Gappa

Kardinální otázka zní: Vychutnat si, jak je to celé legračně pitomoučké, nebo tím být uražen a znuděn? Nebo snad dokonce přistoupit na hru? Osobně osciluju mezi prvním a posledním se silným příklonem k přistoupení na hru a užívání si filmu tak, jak byl zamýšlen (a současně chápu, že taková možnost je pro většinu normálních lidí starších devíti let jednoduše neuskutečnitelná). Gappu jsem ve své době absolvoval v kině odhadem tak čtyřikrát a třeba výjev s rybářem tahajícím z hlubin něco, co vypadá na přerostlého wartburga s rozsvícenými světly, se rozhodně řadí k mým raným formativním filmovým zážitkům. S odstupem je to samozřejmě záležitost naivní až běda, hloupě sexistická a já nevím co ještě, na druhou stranu se děj sympaticky vymyká současným klišé už jenom tím, jak se tu straní nestvůrám a za naivní hlupáky nejsou domorodci, ale příslušníci rozvinuté evropské, pardon, japonské civilizace. Děti si taky nestěžovaly na chabou úroveň triků a hereckých výkonů, naopak projevovaly něžné city k malému gappátku a půlku následující neděle strávily kreslením ptakoještěrů a hrou na Gappu – za mě a mou rodinu tedy suma sumárum slabší *** :-) (08.11.2010)

On je to vlastně takový milý rodinný film. Vyděšené mládě je odvlečeno pohunky zlého pracháče, který chce pro svou novou ZOO nějaký exotický trhák. Krátce na to začne ono ptakoještěří pachole pociťovat intenzivní separační úzkost. A rodiče jeho volání neponechají bez odezvy... Nebojí se přitom ani lidské vypočítavosti, ani tanků nebo raket. Počínají si zcela suverénně jak na souši, tak i ve vodě a ve vzduchu. A pod nohy se zrovna moc nekoukají, takže katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. Triky jsou na úrovni modelářského kroužku, herci hrají otřesně, zdaleka nejlepší výkony podávají zmínění papundekloví ptakoještěři. Přesto má film něco do sebe. Kupříkladu jistě obstojí coby vyprávěnka o tom, jak trávili volný čas vzdálení pra-pra-příbuzní naštvaného zlobidla jménem Godzilla. P.S.: oficiální text distributora lže (anebo někdo něco zase špatně přeložil). (05.04.2011)

Hernajs, tadle umělá potvora, tu sem viděl v kině snad uplně jako první věc, co si pamatuju...ještě před Krotilema duchů a dalšíma už "normálníma" filmama...i když je možný, že sem možná viděl i Muže z Hongkongu, ale bude to tak ze stejný doby, z nějakýho toho dávnověku, dneska už by to asi bylo jen k smíchu, ale tenkrát to bylo i k pláči, tudíž i k smíchu vlastně...no jo klasika, letní kino, rok asi 87 nebo 88 a de se na Gappu, vida vida, jak se ta potvora vynořila ze vzpomínek už pohřbených... (08.04.2011)

Jeden z mála katastrofických filmov, prístupný deťom, bez následkov na ich psychiku. Príšery totiž nevzbudzujú hrôzu, ale skôr súcit a pobavenie. Dôležitá je v tomto smere aj eko stránka filmu, upozorňujúca na to, že človek by sa nemal správať k iným živočíšnym druhom ako ich pán, ale len ako ich rovnocenný druh. Naivné dialógy a isté akčné prestoje deti zvládnu, kým si budú lámať hlavy nad tým, čo za divné oči to svetielkovali na začiatku z mora. Naivné triky (ten s tankami mi pripomenul partizánsky film Vlčie diery) kultového filmu. Vôbec nie je tak hrozný, ako tu kolegovia píšu. Je detsky imaginatívny. Fakt je, že veľa z tých, čo videli film ako deti, stratili schopnosť naivného očarenia a prižmúrenia oči nad nedostatkami. Alebo skôr, nahradili ju (často zradnou) racionalizáciou všetkého. I umeleckého diela. Akým film je, bez ohľadu na jeho kvalitu. Nuž a Gappa je nadpriemerne kvalitná. Síce len kúšťok nad priemer, ale je. Samozrejme, s prihliadnutím k dabingu a záverečnému antifeminist posolstvu, kedy si fotografka z novín na základe skúseností s Gappou famíliou uvedomí, že jej miesto nie je v práci, ale výlučne pri sporáku a plienkach. (08.12.2020)

I po letech se dívám na Gappu dávnýma očima, kdy mi japonské monstrfilmy učarovaly. Pravda, triky jsou děsivé, herci v kostýmech ještěrů rovněž (takhle ale prostě Japonci své filmy točili). Zatímco v amerických a britských filmech kraloval Ray Harryhausen se stop-motion a u nás vdechoval život pradávným obyvatelům Karel Zeman, Japonci usoudili, že nejlepší varianta je převlečený herec, což jim vydrželo hodně dlouho. Pokaždé obdivuji práci modelářů, stavby musely dát hodně práce a zabraly jistě spousty času. Scény na ostrově mají své zvláštní poetické kouzlo, které ještě podtrhují bubny domorodců. Dnes úsměvné a do jisté míry zábavné dobrodrodružství. (10.06.2012)