolemi, s (ne)plněním snů, s lidskými chybami. Tyhle pocitové kousky, kdy se leckdo ocitá na životní křižovatce, mám docela rád. Herci jsou přesní (Zach Braff, Mandy Patinkin, Joey King, Kate Hudson nebo Josh Gad), soundtrack citlivě zvolený, Braff nezklamává ani jako scénárista. „Slunce, tohle je Noah. Noahu, slunce.“ (04.11.2014)

Asi není dobře, když za každou replikou vidím Zacha Braffa jak se sedí za stolem a píše scénář, co? Na druhou stranu mě poetika Braffova herectví a i předešlé režisérské Garden States něčím nepopsatelně přitahuje, což mi jen totálně dokázal místní epilog. Zřejmě jeden z nejosobnějších filmů, které jsem kdy viděl. (02.11.2014)

A věří si ti Američani všechno, co si navzájem nakdákají podle vzorů, které jim udávají ve filmech, jo? Pak u nich výraz klišé pochopitelně musel již zaniknout... To vyjadřuje, co si o novince Zacha Braffa myslím, a to, že jednou procitnul v Garden State, rozhodně neznamená, že vzápětí zase neusnul... nejspíš na vavřínech. Na obhajobu svého hodnocení se cítím dlužná dodat, že kromě celkově unylého průběhu a trapárny s vesmírným hrdinou jsem už dlouho neviděla příšernější postavu, než vyfasovala Kate Hudson, za permanentní výraz svatořečené za života bych s ní nepromluvila ani přes ten propíraný penis... a k dotažení naprosté idylky mně scházela informace, jaké mety nakonec dosáhl bratr Noah, mimo pochybné výhry na Comic Conu, vzhledem k jeho možnostem to patrně bylo víc, než dost. Každopádně, I'm so proud of you.. (12.12.2014)

Wish I Was Here to trocha preháňa s vierou, ale inak je to príjemný film. V USA sa musia natočiť filmy pre každú vieru a každú farbu pleti, každý rok a tiež musia dostávať tieto filmy Oscarov (to je pozitívny rasizmus). V tomto filme sa to preháňa so židovskou vierou tá je skoro v každej replike. Tam kde táto téma nie je, naopak sú niekedy aj náučné a zaujímavé repliky (napríklad o stene - wall). Zaujímavé repliky celý film zachraňujú a nakoniec je tam aj "pokus" (pre niekoho vyšiel pre iného nie) o vyvolanie emócii u diváka. Wish I Was Here nie je komédiou, ktorá sa snaží za každú cenu diváka rozosmiať (aj keď o to by komédii malo ísť). Ide skôr o film, v ktorom je snaha zobraziť to, že Amerika nie je krajinou splnených snov. Každý má svoje problémy a za každým človekom je nejaký príbeh a splnený či nesplnený sen. Takže film vlastne hovorí, že treba žiť za každú cenu, aj keď sa pomyselný dom s kariet už dávno zrútil a vy musíte vybudovať všetko znova. (31.07.2015)