Ghost in the Shell

Ghost in the Shell, co by komplexní fikční svět, jako snad jediný svým filmovým zpracováním naplňuje kyberpunkovou ideu v nejvyšší možné dokonalosti v duchu technologických amalgámů kyberprostorových abstrakcí (atrakcí ;-)) Williama Gibsona, Bruce Sterlinga a později především Neala Stephensona. Přinejmenším se světem W. Gibsona zde lze nalézt analogie dostatečně silné, aby bylo lze rozpoznat odkud vítr vane. A že v případě Ghost in the Shell vane opravdu razantně. Především ve vyjádření kyberprostoru (matrixu, metaverza) jako alternativní reality, která tu není popřením reality „skutečné“, nýbrž spíše jejím prodloužením, rozšířením, nadstavbou. Tato dichotomie sdílené reality zde existuje v symbióze, která si naprosto odpoušťí konzervativní a zpátečnické tendence některých pseudoprogresivních filmových výtvorů, jenž ji staví do nemilosrdného duelu kdo z koho – lidé vs. stroje, fyzická rovina vnímání vs. neuro-synaptický klam - (viz Matrix Trilogy). Ve světě Ghost in the Shell se konflikty a mýty pohybují na vyšší myšlenkové platformě, tzn. že tu jsou staré dualismy duch/stroj prezentované bez zbytečného akcentu na jakýsi mýtus boje dobra se zlem v podobě dehumanizované strojokracie. Tento mýtus je nahrazen postmoderním mnohovrstevnatě stratifikovaným světem, jenž je tvořen hustou informační sítí, jejíž nodální uzly představují centra vlivu politických, ekonomických, technologických a sociálních struktur. Světem, kde jde technologická emancipace ruku v ruce s emancipací genderovou (A.I., jež nabývá statutu autonomně uvažující entity je pro kyberpunk stejně typickým prvkem, jako silný a vůdčí ženský charakter, zde prezentovaný majorkou Motoko). Anime forma kyberpunkovému prostředí rozhodně neuškodila – právě naopak (kdyby Mamoru Oshii podobně zpracoval slavného Neuromancera, rozhodně by se neměl za co stydět a lidstvo by se konečně dočkalo adaptace Gibsona na odpovídající úrovni). Jestli někdy hollywoodčané vyrobí hraný remake, kde bude Motoko hrát Milla Jovovich, Batoua Keanu Reeves a šéfa sekce 9 Aramakiho Morgan Freeman, nechci to vidět (budu se dívat jen škvírou mezi prsty ;-)). Nicméně abych to zbytečně neprodlužoval: Ghost in the shell nemůžu než doporučit a to ve všech formách, které jsem měl možnost vstřebat a to všem, kdo se nebojí pohledu do syntetických duhovek kybernetické krásky Motoko. (04.05.2005)

„The net is vast and infinite.” Jaké to je, když nevíte kým doopravdy jste? Když pochybujete o své lidskosti každou sekundu svého života? A existuje vůbec ještě hranice mezi člověkem a strojem? Tolik otázek a tak málo odpovědí. Ghost in the Shell, audiovizuální nářez s geniálním příběhem, je naprosto jiný, jak většina kinematografické tvorby 20. století. A je to právě ta odlišnost, ať už se jedná o úchvatný scénář, nářezovou hudbu či dech beroucí animaci, která z něj dělá nadčasové dílo a nejlepší cyberpunkové anime historie. (01.12.2009)

Měl jsem si pustit jen to anime a vysrat se na film že? Taková samozřejmost! Rozhodně to neurazí, má to ultimátně dobrou atmosféru, ale to je asi tak vše, co mě zaujalo. Každopádně to ještě s Ghost in the shell nevzdávám a někdy určitě další díly budu chtít vidět. Sice si mě to zatím nějak nezískalo, ale zajímá mě to. (09.03.2019)

Rozhodně mi to přišlo lepší než hraná verze. Je to úplně o něčem jiném. Děj je dost zamotaný. Vizuálně je to pěknou a na svou dobu dost pokrokové. Na anime moc nejsem, ale tu jsem udělal výjimku. Rozebírat děj asi moc nemá smysl, jde spíše o filozofickou stránku filmu. Tento svět je dost rozmanitý, patří sem i nějaké seriály. Víc asi pátrat nebudu. "Už jsi skončil?" (27.02.2019)

Je možné v moderním světě stvořit umělý život? Umělou inteligenci která se v ničem nebude lišit od lidské mysli uktryté ve fyzické schránce mozku? Může mít taková AI duši? A co je to vlastně duše? Jsou to jen zážitky a vjemy formující naši mysl, a nebo je to něco víc? - Takové otázky klade film Ghost in the Shell - dokonalé filosofické sci-fi, cyberpunk který redefinoval žánr anime a který spolu s Blade Runnerem nesnese srovnání s žádným jiným filmem v historii. (28.11.2006)