Hlasy

Johanka z Arku je slýchávala a teď je slyší i Jerry Hickfang. Průměrnej chlapík z americkýho zapadákova, kterej nechce nic víc, než bejt prostě dobrej chlap. A je fuk, jak moc se mu to daří, protože holky kvůli němu doslova ztrácej hlavu už po první schůzce. Pokud máte rádi třeskutě černý humor, neuděláte chybu. Voices jsou na jednu stranu pekelně černá komedie, ale na druhou stranu můžete vidět i znepokojující thriller nahlížející do mysli schizofrenního magora, kterej s váma může dělat i v práci, jenže je tak nevýraznej, že jste si ho za ty roky prostě nevšimli. Jak budete film vnímat, záleží na konkrétním rozpoložení mysli v době projekce. Já každopádně oceňuju nadhled, kopec pestrejch růžovejch i jinak okatě barevnejch záběrů a Marjane Satrapi, že dala Gemmě Arterton konečně příležitost ukázat, že její herecký talent není omezenej výstřihem, ale naopak, že tahle herečka umí, narozdíl od mnoha jiných žen, používat i hlavu. Moje hlasy jásají, a při druhé projekci se tetelily ještě víc, dokonce se přestaly překřikovat, zda se jim to víc líbí nebo nelíbí, a už se spíš shodnou, že je to bomba. Atmosférou mi tenhle filmeček dost silně připomíná neméně roztomilé Drool. 70% (08.02.2015)

Zvláštny film. Keby som to pozeral od konca, tak ma to najskôr pozitívne naladí a potom rozloží. Opačne to však neplatí. Celým snímkom sa tiahne smutno-smiešny tragikomický motív, zachádzajúci do bizarných rozpolteností jednej osoby, pričom akoby v kontraste so životom hlavného hrdinu, je toto všetko umocnené všadeprítomnou ružovou farbou, ktorá nosnú tému odľahčuje a pôsobí pozitívne. Jerry je proste dobráčisko od kosti, len tak akosi trocha chorľavý smoliar, divák si ho skrátka musí obľúbiť :). Páčili sa mi aj dialógy medzi Jerrym a jeho domácimi miláčikmi, hlavne s mačkou, tá nemala chybu. Na záver, spolu so záverečnými titulkami, sa dočkáme jedného totálne uleteného bizáru, ktorý tu hádam ani nemohol chýbať. Jednoducho, snímok je jeden veľký úlet, ale zato vydarený. R. Reynoldsa moc nemusím, tu sa však vážne prekonal. 75/100 (18.02.2015)

Bylo to správně ujeté, vtipné, nasmál jsem se opravdu hodně. Příjemná hudba, fantastický Reynolds, šukatelná Kendricková, sodliní režie a nápadité kulisy/vizuální prostřihy, mezi pohledem hlavního psychouše a realitou. Růžová barva už dlouho nebyla tak cool. Tohle je zábavnej film, kde přece nejde o ničí život ;-) přesto si však myslim, že to mohlo bejt i o trošku lepší, něco "navíc" mi tam chybělo. Dramatická linka moc na mě nezapůsobila. (26.08.2017)

Kde by byly americké zapadákovy, jako je Milton, bez svých schizofrenních týpků, jako je Jerry. Ten už delší dobu nerozeznává realitu vlivem vysazených léků. A tak to jednoho dne pro něj dopadne špatně. Zabije kolegyni z práce, do které se bláznivě zakoukal. A když zabil jednou, co by nezabil podruhé, potřetí. A iránská režisérka Marjane Satrapi měla potřebu natočit o tom film, divně oscilující mezi černou komedií, hororem a psychologickou férií, v závěru se dokonce zvrhne v komedii s hudebním číslem(!). Beru hodně, ale co je moc, to je moc. Ryan Reynolds a spol. byl celkem fajn. Hugo Bošši se podařilo vykouzlit dementní výraz, jenže rozkol filmu byl natolik nesnesitelný, že jsem po celou dobu nepřišel filmu a jeho divnému hrdinovi na chuť. Užil jsem si (tří) mluvících hlav jako v Saxáně, ovšem mluvící domácí mazlíčky si tvůrci mohli nechat do animovaného filmu. Dr. Dolittle a jeho plynně konverzující zvířectvo už zde bylo. A samotný námět také nepůsobí zrovna původním dojmem, existuje starší film Hlasy v hlavě s Danielem Craigem (r.v. 2000), který se tomuhle nápadně podobá. Na horor je zde málo gore. Na dobrý psychologický film je Ryan Reynolds veden za rošťáckého herce, který nic nebere vážně. (Bizarní) pokusy o nadhled zde tedy nefungují, jak by režisérka chtěla. Všechno je to hlavně divné než s(vé)právně černohumorné Jedním ze zajímavých okamžiků filmu je scéna, v níž se Jerry dostane z vlivu prášků a na chvíli vidí svět v jeho reálné podobě. Jeho útulný a uklizený dům náhle připomíná nechutné smetiště, uřezaná hlava Gemmy Arterton nemluví a páchne a kocour se psem neprojevují zájem o svého pána. Tohle bylo velmi působivé, víc zajímavého jsem ale ve filmu nenašel, až na výpravu lehce evokující osmdesátá léta. Závěr filmu je příšerný a vůbec nekoresponduje se zvolenou formou, ta se ale stejně po hodině magoření z diváckého hlediska ohrála. Na co jsou Reynoldsovi takové filmy? Určitě by se jim měl vyhnout. Komerční úspěch z nich nekouká, divácký zážitek nepřevyšuje běžný průměr a ještě si divák u filmu připadá divně. 4/10 (25.02.2017)

Pohodová oddychovka od které dostanete přesně to co máte. Mentálně narušeného Ryana, Hláškující kočku, kterou bych rád viděl ve filmu s Johnem Mclaneanem. Psa, který má víc svědomí než pracovník Adry a nádhernou Annu Kendrick, kterou bych masíroval 26 hodin denně. Přidejte kapku gore, dramatu a komedie a vyjde Vám právě Voices. Film nenudí, uteče na svou stopáž rychle a také scénář je velice vydařený. Co na to říct dál? Asi to, že jdu nakrmit svého čokla, který mi právě volá, že má hlad. (21.02.2015)