Gappa

Nesrovnatelně méně populární sestřička ve světě mnohem známější Godzilly a jiných monster z nekonečné série kaiju-eiga movies. Její výsledné hodnocení je v mých očích pozitivně ovlivněno vzpomínkou, kdy jsem jako malý v kině Gappu hltal, tehdy dabovanou a v našich končinách poměrně oblíbenou (na rozdíl od zbytku světa). V kontextu žánrově příbuzných snímků jde o podprůměr, ovšem i po letech Gappa baví, ovšem jinak, než tvůrci zamýšleli. Spousta nechtěně komických hlášek, srandovní scenář a především samotná Gappa (s družkou a malým gappátkem), která vypadá jako přerostlý kříženec slepice a ještěra. Triky jsou takové, jaké se od žánrově podobných filmů čeká - tedy herec, navlečený v kostýmu, rozšlapává papundeklové kulisy města a krajiny a zastavit se ho snaží modýlky tanků, děl, letadel či lodě. A navrch jeden přesládlý happyend setkání gappí rodinky a "uvědomnělé procitnutí" slečny novinářky, která s vážnou tváří pronese "Novinářku už dělat nebudu. Zjistila jsem, že jsem obyčejná žena, jejíž místo patří u plotny a s plínkami." :o)) (02.08.2004)

Hernajs, tadle umělá potvora, tu sem viděl v kině snad uplně jako první věc, co si pamatuju...ještě před Krotilema duchů a dalšíma už "normálníma" filmama...i když je možný, že sem možná viděl i Muže z Hongkongu, ale bude to tak ze stejný doby, z nějakýho toho dávnověku, dneska už by to asi bylo jen k smíchu, ale tenkrát to bylo i k pláči, tudíž i k smíchu vlastně...no jo klasika, letní kino, rok asi 87 nebo 88 a de se na Gappu, vida vida, jak se ta potvora vynořila ze vzpomínek už pohřbených... (08.04.2011)

Film edwoodovských kvalit. Většina filmu je docela nuda, ale řádění Gapp (tj. chlápků v ještěrko-netopýro-slepičích kostýmech) v nepovedeně vymodelované krajině plné angličáků, miniaturních tančíků a papundeklových baráčků je opravdu k popukání a vysloužilo si u mě celé tři hvězdičky. K dostání v Levných knihách za hubičku, a to se myslím vyplatí. Btw - nápisy na obalu jako "Zlatý fond světového filmu", "Před Godzillou byla Gappa" a "Nejznámější monstrum opět na scéně" jsou skoro stejně legrační jako samotný film. (13.09.2005)

Kdykoli se v Japonsku začne někdo oblékat do gumového obleku (ať už je to domina nebo Dominátor), japonci vyhlašují mobilizaci a modelářům začíná po čele stékat studený pot . Dneska vypadá až směšně, že film který šel po dvaceti letech od natočení v našich kinech, získal u nás ve své době status "kultovní", ale je to tak. 50% (21.03.2007)

Vzhledem ke stáří snímku a s přihlédnutím k mému věku je jakákoliv „nostalgie“ nemyslitelná. Kdyby Gappa trvala hodinu, dalo by se hovořit o sympatickém „guilty pleasure“, jenomže i relativně krátkých 84 minut je v tomto případě vcelku dlouhé pokoukání. Zvláště úvodní půlhodina, narvaná imbecilními dialogy a prozkoumáváním tajuplného ostrova (na kterém si to na plné grády chrlí sopka a obyvatelé kolem ní dělají jako by nic), je maximálně nudná, protože procházka mezi papundeklem, v němž je největším zážitkem kameramanova epilepsie mající evokovat zemětřesení, nadchne leda tak masochisty. Rozšlapávání města, rozpalování tanků či sestřelování stíhaček, kterým se „baví“ Gappa rodiče (čert ví, jak se to skloňuje) už je o něco zábavnější, ale všechno se po čase okouká a v tomto případě je deset minut mnoho. Gappa je špatný film a jako seznamka s klasickými kaiju filmy je to dost nešťastná volba. (01.05.2006)